Předplatné
Když se rodiče přestanou mít rádi a rozhodnou se od sebe odejít, je to těžké a složité

Když se rodiče přestanou mít rádi a rozhodnou se od sebe odejít, je to těžké a složité • Zdroj: iStock

Konec manželství je plný komplikací. Vše, co potřebujete vědět o rozvodu

Lucie Zatloukalová

Rozvodem se v Česku končí přibližně každé druhé manželství. Je to zpravidla emocionálně, finančně a někdy i po právní stránce náročná záležitost. Mají-li manželé společné nezletilé děti nebo rozsáhlé či složité společné jmění manželů, může být ukončení jejich manželství ještě o kousek problematičtější. Následující text obsahuje základní informace o rozvodu manželství, odpovědi na časté dotazy rozvádějících se manželů a praktická doporučení. Článek připravila mediální platforma Právo21.

Z právního pohledu je třeba manželství rozvést proto, aby zanikly vzájemná práva a povinnosti mezi manželi. Bez rozvodu nadále trvají práva jako právo na výživné mezi manželi, povinnost vzájemně si pomáhat, příjmy manželů stále připadají do společného jmění, manželé mají povinnost vzájemně se informovat o výši svého příjmu, mají právo spolu bydlet, děti narozené manželce mají jako otce do rodného listu automaticky zapsaného manžela, jsou dědici apod.

Některá z těchto práv lze vyloučit různými typy dohod, jiná však zaniknou jenom rozvodem. Nepřejí-li si manželé nebo jeden z nich, aby taková práva vznikala, musejí se rozvést.

 

Návrh na rozvod  

Přestože k uzavření manželství dochází před úřadem nebo církví, rozvod je možný pouze rozhodnutím soudu. Návrh na rozvod manželství musí mít písemnou formu a podává se u okresního soudu v místě, kde manželé společně bydlí nebo naposledy společně bydleli za předpokladu, že v tomto obvodu má alespoň jeden z manželů stále bydliště. Pokud v obvodu posledního společného bydliště již nežije ani jeden z manželů, potom návrh podejte u okresního soudu v místě bydliště druhého manžela, není-li takový, potom v místě svého bydliště.

Podepsaný návrh ve dvou stejnopisech (pro soud a pro druhého manžela) můžete podat na podatelně příslušného soudu, případně zaslat na soud poštou. Pokud máte zřízenou datovou schránku, lze návrh odeslat pouze v jednom vyhotovení jejím prostřednictvím. O rozvod nepožádáte vyplněním online formuláře, ústně ani jej nelze bez dalšího podat e-mailem (lze pouze, máte-li zřízen uznávaný elektronický podpis).

Obsahem návrhu musí být identifikace manželů, tedy jména, příjmení, data narození a bydliště. Dále tam uveďte datum a místo uzavření manželství a státní občanství manželů. Jestliže máte společné nezletilé děti, je třeba do návrhu uvést i je. V záhlaví by měl být uveden soud, ke kterému návrh směřujete. Musí být vlastnoručně podepsán, vyjma případu, kdy jej zasíláte prostřednictvím datové schránky nebo e-mailu se zaručeným elektronickým podpisem. Rovněž by mělo být připojeno datum, kdy návrh činíte. V samotném textu návrhu je nezbytné vylíčit, jaké skutečnosti vás vedou k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Jinými slovy, jaké jsou důvody podání žádosti o rozvod. Závěrem byste měli uvést, že navrhujete, aby bylo manželství rozvedeno.

Jako přílohu k návrhu na rozvod připojte oddací list a případně jiné dokumenty, o které se opíráte. Přílohy postačí v kopii a pouze jednou. Buďte však připraveni, že vás soud může vyzvat k předložení originálu listin.

Přestože neexistuje jednotný formulář pro návrh na rozvod manželství, některé soudy na svých stránkách na webu Justice.cz (sekce „Formuláře“) návrhy na rozvod zveřejňují (jedná se například o okresní soudy v Kladně, Lounech nebo Mostě).

Kolik rozvod stojí?

Za podání návrhu na rozvod manželství uhradíte soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soudní poplatek hradí manžel, který návrh podává, a to soudu, u nějž bude řízení o rozvod vedeno. Úhradu lze provést převodem na účet soudu, který lze zjistit na jeho webových stránkách na webu Justice.cz (web je veden Ministerstvem spravedlnosti ČR), nebo dotazem na informačním centru tohoto soudu. Soudní poplatek je možné uhradit také kolkovými známkami, jež lze zakoupit na pokladně soudu, případně i na poště. Kolkové známky (oba díly) před podáním návrhu nalepte na jeho první stranu.

V případě, že jste se rozhodli využít právních služeb advokáta, je jejich cena zpravidla určena smluvně (tedy dle dohody s advokátem). Nejčastěji se sjednává výše odměny za hodinu právní práce nebo za úkon. Pokud by k dojednání ceny mezi advokátem a klientem nedošlo, je cena právních služeb stanovena vyhláškou (advokátním tarifem), přičemž cena za jeden úkon by byla celkem 1 800 Kč bez DPH (úkonem je například převzetí zastoupení a s tím spojené studium věci, porada s klientem, sepis návrhu, účast na soudním jednání). Pokud by bylo manželství rozvedeno na jednom soudním jednání, pak by šlo o celkem čtyři úkony právní služby a cena dle advokátního tarifu by byla celkem 7 200 Kč bez DPH. U specializovanějších advokátních kanceláří však počítejte se smluvní cenou, která bude dvakrát až třikrát vyšší. Dále je pak třeba počítat s tím, že dalším samostatným řízením s vlastními náklady je řízení o úpravě poměrů k dětem a samostatnou a nákladnou agendou je i vypořádání společného jmění, ať už dohodou, nebo soudním řízením.

Manžel, jehož majetkové poměry mu neumožňují uhradit soudní poplatek, může žádat o osvobození od soudních poplatků. Žádost se podává u okresního soudu, ke kterému byl podán návrh na rozvod. K žádosti je třeba připojit vyplněné a podepsané prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dostupné na webu Justice.cz). Soud může osvobodit navrhovatele od povinnosti platit soudní poplatek zcela nebo jen částečně.

Pokud byste očekávali, že vám po skončení řízení o rozvod druhý manžel uhradí náklady řízení (náklady na advokáta, soudní poplatek), je nutné upozornit, že ve většině případů nese každý své náklady na rozvodové řízení sám. Povinnost nahradit druhé straně náklady řízení ukládá soud v řízení o rozvod pouze ve výjimečných případech.

Rozvod sporný a nesporný

Nesporný rozvod je snazší a zpravidla rychlejší než rozvod sporný. Podstatou nesporného rozvodu je to, že se manželé dohodnou na úpravě poměrů k dětem, na vypořádání majetku včetně úpravy bydlení a vzájemného výživného a na příčině rozvratu manželství. Soud v takovém případě zkoumá pouze, zda je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, ale již nezkoumá, co bylo příčinou rozvratu manželství. Manželé se tak mohou vyhnout výslechu a dokazování ohledně toho, nakolik se kdo podílel na rozvratu manželství a čím, z jakého důvodu k němu došlo a jinému tzv. praní špinavého prádla před soudem.

K tomu, aby rozvod proběhl nesporně, je nezbytné, aby manželé podali návrh společně, nebo aby se druhý z manželů k návrhu na rozvod alespoň připojil. Současně musí manželství v okamžiku podání návrhu trvat nejméně rok a manželé spolu více než šest měsíců nežít (myšleno nikoli ve smyslu nesdílet bydlení, ale komplexněji – nežít jako rodina, partneři, byť by spolu stále bydleli). Manželé se musí dohodnout na úpravě majetkových poměrů (vypořádání společného jmění manželů), na bydlení a na případném výživném mezi manželi pro dobu po rozvodu. Mají-li manželé společné nezletilé dítě, vyžaduje se soudem schválená dohoda o úpravě jeho poměrů.

Není-li splněna některá z výše uvedených podmínek, jedná se o rozvod sporný. V rámci řízení bude tedy soud zjišťovat a provádět dokazování k tomu, co bylo důvodem rozvratu manželství a jakým způsobem se na něm manželé nebo objektivní okolnosti podíleli, a to vše uvede do rozsudku.

Co když jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí a kdy soud manželství nerozvede?

Nesouhlas jednoho z manželů s rozvodem manželství není zpravidla překážkou tomu, aby soud manželství rozvedl. Mohou však nastat dvě specifické situace, v jejichž důsledku nebude manželství rozvedeno, přestože o to alespoň jeden z manželů usiluje.

První je situace, kdy by manželovi, který nesouhlasí s rozvodem manželství, byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma a současně existují mimořádné okolnosti, kvůli nimž by měl soud manželství zachovat. Jedná se zejména o situace, kdy manželství trvalo dlouhou dobu nebo jsou manželé vysokého věku, rozvodem by manžel přišel o bydlení, nedokázal se sám zajistit z nějakého vážného důvodu (například vážná nemoc). Situací v životě může nastat mnoho a je na soudu, aby vyhodnotil, zda byly splněny podmínky pro zachování manželství. To neplatí, pokud spolu manželé nežijí alespoň tři roky, soud v takovém případě manželství rozvede i přes výše uvedené okolnosti.

Soud manželství nerozvede také v případě, kdy je rozvod v rozporu se zájmem společného nezletilého dítěte, který je dán zvláštními důvody, a to bez ohledu na to, zda se rozvodu domáhají oba manželé, nebo pouze jeden z nich. Zvláštními důvody mohou být například závažné psychické nebo fyzické postižení dítěte (i to však ve výjimečných případech).

Rozvede soud manželství i bez přítomnosti některého z manželů?

Ano, i v takovém případě soud manželství rozvede. Standardně se však osobní přítomnost obou manželů na soudním jednání vyžaduje, a to v případě sporného i nesporného rozvodu. Od tohoto požadavku soud upustí v případě, kdy by s výslechem manžela byly spojeny velké obtíže. Těmito jsou například situace, kdy se manželovi nedaří opakovaně doručovat, protože se zdržuje na neznámé adrese, nebo případy, kdy je manžel stižen duševní poruchou nebo jinou zdravotní komplikací takového charakteru, která dlouhodobě neumožňuje jeho přítomnost a výslech.

Jak dlouho trvá rozvodové řízení?

Samotné řízení o rozvod manželství je otázkou tří a více měsíců, obvykle netrvá déle než jeden rok, není-li podáno odvolání, nebo nenastane-li v řízení nějaká nestandardní komplikace. Sporný rozvod může obvykle trvat o něco déle, není vyloučeno i několik soudních jednání. Rozvod nesporný je obvykle otázkou jednoho soudního jednání.

Advokáta mít, či nemít?

Před podáním návrhu na rozvod se každý obvykle rozhoduje, zda svou situaci bude konzultovat s advokátem, případně zda se nechá advokátem zastoupit. V zásadě lze právní zastoupení doporučit. Ne vždy si je manžel vědom všech práv a povinností, jež má nebo mu vznikají v důsledku zahájení řízení. Samotné řízení o rozvod manželství, ve kterém se manželé dohodli na příčinách rozvratu a nejsou uplatňována žádná specifická práva, je možné zvládnout i bez přítomnosti advokáta. Pokud mají manželé společné nezletilé děti a pro případ vypořádání společného jmění manželů lze však právní zastupování doporučit vždy.

Prakticky za splnění stejných podmínek jako při osvobození od soudních poplatků (ohledně majetkových poměrů) lze žádat, aby soud ustanovil manželovi pro řízení o rozvod advokáta na náklady státu. Pokud soud takovému návrhu nevyhoví, může se manžel zkusit obrátit na Českou advokátní komoru, aby mu určila advokáta za sníženou odměnu či zcela zdarma.

Rozvod se společnými nezletilými dětmi

Mají-li manželé společné nezletilé dítě, soud manželství nerozvede, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů k jejich společným nezletilým dětem. Tímto se rozumí rozhodnutí o péči (výlučná, střídavá, společná), výživném pro dítě a eventuálně styku nepečujícího rodiče s dítětem. Případná dohoda rodičů ohledně poměrů jejich společných dětí musí být pro účely rozvodu rovněž schválena soudem. Soud dohodu rodičů neschválí, pokud by nebyla v zájmu dítěte (lze si představit například neúměrně nízké výživné).

Návrh je vhodné podat před zahájením řízení o rozvod, případně současně. Řízení o rozvod se přerušuje, dokud nebude o úpravě poměrů nezletilých dětí rozhodnuto. Doba, po kterou je vedeno řízení o úpravě poměrů, se může velmi lišit v závislosti na tom, zda se podaří dosáhnout dohody rodičů, nebo se naopak jedná o nesmiřitelný spor. V případě dohody může být řízení pravomocně ukončeno v rámci několika měsíců, pokud jsou rodiče ve sporu, může se jednat o záležitost i na několik let.

Dítěti je v řízení ustanoven tzv. procesní opatrovník. Tím je příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a tento chrání zájmy dítěte vůči soudu, ale i vůči jeho rodičům. V řízení soud zjišťuje názor nezletilého dítěte, a to přímo jeho výslechem nebo skrze ustanoveného opatrovníka. Soud má vždy povinnost přihlédnout k názoru nezletilého dítěte ohledně toho, jak mají být upraveny jeho poměry. Čím je dítě starší, tím více by měl soud podle jeho názoru i rozhodovat.

Některé české soudy se inspirovaly tzv. Cochemskou praxí, jedná se například o Okresní soud v Novém Jičíně, Okresní soud v Mostě nebo Okresní soud Brno-venkov. Myšlenkou Cochemské praxe je, že o dítěti by měli rozhodovat především jeho rodiče. K uzavření dohody v průběhu soudního řízení má rodiče vést spolupráce soudu, právních zástupců rodičů, orgánu sociálně-právní ochrany dětí a poskytovatelů odborné pomoci (rodinné poradny, psychologové, mediátoři). V řízení o úpravě poměru k nezletilým dětem může soud uložit rodičům povinnost využít odbornou pomoc právě například v rodinné poradně.

Řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem je osvobozeno od soudního poplatku. Náhrada nákladů řízení se zpravidla nepřiznává ani jednomu z účastníků (každý své náklady, mezi které patří zejména náklady na právní zastoupení advokátem, nese sám). Pokud v řízení vzniknou náklady státu, například na znalecký posudek, je povinnost k jejich úhradě rodičům uložena zpravidla rovnoměrně.

Co náleží do společného jmění manželů?

Není-li jiné ujednání manželů (což se činí dohodou uzavřenou formou notářského zápisu), do jejich společného jmění náleží to, co nabyl jeden z manželů nebo oba za trvání manželství, s několika výjimkami (příkladem věci sloužící k osobní potřebě, dary pouze jednomu z manželů, dědictví). Součástí společného jmění manželů jsou i dluhy převzaté za trvání manželství, to ovšem neplatí, pokud by jeden z manželů o převzetí dluhu nevěděl. Do společného jmění připadají veškeré příjmy manželů, ať už pocházejí ze zaměstnání, z podnikání, z pronájmu výlučného majetku některého z manželů nebo ze státní sociální podpory.

Vypořádání společného jmění manželů

Podmínkou pro rozvod manželství není vypořádání společného jmění manželů, a proto je možný i rozvod bez majetkového vypořádání. Soud manželství rozvede i v případě, kdy se manželům nepodaří na způsobu vypořádání dohodnout (rozvod sporný). V takovém případě bude rozvodem společné jmění manželů zrušeno (tedy manželé do něj již nenabývají další hodnoty), ale nevypořádáno. Nedojde-li k vypořádání do tří let od zániku manželství, nastupuje domněnka vypořádání (velmi zjednodušeně – většina hmotných věcí movitých připadne tomu z manželů, který je má u sebe, nemovitosti a ostatní majetková práva nebo povinnosti připadnou do podílového spoluvlastnictví manželů).

Manželé mají možnost v tříleté lhůtě od zániku manželství uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Je-li dohoda uzavírána za trvání manželství nebo je-li vypořádávána například nemovitá věc, vyžaduje písemnou formu. Přestože v jiných případech není písemná forma nutná, lze ji důrazně doporučit.

V tříleté lhůtě je také možné obrátit se na soud s návrhem na vypořádání společného jmění manželů. V návrhu je třeba uvést veškeré věci, jiné majetkové hodnoty a závazky patřící do společného jmění manželů. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je zpravidla poměrně zdlouhavé a nákladné. Obvykle je dle poměrů úspěchu ve věci uložena účastníkům řízení povinnost nahradit druhému náklady řízení. Za návrh na vypořádání se hradí soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, který se za každou nemovitost zvyšuje o 5 000 Kč a za každý obchodní závod o 15 000 Kč.

Vypořádání společného jmění manželů je založeno na principu, že se společné věci dělí mezi manžele rovným dílem, a to i v případě, že jeden z manželů měl mnohem vyšší příjmy než druhý. Když vnesl jeden z manželů nějakou hodnotu do společného jmění ze svého výlučného jmění, potom se vnos v rámci vypořádání zohledňuje tak, že mu společné jmění manželů tuto hodnotu de facto vrací zpět. Pokud by manžel ze společného jmění manželů naopak investoval prostředky do svého výlučného jmění, potom by tento manžel musel investovanou částku do společného jmění manželů vrátit. Ve specifických případech může soud přikročit k tzv. k disparitě podílů, kdy jednomu z manželů přizná větší podíl na společném jmění manželů (důvodem může být například situace, kdy byl jeden z manželů obětí domácího násilí nebo jiného mimořádně nemravného jednání druhého manžela).

Užívání věci po rozvodu manželství

Po rozvodu manželství mají zpravidla oba bývalí manželé právo užívat věci patřící do zaniklého, ale dosud nevypořádaného jmění manželů.

Užívá-li výlučně jeden z bývalých manželů po rozvodu věc, která náleží do zaniklého, ale dosud nevypořádaného jmění manželů (často se jedná o nemovitost), vzniká manželovi vyloučenému z užívání věci právo na náhradu.

Manželé si mohou již před vznikem manželství sjednat majetkový režim zcela dle vlastních pravidel, mohou i vyloučit vznik společného jmění. Taková smlouva, včetně smlouvy o sjednání režimu odděleného jmění, vyžaduje formu veřejné listiny (notářský zápis). Manželé sjednávají režim oddělených jmění za trvání manželství nebo i též před rozvodem, chtějí-li do budoucna zrušit společné jmění manželů (například z důvodu, aby nenabývali majetek společně nebo aby nebyli vzájemně ohrožováni dluhy, které převzal druhý manžel). Poté, co je sjednán režim oddělených jmění, je možné jmění vypořádat dohodou, podat návrh na vypořádání k soudu (a to i před rozvodem manželství), případně po třech letech dojde k uplatnění domněnky vypořádání.

Odhad nemovitosti, peníze na bankovním účtu, hypotéka

Znalecký posudek na hodnotu nemovitosti si může nechat zpracovat účastník řízení sám (pro účely vyjednávání s druhou stranou, výpočtu nárokovaného vypořádacího podílu). V soudním řízení zpravidla zadává znalecký posudek i soud. Cena znaleckého posudku se pohybuje okolo 10 000 Kč. Pokud soud zjišťuje hodnotu nemovitosti, posuzuje její cenu s ohledem na ceny v době vypořádání, ale za stavu, ve kterém byla nemovitost v době zániku společného jmění manželů. Investice manžela do nemovitosti z jeho výlučných prostředků se pro účely vypořádání valorizují, tedy zhodnocují se v čase v závislosti na vývoji cen.

Prostředky na bankovních účtech jsou zpravidla součástí společného jmění manželů, pokud byly nabyty za trvání manželství (nejčastěji například mzda). Soud si může vyžádat výpisy z bankovních účtů, a to i několik let zpětně. Lze tak například zjistit a při vypořádání započítat to, že jeden z manželů bez vědomí druhého manžela peníze z účtu vybral nebo je „odklonil“. Práva k účtu se dohodou nebo soudním rozhodnutím přikážou jednomu z manželů, druhému se hodnota zohlední v rámci vypořádacího podílu. Nastoupí-li domněnka vypořádání, připadnou tato práva do podílového spoluvlastnictví.

Pokud mají manželé společnou hypotéku, je možné jejich dohodou nebo soudním rozhodnutím zavázat jednoho z nich k tomu, aby dluh dále splácel výlučně on. Taková dohoda ani soudní rozhodnutí však nezavazují banku, která úvěr poskytla. Ta tak může nadále po obou manželích požadovat úhradu hypotéky. Soudní rozhodnutí nebo dohoda mají pouze ten účinek, že pokud banka dluh vymůže na manželovi, který neměl být dle vypořádání k úhradě zavázán, může tento po druhém požadovat to, co za něj uhradil. Pro předejití takové situaci je možné pokusit se dohodnout s bankou na vyvázání jednoho z manželů z hypotéky.

(Společné) bydlení manželů po rozvodu

Manželství může být rozvedeno, i když se manželé nedohodnou ohledně bydlení po rozvodu. Na návrh jednoho z nich však může o vypořádání práva ke společnému bydlení rozhodovat soud, například tak, že určí, který z manželů má být nadále nájemcem bytu. Kterému z manželů připadne byt ve společném jmění, se řeší v rámci řízení o vypořádání společného jmění. Na prvním místě se zohledňuje, který z manželů je schopen toho druhého vyplatit, a pokud oba, tak například též to, kdo se o nabytí bytu více zasloužil, kdo k němu má bližší vztah nebo kdo v něm zůstane s nezletilými dětmi.

Výživné pro bývalého manžela po rozvodu

Je všeobecně známo, že za trvání manželství mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost tak, aby oba měli stejnou životní úroveň, a to až do okamžiku právní moci rozsudku o rozvodu (nestačí tedy například jen to, aby manželé už spolu nežili apod.). Povědomí o tom, že v některých případech má právo na výživné po bývalém manželovi i rozvedený manžel, již natolik rozšířené není.

Pokud není rozvedený manžel schopen se sám živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství, může nárokovat po bývalém manželovi přiměřené výživné. Soud zohledňuje věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela, skončení péče o společné dítě nebo důvody, proč se manžel není schopen živit sám.

Dalším případem je tzv. sankční výživné. Soud ho může bývalému manželovi přiznat, když mu byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Požadovat takové výživné může pouze manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil. Výživné se stanovuje v takovém rozsahu, jenž zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Takové výživné je možné přiznat maximálně na dobu tří let od rozvodu manželství.

Nevěra a rozvod

Byť se říká, že nevěra je stará jako lidstvo samo, je porušením povinnosti manželů být si věrni, kterou jim ukládá zákon. Každé porušení práva zpravidla nese negativní důsledek. V tomto případě jím je možné rozhodnutí soudu o tom, že rozvrat zapříčinil převážně svým chováním ten z manželů, který byl druhému nevěrný. Takové rozhodnutí může následně hrát roli například při určování sankčního výživného, při určování disparity podílů u vypořádání společného jmění nebo v případě, kdy se bude jeden z manželů rozvodu bránit a tvrdit, že mu rozvodem vzniká zvlášť závažná újma.

Rozvod s cizincem

Rozvod s cizincem je často o něco komplikovanější. Lze se však rozvést i s cizincem, jehož pobyt není znám a je nedohledatelný (ten tedy nemusí o rozvodu manželství vůbec vědět). V takovém případě mu soud ustanoví opatrovníka, nejčastěji z řad advokátů, který bude v řízení hájit jeho zájmy. Jako první je nezbytné si ujasnit, v jakém státě bude rozvod probíhat a jakými pravidly se bude řídit. V rámci Evropské unie je v platnosti nařízení, dle kterého je k rozhodování o rozvodu příslušný soud státu, v němž mají nebo měli manželé poslední společné bydliště, případně soud, ve kterém má bydliště manžel navrhovatele rozvodu, soud, jehož občany jsou oba manželé, a některé další.

Soud státu Evropské unie tedy může rozvést i manželství cizinců, žijí-li v některém z členských států Evropské unie. Pokud manželé nežijí na území Evropské unie a jeden z manželů nebo oba jsou občany nečlenského státu, nařízení Evropské unie se neuplatní. Bude poté záležet na právní úpravě každé země (kde například manželé žijí nebo jsou jejími občany), zda a jak může rozvod manželství proběhnout. Dle českého práva mohou české soudy rozvést manželství, pokud je alespoň jeden z manželů státním občanem České republiky nebo má-li manžel, proti kterému směřuje návrh na rozvod, na území České republiky trvalý pobyt.

Příjmení manžela po rozvodu

Manžel, který přijal příjmení druhého manžela (v našich poměrech tedy nejčastěji žena), může do šesti měsíců od rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že bude užívat své dřívější příjmení nebo že bude k příjmení manžela připojovat své dřívější příjmení. Oznámení lze učinit na matričním úřadě písemně nebo ústně. Poplatek za tuto změnu příjmení se neplatí. Pokud by se rozvedený manžel chtěl domáhat toho, aby bývalá manželka po rozvodu nemohla používat jeho příjmení (pokud jej při sňatku přijala), pak toto možné není.

Článek připravila pro Reflex mediální platforma Právo21, která jednoduchým a srozumitelným způsobem přibližuje právo veřejnosti na www.pravo21.cz.

Doporučujeme

Články z jiných titulů