Barcelona proti Madridu: Proč se Katalánci chtějí odtrhnout a Španělé je nechtějí pustit
Katalánsko se od vyhlášení rozsudků nad obžalovanými regionálními politiky otřásá masovými protesty a našinci není možná úplně jasné, proč se dva národy, jejichž jazyky těžko rozeznáme, vlastně dostaly do sporu. Důvody jsou zhruba tři: historie, jazyk a peníze.
Právě vzhledem k rozdílným pohledům na tyto věci je dnes Katalánsko plné touhy po nezávislosti. Každý, kdo v posledních letech navštívil tento severovýchodní region Španělska, nemohl přehlédnout zejména na venkově všudypřítomné nápisy požadující samostatnost. V Barceloně jich možná uvidíte méně, ale to souvisí s tím, že v největších městech regionu je velmi silné zastoupení lidí, kteří přišli ze zbytku Španělska a mluví španělsky. Ti pochopitelně ve velké většině samostatnost nechtějí.
V přímořské části Katalánska dokonce vznikla původně jako recese tzv. Tabarnia (region mezi dvěma největšími katalánskými městy TArragonou a BARcelonou), jejíž samostatnost na případně samostatném Katalánsku chtějí španělsky mluvící usedlíci.
Historická repríza
Když sledujete dnešní konflikt mezi Katalánci i Španěly, rychle vypozorujete, že v mnohém jde vlastně o opakování občanské války, která rozervala Španělsko ve 30. letech minulého století. V tehdejším sporu mezi autoritářskou krajní pravicí a komunisticko-anarchistickou levicí se metropole Španělska a Katalánska staly symboly znepřátelených stran.
Jazykově španělský Madrid přál většinově generálu Frankovi, jenž chtěl v čele vzbouřené armády za každou cenu zachránit monarchii, církev a jednotu Španělska. Katalánská Barcelona byla naopak hlavním městem ateistických, pokrokových republikánů a katalánských autonomistů, kteří snili o samostatné katalánské republice. Občanskou válku vyhrál Franco a nastolil politiku tvrdého potírání všeho katalánského, protože dával rovnítko mezi katalánská práva a podporu separatismu.
Ozvěny tohoto konfliktu jsou dodnes v Katalánsku patrné téměř všude. Dobře to je vidět na příběhu katalánského premiéra z časů republiky a občanské války Lluíse Companyse, kterého nechal Franco v roce 1940 popravit. Jeho mučednictví pro národní věc je teď v Katalánsku symbolicky spojováno se současným vězněním a odsouzením lídrů katalánských separatistických stran, a nelze se proto divit, že mnohaleté tresty odnětí svobody pro politiky a aktivisty, kteří se podíleli na organizaci Madridem zakázaného referenda o katalánské nezávislosti, budí takové emoce.
Když Frankova diktatura v 70. letech po jeho smrti padla, dožadovali se Katalánci v demokratickém Španělsku nejenom jazykových práv, ale také silné autonomie. Nakonec souhlasili s ústavou, v níž je napsáno ustanovení o nedělitelném Španělsku výměnou za to, že o drtivé většině záležitostí v Katalánsku rozhoduje regionální vláda.
Olympiáda s překladem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
