Stavební zákon nešetří ani majitele mobilních domů. Prostudujte si ho, než začnete snít o levném bydlení
Dokážete si představit, že byste trvale bydleli v kůlně na dříví, domku pro zahradní techniku či ve skladě na nářadí? V zahradním domku určeném pro uskladňování ovoce nebo dokonce v salaši pro ovce? Hádám, že asi jen velmi těžko. A co teprve kdybyste do takovéto nemovitosti měli investovat třeba půl milionu nebo dokonce přes milion korun?
Teď si nejspíš myslíte, že si z vás dělám legraci. Skutečnost je taková, že nejde o výplod šílence, jak se mnozí můžete domnívat, ale jedná se o příběhy řady Čechů, kteří se rozhodli pro alternativní bydlení. Ovšem tvrdě narazili na úředního šimla, který jim naboural romantické iluze o nízkonákladovém a nízkoenergetickém bydlení v přírodě.
Co si má člověk představit pod pojmem „alternativní bydlení“? Je to de facto jakýsi druh manifestu soudobého nezávislého bydlení, apel proti hypotékám, úvěrům, jednoduše zadlužování se v souvislosti s bydlením.
V poslední době dochází k rozmachu trendu nazývané „minimalismus“, a to ve všech životních oblastech, tedy i bydlení. Alternativní stavby převážně představují „domy“ postavené na plochém přívěsu rozdílných délek i šířek. Jedná se o různé mobilheimy, maringotky, nebo karavany. Dokonce i starý autobus nebo náklaďák lze přestavět na pohodlné mobilní bydlení.
Také to však mohou být „domy“ postavené z unimobuněk, či dokonce z lodních kontejnerů. Alternativní bydlení rozhodně nemusí nutně znamenat nepohodlí. Byť by tomu nezasvěcený člověk mohl jen stěží uvěřit, tak jsou tyto „domy“ velice útulné a prakticky řešené tak, že svým majitelům nabízí maximální pohodlí a komfort. Důležité je vlastnit nějaký pozemek, který je v souladu s územně plánovací dokumentací.
Mnoho mladých lidí, ale i rodin s dětmi se rozhodlo namísto hypoték a jiných forem úročeného zadlužení pro koupi a přestavbu mobilního bydlení. Samozřejmě nic není tak snadné, jak se zdá na první pohled být. Poměrně často se stává, že se většina příznivců alternativního bydlení setká s mnoha překážkami nejen ze strany obcí, ale i stavebních úřadů, které jim přikazují stavbu odstranit.
Nedávno na takovou kauzu narazil portál Blesk.cz. V tomto případě si invalidní důchodce pan Dalibor Dušek (61) koupil a přivezl na svůj pozemek unimobuňku na nářadí a rybářské potřeby. Jak kvůli pozemku, tak i kvůli unimobuňce se přitom zadlužil. Nyní je trnem v oku úředníků, kteří po panu Daliborovi nemilosrdně požadují odstranění stavby, neboť pozemek je veden jako zemědělská půda, kde žádná stavba nesmí stát. Na okolních parcelách mají rybáři pro změnu postavené obytné přívěsy. Ovšem těm stačí přívěs jednou ročně poposunout o 30 cm a úředním absurditám je učiněno zadost.
Případ pana Dalibora je jen nepatrnou kapkou v moři všech patálií, se kterými se příznivci alternativního bydlení musí den, co den potýkat. Kámen úrazu je, že si málokdo před realizací svých plánů řádně prostuduje stavební zákon a hned začne investovat a stavět.
Totiž dle stavebního zákona musí mobilní dům mít minimální světlou výšku 2,5 m, což nemá téměř žádný starší mobilheim dovezený ze zahraničí. Šířka chodby musí být minimálně 90 cm, obytná místnost pro změnu musí mít plochu alespoň 8 m čtverečních (v případě, kdy mobilheim tvoří jen jednu jedinou místnost, pak je to 16 m čtverečních). I tato podmínka je téměř nesplnitelná, neboť se mobilheimy prodávají jak s úzkými chodbami (cca 60 cm), tak i s malými místnostmi. Ovšem velikosti se téměř vždy přestavují. Celková plocha by pak neměla přesáhnout 24 m čtverečních, jinak by bylo zapotřebí vypracovat projektovou dokumentaci. Mobilní dům také musí splňovat energetickou náročnost nejhůře typu „C“ a mechanické podmínky odolnosti i stability. Dále pak podmínky požární bezpečnosti, hygieny a životního prostředí. V neposlední řadě, jak již bylo zmíněno, výrobek plnící funkci stavby musí být umístěn na pozemku, který je v souladu s územně plánovací dokumentací k tomuto účelu určen.
Valná většina příznivců tohoto alternativního bydlení se potýká s mnoha problémy, především s šikanou ze strany úředníků.
I já jsem se domluvil se svou přítelkyní, že si koupíme nějaký starší mobilheim, který si přestavíme podle svých představ. Tak se také stalo a v současné době investujeme do rozsáhlé rekonstrukce. Šli jsme do toho s tím, že si naspoříme dostatek financí a následně si koupíme nějaký pěkný a lukrativní pozemek, pak si jednoduše zavoláme dopravci, který naloží celý domek a odveze ho tam, kam si jen budeme přát.
Shodou okolností se i naše kamarádka rozhodla pro koupi mobilheimu. Protože má mnohem lepší finanční možnosti, tak si rovnou pořídila domek nabízející maximální komfort a luxus. Zaplatila za něj něco málo přes milion korun. Dočasně ho chtěla postavit na pozemek své babičky a myslela si, že je vše v pořádku.
Hned se o její stavbu začali zajímat úředníci a táhlé řízení bylo na světě. Nicméně i my jsme se dostali do potíží s úřady, přestože jsme měli všichni postavené své „domečky“ na stavebních parcelách, některé ze jmenovaných podmínek jsme nesplňovali.
Jsou i tací šťastlivci, kterým se podaří získat pofidérní stavební povolení či výjimku, ale na druhou stranu je také mnoho smolařů, jimž je přikázáno stavbu přímo odstranit nebo zbourat.
Jak my, tak i naše kamarádka jsme měli štěstí, tedy pokud se vůbec o štěstí dá hovořit. Domeček kamarádky stále stojící na pozemku babičky byl zapsán jako sklad ovoce, no a ten náš je evidovaný jako sklad zahradního nábytku.
Každému může být jedno, jak nazývají úředníci jejich pracně vybudované domečky. Důležité přeci je, že mohou stát tam, kde jsou, a plní svůj opravdový účel. Každému, kdo by chtěl zvažovat pořízení si alternativního bydlení jakékoli podoby, bych doporučil, aby si pořádně nastudoval stavební zákon a vstoupil do nějaké internetové skupiny majitelů těchto objektů, protože od nich může získat mnoho užitečných tipů a rad.
