Rok brexitu: Odchod Británie z EU je blíž, podporuje ho i lídr opozice Corbyn. Šokoval tím evropskou levici
Ještě před pár měsíci bylo vše jasné: rok 2019 bude rokem brexitu – okamžikem, kdy Spojené království po 45 letech odejde z hlavní evropské integrační organizace. Poslední rok ale naopak ukázal, že celý proces je mnohem složitější a ani pouhé tři měsíce před dnem D, 29. březnem 2019, na který britská konzervativní vláda naplánovala odchod z EU, není definitivně rozhodnuto, jakou podobu bude brexit mít a zda k němu nakonec vůbec dojde.
Vina za zatím nepřehledný proces britského odcházení je často kladena konzervativní menšinové vládě a nejednotě vládní strany v čele s premiérkou Theresou Mayovou. Krátce před Vánoci se ovšem jednoznačně potvrdilo, že s brexitem si vlastně trochu neví rady obě velké britské strany.
Dosud jakoby stranou stojící opoziční levicoví labouristé se začínají stále více jevit také jako uskupení, jehož jednota může pod tíhou rozhodování zaznamenat viditelné trhliny.
Triumf fackovacího panáka
Labouristé v tom jdou ve stopách konzervativců, v jejichž řadách vypukla v půlce prosince poslanecká rebelie, která skončila až hlasováním o důvěře ve stranickou lídryni Theresu Mayovou. Tvrdí zastánci brexitu v řadách strany jí vyčítali obsah dohody o podmínkách odchodu z EU, kterou vyjednala s Bruselem. Nelíbilo se jim, že Británie by podle ní fakticky zůstala v celní unii s EU a nemohla z ní jednostranně odejít.
Euroskeptické křídlo poslaneckého klubu na tomto základě a v okamžiku, kdy premiérka odložila v parlamentu hlasování o dohodě o podmínkách brexitu, sesbíralo podpisy potřebných 15 procent konzervativních poslanců, aby se konalo hlasování o důvěře v Mayovou. To Mayová přežila, i když ji nepodpořily ani dvě třetiny členů jejího poslaneckého klubu. Přesto se výsledek hlasování ve složité situaci jevil jako určitý triumf političky, která byla po celou dobu v pozici fackovacího panáka, kritizovaného z obou stran politického spektra.
Mayovou v čele strany, a tedy i vlády, udržely tři momenty: úspěšné premiérčino vyvažování mezi oběma křídly konzervativců, obava poslanců, že její pád by mohl znamenat i konec vlády a předčasné volby a konečně také taktizování jejích možných nástupců v čele strany, kteří asi zatím nechtějí převzít roli, v níž by sami museli řešit téměř neřešitelné.
Odklad rozhodnutí
O odvolání Mayové z čela strany se teď podle stanov nemůže celý rok hlasovat znovu, ale její pozice přesto zůstává daleko od neotřesitelnosti. Namále může mít totiž celá její menšinová vláda, pokud v polovině ledna premiérka nezíská v parlamentu podporu pro dohodu o podmínkách brexitu.
Ohrozit by ji mohlo ale také případné parlamentní hlasování o nedůvěře celé vládě. Tím dlouhodobě vyhrožuje lídr labouristů Jeremy Corbyn, v něhož dosud vkládali naděje odpůrci brexitu.
K jejich překvapení ale šance, že k brexitu nakonec dojde, krátce před Vánoci vzrostly. Postaral se o to pro mnohé překvapivě právě lídr labouristů Corbyn. Jeho strana je dlouhodobě vnímaná jako ta, která odchod země z EU nechce. O Corbynovi se ale oproti tomu dlouho spekulovalo, že si jako velmi silně levicový labourista ve skrytu duše naopak brexit z „kapitalistické Unie“ přeje. Je navíc pravda, že labouristé pod jeho vedením dosud nepodnikli žádný opravdu zásadní krok, který by brexit mohl oddálit či překazit. Tím by mohlo být buď už zmíněné hlasování o nedůvěře vlády, nebo reálný parlamentní pokus vypsat druhé referendum o brexitu.
Corbyn zatím jen před Vánoci navrhl ve Sněmovně ústavně nezávazné usnesení, že dolní komora vyslovuje nedůvěru premiérce, což ani při schválení vládu nijak neohrozí. Ve věci možného referenda pak Corbyn stále jen opakuje, že teď není na pořadu dne.
EU představuje omezení pro labouristickou politiku
Od politiky mlžení ale Corbyn zřejmě definitivně ustoupil. Pro jeho domácí příznivce i evropskou levici se ale Corbyn vydal překvapivým směrem. V novinovém rozhovoru totiž řekl, že jeho strana po případném vítězství v předčasných volbách vyjedná s Bruselem lepší podmínky odchodu z EU. To znamená, že by jeho případný kabinet zklamal naděje na zastavení brexitu. Navíc přidal euroskeptický argument, že v EU by labouristická vláda nemohla podporovat ze státních peněz průmysl způsobem, který plánuje.
Část jeho poslanců se bouří a komentáře předpovídají, že labouristé kvůli této politice mohou ztratit velkou část podpory mezi mladými voliči, kteří výrazně stáli za jejich posledním volebním úspěchem a v drtivé většině jsou proti brexitu. Corbynovi poradci se ale zase nechali slyšet, že dvě třetiny labouristických poslanců pocházejí z volebních obvodů, kde většina v referendu byla pro brexit, takže strana nemůže být tím, kdo odchod z EU zastaví.
Před začátkem „roku brexitu“ tedy naděje na jeho realizaci vzrostly, ale nic není stále jistého, protože na nepřehledné britské politické scéně zůstává opravdu hodně neznámých.
