Velká anketa Reflexu mezi českými učiteli o distanční výuce: Zkuste si učit na kytaru pět hodin po mobilu
Distanční výuka vnesla do zajetých pracovních postupů učitelů totální chaos. Vrhla je do situace, na níž nebyli, a ani nemohli být připraveni. Psychicky, ani technicky. Být učitelem byla náhle „tak trochu“ jiná profese, kterou bylo zapotřebí si osvojit pod tlakem velice rychle.
Redakce Reflexu oslovila několik „hrdinů naší doby“ působících na různých stupních škol, aby se s námi podělili o své pocity ze školního roku, na který patrně nikdy nezapomenou. Položili jsme jim dvě otázky:
- Jakou zkušenost jste prodělal(a) s distanční výukou, kdy nemůžete být s žáky fyzicky v jedné třídě? Jak se v tu chvíli změnil Váš profesní život? Jak jste zvládal/a situaci lidsky, technicky i z hlediska plnění osnov?
- Byla distanční výuka pouze komplikace, nebo jsou podle Vás některé její aspekty zajímavé a vhodné pro zabudování do běžné výuky i v "normálních časech"?
Lenka Uvízlová
Učí sedmým rokem. Vystudovala biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě. Aktuálně je prvním rokem tzv. průvodkyní v Expediční Scioškole.
- S distanční výukou jsem se, stejně jako většina učitelů v Česku, setkala poprvé letos na jaře. Tou dobou jsem ještě pracovala ve Škole da Vinci v Dolních Břežanech, která ihned přešla na online výuku. Všechno se přetočilo vzhůru nohama a bylo potřeba se okamžitě zorientovat v online prostředí - jeho možnostech i úskalích. Byl to adrenalin, ale zároveň mě to bavilo. Nemusela jsem dojíždět, čímž jsem ušetřila 2 hodiny denně a ty jsem mohla smysluplně využít. Měla jsem díky tomu více energie a chuti do přípravy dalších hodin. Přes počáteční obavy jsem nakonec zvládla probrat všechnu potřebnou látku. Chyběla mi ale osobní setkávání se studenty, možnost společného praktického poznávání a bytí v přírodě, učení v terénu, společné klábosení po cestě. Hned jak to bylo možné, začala jsem realizovat výuku v terénu. Pobyt s dětmi v přírodě vnímám jako stěžejní součást mé profese. Distanční výuka na jaře u mě nakonec vedla ke změně v profesním životě. Dovedla mě k projektu Expediční Scioškola, která kombinuje výuku online s výukou v terénu, což je pro mě ideální. Možnost učit z různých míst Česka i zahraničí znamená příležitost cestovat a zároveň představit různá místa dětem. Týden společného bytí v přírodě je důležitý pro rozvoj sociálních dovedností, učení praxí.
- Mě jako učitele to posunulo zase dál, prohloubila se má IT gramotnost, zvýšila stresová odolnost, schopnost řešit náhlé (nejen technické) potíže, poznala jsem řadu aplikací, které lze využít při výuce. Jako velký pokrok vnímám fakt, že se začalo více mluvit o smyslu a množství probírané látky a smyslu známkování ve školách. Debatu na toto téma otevřelo na jaře samotné MŠMT a ministr Plaga. Přeji si, aby tato nelehká doba otevřela dveře ke změně ve školství i v běžných časech, nejen těch koronavirových.
Miroslav Nosek
Učitel na pražské ZUŠ Music Art, obor hra na kytaru.
- U začínajících kytaristů má online výuka malý význam - a to paradoxně při mnohem větším úsilí žáka i učitele. Technické zázemí máme velmi dobré, ale kvalita přenosu bývá někdy „mrazivá“ – možná je obecně skokově vyšší zahlcenost internetu přílišná a připojení zúčastněných v naší kotlině je až endemické. Napadá mne chvalný i nechvalný fenomén whatsapp. Zkuste si představit smysluplný pětihodinový videohovor (obvyklá porce denní výuky v zuš) přes mobil.
- Celkově jsem z distanční výuky spíše frustrovaný, ovšem poznal jsem díky ní blíže některé maminky. Jsou starostlivé, upravené. Tatínci moc ne. Asi neví, kde jim hlava stojí.
Vladimír Vlček
Učí od roku 1989 na Základní škole v Sokolově v Křižíkově ulici. Od roku 2006 je ředitelem této školy.
- Na distanční výuku mě nepřipravila ani vysoká škola, ani dosavadní průběh mé pedagogické praxe. Naprosto zásadním způsobem jsem si uvědomil, jak složitá je distanční výuka pro mne i pro žáky. Přípravě na on-line hodiny, tvorbě pracovních listů nebo kvízů věnuji mnohem více času. Při klasické hodině zodpovím celou řadu otázek, vysvětlím různé postupy a okamžitě mohu reagovat. Při distanční výuce výrazně více zvažuji, co jsou žáci schopni pochopit bez mého dodatečného vysvětlení. A to nemluvím o technickém vybavení žáků, kdy se v některých rodinách dělí více dětí o jeden tablet nebo mobilní telefon. Profesní život ředitele se mi zásadně nezměnil. Stejně 90 % času řeším platy, účetnictví, provoz školy, tak jako v běžné době. Z lidského pohledu je mi ale dětí hrozně líto. Nejde jen o distanční výuku, ale především o ztrátu možnosti potkávat se, povídat si, sportovat. My učitelé se s danou situací vyrovnáme, někdo lépe, někdo hůře, ale mám obavu, že si děti ponesou tuhle, pro ně negativní zkušenost, v sobě dál.
- Já beru distanční výuku jako výzvu, která nás opravdu zmobilizovala a donutila zamýšlet se nad spoustou věcí. Vidím velké možnosti, které jsme si všichni vyzkoušeli, v domácí přípravě, v ověřování znalostí, zadávání testů, kvízů, samostatných prací. Žáky jsem směřoval na celou řadu procvičovacích webů a mám od nich velké množství kladných reakcí a věřím, že tuto dobrou zkušenost budou využívat i nadále.
Názory mnoha dalších učitelů si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který je právě na stáncích.
Další ankety najdete v Reflexu číslo 48, který je k dostání od čtvrtka 26. listopadu v trafikách a na webu ikiosek.cz >>>
