Hry o digitální trůny: Když se z hraní videoher stane sport, je to esport
Desetimiliónové odměny, vyprodané haly a stamilióny diváků po celém světě. Tentokrát není řeč o slavných sportovcích ani popových hvězdách, ale o profesionálních hráčích videoher. Sledovaností, ať už živě na stadiónech, nebo virtuálně přes streamy, se elektronický sport (zkráceně esport) pomalu rovná tomu klasickému a možná se časem prodere i na olympiádu. Po světě mezitím roste generace dětí, co si už často vybírá úplně jiné idoly, než byl Usain Bolt a David Beckham.
Nový dětský vzor je třeba hubený kluk s modrými vlasy, čelenkou a přezdívkou Ninja. Tyler Blevins patří mezi nejpopulárnější gamery – počet zhlédnutí u jeho videí šplhá ke dvěma miliardám. Hrál už pod vlajkou několika profesionálních stájí, stejně jako sportovní celebrity přispívá na charitu a živým vysíláním ze hry Fortnite strávil v roce 2018 3800 hodin – tedy 158 dní čistého času.
Právě na živých přenosech z hraní, nejčastěji přes aplikaci Twitch, dnes často zvládnou hráči vydělat podobně jako na profi soutěžích (o výhrách z nich ještě bude řeč), kde fanoušci sledují dění ve hře na velkoplošných obrazovkách. Do streamů, v nichž kromě herního výkonu předávají i nějaké tipy pro fanoušky, zároveň můžou dostat i placenou reklamu. A taky samozřejmě těží z té, kterou inzerentům prodává přímo Twitch.
Profesionální esportové kluby mají běžně pod sebou hned několik týmů na různé hry. Hráče, kteří se pak specializují třeba na strategickou Dotu, střílečku Counter Strike nebo sportovní FIFA či NHL, vysílají do turnajů a těží pak ze sponzoringu, reklamy i utržených výher. Své týmy ve zmíněné FIFA mají velké fotbalové značky (Manchester City, AS Řím, u nás Sparta a Plzeň), v dalších hrách i bohaté firmy, jako Red Bull.
Víc než Wimbledon
Z pohledu starších generací jsou videohry možná pořád trochu primitivní zábava pro děti a teenagery. Hraní na vrcholové úrovni přitom vyrostlo v obří byznys, kterým za letošní rok poprvé proteče přes miliardu dolarů, odhad na rok 2022 se pak blíží 1,8 miliardy. Pro představu, ještě před sedmi lety, kdy už se Blevins začínal prosazovat, byla hodnota esportového byznysu zhruba sedmkrát menší.
V roce 2022 se bude navíc poprvé soutěžit na klávesnici i na Asijských hrách, akci, jež je v Asii prestiží srovnatelná s olympiádou a koná se pod patronátem MOV. Koneckonců předseda Asijské federace elektronického sportu Kenneth
Fok se nechal slyšet, že jasný cíl do budoucna je dostat kybernetický sport pod olympijské kruhy.
Odměny za výhry na největších turnajích plynou jednak z prodeje vstupného a tržeb z přenosů, vedle toho ale i z velkého zájmu sponzorů a reklamních partnerů, kteří v esportu vidí cestu k nejmladším generacím. A někdy už esport překonává i populární tradiční sporty. Stačí se podívat na letošní šampionát The International 9 ve hře Dota-2. Vstupenky na finálový víkend v Mercedes Areně v Šanghaji stály 300 dolarů, tedy skoro 7000 korun, a vyprodaly se během několika minut. Vítězný tým si pak mezi sebe rozdělil 15,6 miliónu dolarů, každý hráč si tak přišel na 3,1 miliónu. Pro srovnání: vítěz tenisového Wimbledonu Novak Djoković obdržel 2,7 miliónu dolarů. Na konci druhé dekády 20. století je zkrátka možné při „sportování“ vydělat slušný balík, a přitom ani nevstat od stolu.
Práce snů?
Prosadit se mezi světovou špičku je ale ve srovnání s fotbalem nebo tenisem v esportu těžší. Podle Pew Research Centera hraje videohry 72 % amerických teenagerů, v kategorii kluků mezi 13 a 17 lety je to dokonce 84 %. Základna potenciálních profi pařmenů je tak podstatně větší než u jakéhokoli jiného sportu, už jen díky tomu, že vám jako vybavení stačí výkonný počítač. A konkurentů, kteří u her tráví celé dny i noci, je obrovská masa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
