Hvězdy Reflexu: Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř a všechny zdravotní sestřičky
Tento díl Hvězd Reflexu považujeme za mimořádné důležitý. Mapuje období, kdy byla země vystavena těžké zkoušce vlastního charakteru. Boj s pandemií dostal lidi i systém, v němž žijí, pod ohromný tlak. Stejně jako u hroznů vydávajících šťávu až pod velikým tlakem oddělil důležité od zbytného a jako ve filmu Až přijde kocour jsme optikou krize náhle jasně identifikovali syčáky a obětavce, schopné a neschopné, ty, kteří myslí na sebe, i ty, kdo myslí na druhé. Jelikož projekt Hvězdy Reflexu si vetkl do programu připomínat hvězdné hodiny každodennosti a její nositele, máme velkou radost, že musíme porušit pravidla. Na osobnosti, které v těžkých dnech reprezentovaly vynalézavost a solidaritu, nám obvyklých pět nominací nestačí. Nabízíme proto rozšířený speciál, přípomínající hrdiny koronavirové krize. Ať zůstane připomínkou, že nás v těžkých časech tihle lidé naplnili pocitem, který jsme pomalu začali zapomínat: totiž pýchou, že jsou „naši“. Pokud je opravdu všechno špatné k něčemu dobré, chce se nám říct, že tahle doba začala generovat novou, postbabišovskou elitu, na níž se většina z nás shodne, protože ji viděla v akci.
Suverénním zazpíváním hitu Není nutno z izolace svých obýváků poděkovali oba umělci v přímém přenosu všem, kdo v první linii bojují s dopady pandemie koronaviru v Česku: lékařům, řidičům, hasičům a mnoha dalším. Po vzoru oscarového Kolji se ještě před zpěvem obrátil Zdeněk Svěrák především ke zdravotním sestřičkám: „Ačkoli nejsou vyzbrojeny, jak by měly být, vykonávají svou práci s úžasnou samozřejmostí. Pravá sestřička vznikne, když se něha a odvaha spojí v jedinou bytost.“ Hvězdami Reflexu se oba autoři, kteří letos slaví 53 let společné práce, stávají za nonšalantní provedení písně v nestandardních podmínkách a za patosuprostý umělecký výkon, v němž je živě podpořila celá země. Dlužno podotknout, že celou akci zorganizoval kavárník Ondřej Kobza.
