Novičok jako jed pro třetí světovou válku. Máme se bát?
Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová dnes použila čtvrteční vyjádření českého prezidenta Miloše Zemana o výrobě nervově-paralytického jedu novičok v Česku v malém množství jako argument k obvinění britské vlády, že klame v případu otrávení bývalého dvojího agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury na jihu Anglie. Případ, provázený vyhoštěním desítek diplomatů z obou stran, prohloubil roztržku mezi Ruskem a Západem. K jakým účelům má novičok sloužit?
Pokus o vraždu bývalého dvojitého agenta ruské tajné služby Sergeje Skripala splňuje klasifikaci válečného aktu. Bojová chemická látka s názvem Novičok, kterou experti na místě analyzovali, zasáhla nejen cílovou osobu, ale desítky dalších lidí. Na očistu prostoru musela zasahovat armáda. Rusko se k útoku nepřiznalo, mezi řádky ale světu vzkazuje: Máte se čeho bát.
Dvojitého agenta Skripala a jeho dceru našli lidé 4. března 2018 na lavičce v jihoanglickém městě Salisbury v bezvědomí. Oba byli převezeni do nemocnice a jsou v kritickém stavu.
Poté, co kriminalisté zjistili, že šlo o otravu nervově paralytickou látkou, zasahovalo na místě 180 vojáků místní základny, jež se shodou okolností zabývá bojem proti zbraním hromadného ničení. Zatím se přišlo na několik desítek zasažených, úřady odhadují, že jich může být až 150 a následky mohou pocítit až po několika letech.
Popíráme
„Slyšeli jste o Skripalovi? Co si o tom myslíte?“ vyptává se zvědavě příslušník ruské Federální bezpečnostní služby (FSB) na kontrolním stanovišti mezi územím Ukrajiny a Ruskem zabraného Krymu. Podle něj jde buď o provokaci, nebo někdo něco zpackal. V samotném Rusku pak úřady vše popírají a média až na nepatrné výjimky s nimi souzní.
„Už začátkem devadesátých let jsme odevzdali všechny své arzenály, to ale západní země neučinily.“ Skripala se média snaží vylíčit jako zrádce a rozsáhlé programy vývoje zbraní hromadného ničení v bývalém SSSR jsou marginalizovány.
Jenže už několik přeběhlíků a dalších svědků potvrdilo opak. Vývoj bojových otravných látek měl v bývalém Sovětském svazu více než bohatou tradici a ubíral se dvěma směry, jak vyvíjení substancí pro vojenské použití ve velkém, tak výroba látek určených pro tichou likvidaci jednotlivců.
Ostrov znovuzrození
Lékař kazašského původu Kanatžan Alibekov, jenž v roce 1992 emigroval do USA (v Rusku je označován za lháře), dokonce napsal knihu, která byla přeložena i do češtiny. Sověti podle něj produkovali antrax stejně jako původce moru a tularémie. Bojové látky vyvíjela a testovala skupina vědců na ostrově Znovuzrození v Aralském moři, který v důsledku vysychání dnes už splynul s pevninou. Američané celou oblast pomáhali sanovat a deník The New York Times napsal, že i tady se mohl vyrábět novičok, podle lidí zainteresovaných ve vývoji tomu ale tak nebylo.
Druhý směr, vývoj jedů pro tajné služby, začal v roce 1921 a jeho produkty testovali i na vězních z gulagu. Sovětský vůdce Josif Stalin totiž zastával názor, že zrádce je třeba potrestat, ať se ukryjí kdekoli. I po jeho smrti v březnu 1953 však pokračoval vývoj smrtících látek pro tajné služby nerušeně dál.
Do vývoje chemických zbraní se pustila i sama armáda v malém uzavřeném vojenském městečku Šichany 2. A právě tady podle britských expertů vznikl v sedmdesátých letech jed označovaný jako Novičok. Jak serveru The Bell popsal Vladimir Uglov, vědec rovněž zapojený do výzkumu, měl program název Foliant a vedl ho Pjotr Kirpičev ze Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie (GosNIIOChT).
