Kdo by nahradil Trumpa, kdyby ho Senát dnes večer odvolal?
Dnes večer středoevropského času by se mělo v americkém Senátu odehrát hlasování o ústavní žalobě (tzv. impeachmentu) proti prezidentu Donaldu Trumpovi. Pokud by se dvě třetiny senátorů vyslovily pro žalobu, byl by prezident USA okamžitě zbaven své funkce. Je jasné, kdo by ho v takové situaci hypoteticky nahradil? Čekaly by Ameriku předčasné prezidentské volby, nebo by nastoupilo jiné řešení?
Volby nebudou
Americká ústava a zákony tuhle situaci předvídají, respektive pamatují na to, když se prezident své funkce vzdá, zemře v úřadu nebo je právě prostřednictvím impeachmentu odvolán.
První dvě možnosti už v praxi nastaly, protože republikán Richard Nixon v srpnu 1974 na svou pozici kvůli hrozícímu impeachmentu rezignoval a hned několik držitelů nejvyšší americké funkce ve svém úřadu, ať už přirozeně nebo násilně, zemřelo. Odvolána prostřednictvím imepachmentu dosud naopak žádná americká hlava státu nebyla.
Donald Trump by dnes mohl být prvním, ale šance na takový výsledek jsou malé. Jeho republikáni totiž impeachment odmítají a aktuálně mají v horní komoře amerického parlamentu – Senátu, který má v ústavním procesu odvolávání prezidenta roli poroty, většinu 53 ze sta křesel.
Dosud se spekulovalo o tom, že by až tři republikánští senátoři mohli „přeběhnout“ a prezidentovo odvolání podpořit. Dvě z nich – senátorky Lisa Murkowski z Aljašky a Susan Collinsová z Maine – už ale oznámily, že budou hlasovat s prezidentem, takže váhá pouze Mitt Romney z Utahu. Demokratům by ale stejně nestačila ani prostá většina, protože potřebují tu dvoutřetinovou.
Prezident Pence
Kdyby ji přece jenom získali, nahradil by prezidenta okamžitě v Oválné pracovně Bílého domu Mike Pence – jeho dosavadní viceprezident, protože ústava výslovně mluví o držiteli viceprezidentské funkce jako o prvním v řadě prezidentského nástupnictví, když se funkce prezidenta vyprázdní.
Takto se funkce už v minulosti ujal například Lyndon B. Johnson po atentátu na Johna F. Kennedyho nebo Gerald Ford po už zmiňované Nixonově rezignaci. Mimochodem Ford nebyl viceprezidentem před tím zvolen, ale byl Nixonem jmenován, když odstoupil jeho předchůdce v druhé nejvyšší funkci ve státě – Spiro Agnew.
Demokratka Pelosiová
Další pořadí prezidentského nástupnictví už stanoví speciální zákon, takže se může měnit jen rozhodnutím Kongresu.
Vzhledem k dnešnímu hlasování o impeachmentu je velmi pikantní, že hned druhý v řadě nástupnictví je aktuálně předseda sněmovny – dolní komory amerického Kongresu. Tuhle funkci ale aktuálně vykonává demokratka Nancy Pelosiová. Ta je přitom nejenom velkou Trumpovou rivalkou, ale také političkou, která z pozice šéfky demokratů ve sněmovně dala loni zelenou, aby celý proces impeachmentu začal. Kdyby byl tedy dnes Trump překvapivě odvolán a viceprezident Pence například odmítl funkci prezidenta z nějakého důvodu přijmout, přišli by republikáni o nejvyšší funkci a prezidentkou by se na téměř rok stala právě Pelosiová.
Dále v nástupnické řadě už figurují zase jen republikáni. Trojkou je totiž „předseda Senátu pro tempore“. Senátu formálně předsedá viceprezident USA, ale v době jeho nepřítomnosti má Senát ještě „dočasného předsedu“, kterým je zástupce většinové strany v této komoře. Nyní tuto roli hraje republikánský senátor z Iowy Chuck Grassley.
Bez Albrightové
Zákon o prezidentském nástupnictví pak jako další následovníky prezidenta jmenuje všechny členy americké vlády – ministry.
Jejich pořadí přitom vyplývá z toho, jak je jejich rezort „starý“. První v této řadě je proto ministr zahraničí Mike Pompeo, jehož ministerstvo vzniklo historicky jako první. Na opačném konci žebříčku (jako 17. nástupce prezidenta) stojí naopak v současnosti ministr vnitřní bezpečnosti Chad Wolf, protože jeho rezort vznikl jako samostatný až po 11. září 2001.
V žebříčku ale naopak vůbec nefiguruje současná ministryně dopravy Elaine Chao. Tady nejde o její ministerstvo, ale přímo o její osobu. Ústava totiž stanoví, že nástupcem prezidenta může být jen ten, kdo v daný okamžik splňuje ústavní podmínky pro zvolení prezidentem. Mezi ně patří věk 35 let, 14 let pobytu na území USA, ale hlavně fakt, že se dotyčná osoba „narodila jako občan USA“.
To poslední ministryně Chao nesplňuje, protože se narodila jako neobčanka USA na Tchaj-wanu.
Stejný problém kdysi měla americká ministryně zahraničí českého původu Madeleine Albrightová, protože se narodila jako občanka Československa na pražském Smíchově.
Často se traduje, že budoucí prezident se musí narodit v USA, ale to není přesné. Klíčové není místo narození, ale občanství nabyté hned v okamžiku narození. Proto mohl na prezidenta dříve kandidovat senátor John McCain, který se narodil v Americkém pásmu v Panamském průplavu, nebo další senátor Ted Cruz, rodák z kanadského Toronta. Oba se narodili mimo území USA, ale jako děti Američanů, a proto automaticky jako američtí občané.
Jeden musí přežít
Seznam prezidentského nástupnictví se v USA nejčastěji řeší v souvislosti s bezpečností. Málokteré akce se proto například účastní prezident společně s viceprezidentem. Až do 11. září se to považovalo za určitý archaismus, ale tragické atentáty situaci změnily.
Z tohoto důvodu proto pořadí prezidentských nástupců dokonce ovlivňuje i další událost, která proběhla v USA dnes v noci našeho času – každoroční prezidentovu Zprávu o stavu Unie. Když ji prezident přednáší před oběma komorami Kongresu, je vždy jeden člen vlády vybrán jako „určený k přežití“ (designated survivor) a této oficiální akce se úmyslně neúčastní. Má tím být zajištěno, že minimálně jeden člověk ze seznamu prezidentských následovníků přežije, kdyby například v Kongresu vybuchla bomba.
Dodejme ale, že zatím nikdy v historii se nestalo, že by prezidenta nahradil někdo jiný než jeho viceprezident.
