Rozhovor s Michalem Bregantem

Zajímá nás ovšem také, komu byste si přáli položit otázku vy sami. Pokud nám pošlete svůj nápad, budeme se snažit umožnit vám, abyste se na stránkách Reflexu s dotyčným setkali. Své případné návrhy můžete posílat na tuto adresu.

Mefistopheles Zlý > Zdravím pane, zajímalo by mě, jestli v rámci změn na FAMU uvažujete i o zavedení dálkového studia pro obory scénáristiky a hrané režie. Pracuji jako asistent režie pro ČT a velmi rád bych na FAMU studoval. Problémem je, že bych pravděpodobně brzy umřel hlady, kdybych jen studoval a nemohl si vydělávat peníze. Děkuji.

Distanční studium na FAMU je - podle mého názoru - sotva možné. Scenáristika, stejně jako režie a vůbec všechny obory, které se na FAMU studují, potřebují soustavný kontakt posluchačů s pedagogy, možnost intenzivního kontaktu mezi posluchači různých oborů. Škola má možnost vytvořit podmínky ke generační spolupráci, může být tím podhoubím, z něhož vyrůstají talenty dobře vrostlé do svého generačního a profesního kontextu. Škole, která bude jen tak – promiňte to slovo – doškolovat „profesionály“, hrozí, že se z ní stane jakási fachidiothochschule. Diplom z FAMU je na některých místech sice ještě dnes požadován jako glejt k výkonu určité funkce. Jinak ale platí, že k tomu, abyste mohli točit filmy, filmovou školu nepotřebujete. FAMU je a doufám, že v budoucnu pořád bude exkluzivní hlavně v tom, že bude garantovat nejvyšší možné vzdělání v oboru. Kdesi jsem řekl, že naší ambicí by mělo být efektivně zatížit naše posluchače a absolventy vzděláním. Škola by v nich měla vytvořit skrupule, které jim pak v praxi určité věci zkrátka nedovolí. Když se chce někdo jenom dobře živit v mediálním průmyslu, měl by myslím volit jiné cesty. Škola je do značné míry utopické prostředí, které má vzdálenější horizonty, než je pouhá obživa. Pokud dovolíte, budu trochu osobní: moc bych si přál, aby se nám na FAMU dařilo pracovat jednak v souvislostech a jednak důsledně. Jde totiž o to, že být nespokojen se stavem věcí, je sice už možná známkou určitého lidského angažmá, ale další kroky by měly zákonitě vést ke změně právě těch poměrů, s nimiž jsme nespokojeni. Když si tohle dostatečně uvědomíme, možná se ubráníme před remcavostí – strašnou chorobou, která mnohé z nás tak zatěžuje.

Ctirada > Vážený pane, zajímalo by mě, jak můžete nechat na katedře učit taková individua jako Dušan Trančík, Karel Vachek a jiné podobné existence.Tito rádoby umělci by vůbec s budoucími filmaři neměli přijít do styku. Jak se Vám, jako teoretikovi, řídí kolos, který potřebuje ruku člověka, který ovládá film jako řemeslo? Podobný příklad jako v ČT asi najdeme i na FAMU.

Ctěná Ctirado, nevím, co myslíte tím „ovládat film jako řemeslo“. Patrně narážíte na to, že mám profesně mnohem blíž k filmové teorii než praxi. Do funkce děkana jsem byl zvolen na základě projektu, který jsem předložil k výběrovému řízení a tento projekt postupně uskutečňuji. Koneckonců Akademický senát FAMU o tom několikrát jednal. A pokud jde o ta „individua“, ujišťuji vás, že Dušan Trančík a Karel Vachek jsou mimořádní, osobití tvůrci. Jsou to také pečliví pedagogové – a skvělí lidé. Ostatně proto jsem je vyzval k práci pro FAMU a jsem hrdý na to, že takoví lidé na naší škole učí. Myslím, že právě s takovými osobnostmi by měli přicházet do styku budoucí filmaři.

Xaver > Dobrý den, četl jsem o vašich změnách na FAMU spíše nepříjemné zvěsti. Jak však ze života vím, všecho má rub i líc. Možná už jste tak učinil několikrát, ale mohl byste stručně shrnout, co reformujete a proč? Děkuji za odpověď.

Reforma je možná trochu zavádějící, příliš obecné označení. Kdybyste chtěl znát podrobnosti, dovolím si vás odkázat na www.famu.cz, kde najdete například můj Rozvojový projekt, který jsem brzy po svém nástupu do funkce předložil Akademickému senátu. Když to shrnu, musím začít od toho, že na FAMU jsem přišel hlavně proto, že ji mám rád. Sám jsem ji nestudoval, ba ani jsem o to nikdy neusiloval. Jen jsem jí byl vždycky nablízku; je to dávná láska. Šlo mi tedy o to, aby se FAMU otevřela dovnitř i navenek, aby oživila své vlastní akademické nároky a stala se zase tím, čím má být: významným centrem filmového dění a nepominutelným místem evropského filmu. Pokud jde o to „otevření“, FAMU potřebovala podle mého názoru propojit vnitřní vazby, otevřít pomyslné i faktické dveře mezi jednotlivými katedrami. Jde mi totiž o to, aby naši absolventi byli komplexně připraveni pro své profese, aby to nebyli profesionálové vycvičení pouze ve svém úzkém oboru. Svět sice spěje k šílenému odbornictví, k úzce vymezeným profesím, ale v našich podmínkách a v tvůrčích profesích vůbec, jde spíš o komplexnost – o to, aby byl člověk profesionálně vybaven, ale zároveň připraven na příležitosti, které na první pohled nepatří do jeho úzkého oboru. Samozřejmě, že k tomu je zapotřebí, aby studenti cestovali, aby poznávali své kolegy v cizině, aby byli sami otevření. Nebudu obtěžovat statistikami, ale věřte, že počty našich studentů, kteří vyjíždějí na stáže do ciziny, nápadně vzrostly, navázali jsme spolupráci s mnoha školami v zahraničí a se zahraničními středisky v Praze. Když k tomu přičtu velký počet cizinců, kteří u nás v různých formách studují nebo aspoň stážují, troufám si říct, že už dnes se rýsuje, že FAMU může být výbornou mezinárodní školou.
Pokud jde o konkrétní změny uvnitř školy, nejviditelnější kroky se odehrály v prvním a druhém ročníku. V prvním semestru mají totiž posluchači všech oborů velkou část studijního programu společnou. Teď právě končí první semestr a brzy budeme hodnotit jeho výsledky. Sejdeme se s pedagogy i s posluchači, abychom viděli, co tato změna přinesla a jak postupovat dál. Většina kateder přijala mou koncepci dílen nebo ateliérů, které se profilují podle osobnosti pedagoga. Znamená to, že od druhého ročníku si mohou studenti v rámci svého oboru volit dílnu, v níž chtějí pracovat. Podmínkou je, že i příslušný pedagog musí o dotyčného studenta stát. V praxi to znamená, že se v jedné dílně scházejí posluchači z různých ročníků a jsou tedy spojováni určitým estetickým, profesionálním nebo dokonce lidským směřováním. Když si vezmete katedru dokumentu, tak jistě cítíte rozdíl mezi stylem Karla Vachka, Jana Špáty, Pavla Kouteckého, Heleny Třeštíkové… Pedagog je tak určující osobností, ale zároveň je na něj kladena větší odpovědnost. Jednoduše řečeno, je s tím víc práce, ale věřím, že to přinese velký užitek.

Mormon > Zdravím. Zajímalo by bě, co bylo obsahem otevřeného dopisu, který vám napsali studenti, popřípadě, zda si ho mohu někdo přečíst?

Vím jen o takové glose, kterou otiskly Lidové noviny. Jmenovalo se to myslím Naši pedagogové se nám věnovali. Podepsalo ji několik posluchačů, kteří se cítili dotčeni nějakým mým výrokem na adresu bývalého osazenstva katedry režie a chtěli se svých pedagogů zastat. To respektuji, ale velice mě udivilo, že kromě několika jmen bylo na místě podpisu jen něco jako „a všichni ostatní, kteří mají podobné zkušenosti“. Dost matoucí, nemyslíte? Když jsem se ptal jedné ze signatářek, proč je ten veřejný vzkaz poloanonymní, odpověděla, že ti ostatní se báli… prý se báli, že bych je vyhodil ze školy, kdyby projevili svůj názor. Kdyby to nebylo tak hloupé, bylo by to k smíchu.

Petr Malý > Dobrý den, jaká je pravda o výpovědi pro Juraje Jakubiska?

Na FAMU mají pedagogové termínované smlouvy. Po nástupu do funkce děkana jsem vyhlásil výběrová řízení na místa vedoucích kateder, což vyvolalo jistý rozruch, protože výběrová řízení jaksi nepatřila na FAMU k zvyklostem. Když jsem pak vypsal výběrová řízení na místa akademických pracovníků (tedy pedagogů, abych byl srozumitelnější), někteří se přihlásili, někteří nikoliv; v některých případech mě noví nebo staronoví vedoucí kateder požádali o prodloužení smluv pro pedagogy. Pracovní úvazek pana Jakubiska na FAMU byl myslím čtvrtinový, což je vskutku nemnoho. Bez ohledu na to jsme spolu v létě mluvili o problémech školy a počítal jsem s tím, že pan Jakubisko bude škole nadále nablízku. On se ale k výběrovému řízení nepřihlásil, což respektuji, i když osobně mě to mrzí, protože je to určitě zajímavý tvůrce. Stejně ale doufám, že najdeme způsob jeho účasti na škole, který bude vyhovovat i jemu.

Míra Lhoták > Těší mě. Vašim změnám na FAMU naprosto rozumím, bylo jich třeba. Můžete mi upřesnit, jaký je přesně význam Centra audiovizuálních studií?

Nejraději bych Vás odkázal na www.famu.cz, kde najdete Statut Centra audiovizuálních studií. Ale vezmu to stručně: CAS je desátým pracovištěm FAMU, které se zrodilo na podzim a stále hledá svůj profil. Rámec jeho činnosti je ve Statutu popsán poměrně široce, protože doufám, že CAS bude jedním z integračních bodů celé fakulty. Měl by být mimo jiné jakýmsi garantem výuky v oblasti teorie a historie filmu, ale bude také využívat širokého praktického základu, který má FAMU propracovaný. Také bude koordinovat působení některých zahraničních pedagogů, organizovat tematické přednášky a semináře pro posluchače všech kateder, pomáhat jim při práci na diplomních úkolech. Jedna z myšlenek, které stály u zrodu CASu spočívá v přesvědčení, že není tak velký rozdíl mezi teorií a praxí, že to jsou jen různé nástroje, jimiž tvořivý člověk pracuje.

Calvin > Dobrý den, zajímalo by mě, jak vzpomínáte na práci v Národním filmovém archivu. Není tato instituce trochu zkostnatělá?

A víte o nějakém nezkostnatělém archivu? Možná, že ta zkostnatělost je moc důležitá, protože kosti přece tvoří páteř a kostru… NFA je dnes už staroslavná instituce, která hraje ve svém oboru světový prim. Dík za to patří dnes hlavně Vladimíru Opělovi. Prožil jsem v NFA skoro patnáct let, ale s nostalgií nemám potíže. Na podzim 1987 (tehdy to byl ovšem Československý filmový ústav) jsem nastoupil a byl jsem opravdu vděčný, že mám práci. Zkušenost z Filmotéky je pro mou profesi nenahraditelná. Devadesátá léta jsem pak většinou prožil v oddělení teorie a dějin filmu a těžiště vidím v práci pro časopis Iluminace, který jsme tam vydávali. Myslím, že se podařilo postavit jej jako seriózní, profesionální revui nejen o filmu. Mezioborový záběr časopisu přivedl ke spolupráci odborníky a vědce, kteří cítili někdy až překvapivý vztah vůči tomu, co se nepřesně nazývá filmovou vědou. Poznal jsem díky Iluminaci řadu přátel, třeba Petra Michaloviče a Mira Marcelliho z Bratislavy, Vlastimila Zusku či Petra Mareše z Prahy. Jsem trochu pyšný na to, že znamenitá kniha filosofa Karla Theina Rychlost a slzy, kterou vloni vydal Prostor, zahrnuje jeho studie, které byly psány pro Iluminaci.

Václav P. > Jak jste se vypořádali ze záplavami? Vím, že byl postižen jak Lažan, tak budova v Klimentské ulici.

Ta potopa značně poškodila hlavně Studio v Klimentské, především velký ateliér, který je nezbytný pro praktická cvičení našich studentů. V Lažanském paláci nebyla škoda tak veliká, za to jsme tam během těch srpnových dnů zažili něco, co bylo aspoň pro mě větší, než ta velká voda. Byla to ochota mnoha studentů, kteří se neuvěřitelně rychle seběhli, aby pomohli evakuovat knihy ze sklepního depozitáře naší knihovny. To stěhování mělo několik fází, podle toho, jak stoupala hladina Vltavy, ale studenti vždycky přišli a pilně zachraňovali, co se dalo. Pak nám moc pomohli lidé z Britiské rady, kde jsme mohli vytvořit provizorní videotéku, a pomohla i Akademie věd, v jejímž depozitáři jsme mohli uskladnit naši knihovnu. I teď, když jsme pomalu přestěhovaní zpátky do Lažanského paláce, znovu a znovu děkuju všem, kdo na tom mají zásluhu. Nejsou to bezejmenní pomocníci, ale konkrétní lidé, kteří nehleděli na své pohodlí. Ono to dnes už může znít jako historky starých zbrojnošů, ale když jsme přestěhovali metráky knih a pak se za chvíli sešli na druhém břehu řeky v ateliéru fotografa Jaroslava Krejčího, jemuž se Čertovka nezadržitelně drala do oken, bylo to o to víc posilující, že to nebyla jenom řekněme stavovská, ale obecně lidská soudržnost.

Martina Luňáková > Jak byste charakterizoval dobrého pedagoga (v rámci FAMU)?

Tak to bude těžké. Je taková známá floskule, že dobrý umělec ještě zdaleka nemusí být dobrým pedagogem. Učení na umělecké škole s sebou ale nese veliký díl individuálního, osobního, lidského kontaktu – a v tomto ohledu musím říct, že učitelé, s nimiž se na naší fakultě potkávám, jsou v naprosté většině naprosto skvělí. Jsou to osobnosti, které dovedou přitáhnout pozornost, motivovat, provokovat. Samozřejmě, že mi jde také o akademické kvality, které spojují naši školu s jinými univerzitními pracovišti. V tomto ohledu je však třeba trpělivosti. Každý, kdo má zkušenost s pedagogickým působením na vysoké škole ví, jak dlouho a složitě se rodí opravdu dobrá přednáška, jak dlouho to trvá, než člověk vypracuje kvalitní sylabus.
Takže: dobrý pedagog musí mít své studenty rád, být ve svém oboru vzdělán, musí mít výsledky, které budou studenty motivovat, musí být připraven se svými posluchači být (skoro žít) za jakýchkoli okolností; nesmí být tuhý, žárlivý na nápady a třeba i úspěchy studentů.

Havran Jaké jsou vaše předchozí manažerské zkušenosti?

Dělal jsem v životě ledacos a nejednou bylo zapotřebí soustavného „manažování“, ale asi se neptáte proto, abych vám tu vypisoval profesní životopis. Nikdy dřív jsem neřídil tak velký počet lidí jako teď na FAMU, ale na druhou stranu mnohokrát se mi podařilo využít schopnosti propojit různé lidi, sladit tým, dosáhnout konkrétních výsledků. Někdy se dokonce dařilo dosáhnout i toho, co bych nazval kvalitativní změnou.

Vacek Dobrý den, na FAMU jsem se hlásil už dvakrát. Vím, že spousta lidí se tam dostane až po několikáte, ale jedna věc mě napada. Nemyslíte si, že větší předpoklady dostat se na tuto školu mají mladí lidé, jejichž rodiče se u filmu aktivně pohybuji? Narážím tím na protekci. Kolikrát se rozhoduje mezi několika stejně nadanými lidmi a všiml jsem si, že také často hraje roli příjmení. Co si o tom myslíte vy? Já totiž nemám pocit, že děti z takových rodin, by kromě toho, že vyrůstají od malička v "jistém" prostředí, měli větší talent.

Máte pravdu, tradičně se objevují různé dohady o protekci na FAMU, ale ze své zkušenosti s FAMU musím říct, že v praxi je to poměrně prosté. Historky o klíčích od mercedesa jako účinné pozornosti jsou z rodu komunistického bájesloví. Ale vážně: na školu se hlásí obrovský počet zájemců a mnoho z nich má patrně skutečný talent. Ale pořád je jich mnohem víc, než kolik kapacita školy unese. Je to strastiplné rozhodování, protože škola tím, že někoho přijme ke studiu, bere na sebe spoluodpovědnost za rozvoj talentu, jejž patrně rozpoznala. To je strašně těžká věc. A velikost toho talentu, to je už zcela nedefinovatelné. Ve skutečnosti těch „celebrit“ naše škola zase tolik nemá, ale pravdou je, že mladý člověk, který vyrůstal v prostředí filmové, hudební, výtvarné či jiné kultury, má určitý náskok. Ale pamatuju uchazeče o studium scenáristiky, který poslal pár povídek, přihlášku jen tak halabala vyplněnou, málem na vyřazení. Ale pozvali jsme ho k pohovorům, protože ty povídky byly prostě vynikající. On zazářil a byl přijat. Byl odněkud z Moravy, rozhodně nepocházel z takzvaně uměleckých kruhů, akorát končil vojnu, živil se jako číšník. Dodnes mě mrzí, že ten člověk snad už po roce zmizel ze školy a prý odjel kácet stromy kamsi do Kanady.
Jinými slovy: rozpoznat talent je těžké, měřit talent je ještě těžší. Ale v každém případě budu rád, když si (talentovaní) lidé budou věřit a budou na sobě pracovat… Vezměte si naše významné absolventy: kdo z nich byl z „filamřské“ rodiny? Passer, Chytilová, Němec, Vachek, Forman…

Irena Špálová Dobrý den, festival, který pořádá vaše škola je kolikrát v dobu, kdy se mi to nehodí a také mám pocit, že to je záležitost hlavně pro studenty a jejich známé. Studentké filmy bych ale ráda viděla. Je nějaká jiná možnost?

Famufest, o kterém se zmiňujete, je soutěžní přehlídkou studentských prací, která je přístupná pro veřejnost. Jinak se naše filmy objevují často v pražských i mimopražských klubech, na dalších přehlídkách a festivalech. Snažíme se, aby se časem objevovaly také na obrazovce veřejnoprávní televize.

Milec Právě probíhá festival Febiofest, těšíte se na některé filmy, které jsou připravené? Jaké filmy vlastně preferujete?

Tahle otázka mě skoro deprimuje. Možná to zní překvapivě, ale od té doby, co děkanuju na FAMU, se dostanu do kina zatraceně málo. V poslední době mě velice zaujala nová, totiž filmová verze Nočních hovorů s matkou, které natočil Jan Němec. Mimochodem, zdá se mi, že je to duchem jeden z našich nejmladších talentů. V kombinaci s jeho zkušeností a nadhledem z toho vychází náramný film.

Klára P. Když už jsme u toho filmu:-), co si myslíte o současné české filmové tvorbě? Nemáte pocit, že tu chybí nějaký výrazný filmový talent? Pokud nějaký studuje zrovna teď na FAMU, kdo to je?

Talentů je samozřejmě vždycky nedostatek… V každé generaci se objevují miláčci lidu, kteří sklízejí vavříny. Troufám si říct, že v budoucnu uslyšíme hodně třeba o Vítu Klusákovi, jehož se ty laciné vavříny netýkají, ale o to lepší filmy dělá. Jak se tak dívám, na každé katedře jsou mezi posluchači zajímavé osobnosti. Nechte se překvapit.

Móňa K. Tu absenci mladých talentů potvrzuje moje poslední návštěva kina. Co si myslíte o Děvčátku Benjamina Tučka? Víte, nebylo to špatné, dobrá hudba, i herecké výkony, ale přišlo mi to tak nějak out.

To mě upřímně překvapuje, já měl za to, že Děvčátko je právě in! Možná jsem out já sám, ale Benjamin Tuček je talentovaný filmař, který má za sebou náročný debut. Věřím mu, myslím, že od něj uvidíme ještě pár pěkných filmů.

Jakub Starý Dobrý den, zajímalo by mě, jestli existuje v Evropě podobný druh školy jako je FAMU a zda jsou možnosti tam studovat. Na vaší škole přece také studují cizinci.

Je jednou z největších výsad otevřeného světa, že můžeme cestovat, komunikovat se světem. FAMU láká spoustu zájemců o studium ze zahraničí. Vzpomínám si, jak jsem se někdy z kraje 90. let potkal v jednom pražském baru s vysokoškolským profesorem, který se právě vracel z exilu do Československa a jen tak mezi řečí se mě ptal, kde všude jsem svůj obor studoval. Po pravdě jsem řekl, že v Praze, na Karlově Universitě, a on na to suše opáčil: „aha“. Jsem rád, že na FAMU panuje docela čilý ruch, že přijíždí mnoho cizinců. Naši studenti jezdí na stáže na zahraniční školy, ale nepřestávám se divit, že nevyužívají této možnosti víc. Zahraniční zkušenosti považuji za nesmírně důležitou součást průpravy do života, nejen profesního.

Pilip Dal jste si do nového roku nějaká předsevzetí - osobní nebo profesní? Jaká? Myslíte si, že je dodržíte? Děkuji.

A vy svá předsevzetí dodržujete? Jsem v tomhle ohledu dost skeptický. První leden – to je prostě datum, které se s neúprosnou pravidelností opakuje a vždycky lidi trochu poplete, takže nejdřív mají potřebu něco slavit, pak jim je zle a kocovina někdy vydrží na celý rok. První leden je číslo, které slouží k praktické orientaci, ale určitě máme v životě i mnohem důležitější čísla nebo data, k nimž se můžeme vztahovat. A to nemluvím o tom, že zdaleka ne všichni se řídíme tímtéž kalendářem. Pokud jde o mou profesi, zlomem mi byl nástup do děkanského úřadu. Hodně se tím u mě změnilo. A pokud jde o má předsevzetí, pořád se snažím dívat se na sebe taky trochu zvenčí, cizíma očima. A říkám si: chovat se k lidem slušně, nenechat se mučit pitomci, nezpychnout. Pro začátek to je až až.