Rozhovor s Václavem Klausem

Zajímá nás ovšem také, komu byste si přáli položit otázku vy sami. Pokud nám pošlete svůj nápad, budeme se snažit umožnit vám, abyste se na stránkách Reflexu s dotyčným setkali. Své případné návrhy můžete posílat na tuto adresu.

Marie Novotná > > Dobrý den. Mohl by jste popravdě vzpomenout, kdy jste začal poprvé koketovat s myšlenkou stát se prezidentem České republiky a co všechno jste tomu přizpůsobil?

Žádný zlomový den v mém životě nenastal, na žádný takový moment si nemohu vzpomenout. Spousta lidí se na mne obracela s touto myšlenkou už před mnoha lety. Nic jsem nepřizpůsoboval, pouze jsem se definitivně rozhodl neusilovat o posty ve stranické politice, v ODS.

Tomáš Šmíd
 >  Vzhledem k postavení presidenta v našem ústavním systému je zřejmé, že by bylo vhodné, aby se presidentem stala osoba, která nepolarizuje veřejnost.Vy bezesporu takovou osobností nejste (nepřikládám záměrně hodnotící znaménaka) a také to o sobě jistě víte. Proč tedy přesto chcet kandidovat? Lapidarně - o co Vám jde? Chcete se stát českým de Gaullem a reformovat ústavní systém nebo Vám jde pouze o prestiž? Děkuji za odpovědi.

Myslím, že já sám daleko méně polarizuji veřejnost než to, že veřejnost polarizují záměrně tendenční zprávy novinářů a některých politiků o mé osobě. Kolem mé osoby se vytvořila neuvěřitelná bublina naprostých nesmyslů, které nevím jak opravit. Ve svých kandidátských projevech jsem dost obšírně vysvětlil, co si myslím o prezidentské funkci a co bych chtěl v této funkci vykonat. Určitě není mým idolem de Gaulle a o žádnou radikální změnu ústavy nejde, navíc to určitě není role prezidenta, neboť nemáme prezidentský systém. Prezidentská funkce je prestižní, ale o prestiž mi jde až na x-tém místě. Jde mi o to, něco pozitivního udělat pro tuto zemi. Je to zapotřebí.

Václav Vojtěch >  Chtěl bych se Vás zeptat spíše jako sportovce a gentlemana - koho byste měl ve třetím kole prezidentské volby rád proti sobě jako soupeře? S kým by pro Vás byla čest soutěžit? Komu byste upřímně přál vítězství v případě Vaší porážky?

Jako sportovec si soupeře nevybíráte, ten je Vám vybrán. Stejně tomu tak bude i v tomto případě. Někteří z protikandidátů mají prezidentský rozměr, jiní nikoli, některé bych jako občan (opravdu jako občan, nikoli jako protikandidát) rád akceptoval, jiné bohužel nikoli.

Petr >  Kterou svou vlastnost považujete za nejproblematičtější při případném výkonu prezidentské funkce a jak se jí zbavujete?

Mám dostatečný věk a dostatečnou zkušenost na to, abych se uměl chovat racionálně, tak, jak by to prezidentská funkce vyžadovala. Nejde o laciná předsevzetí.

Petr Váňa >  Jak vnímáte Jana Sokola, jemuž ČSSD nabídla kandidaturu?

Jana Sokola jsem viděl prvně v roce 1968 v redakci měsíčníku Tvář, kde vystupoval jako náboženský myslitel či filosof, což bylo zajímavé. Pak jsem ho viděl až po roce 1989. Jeho politické názory neznám, začal v OF, přešel do Občanského hnutí, pak vstoupil do Svobodných demokratů (SD), kteří se pak spojili s národními socialisty (ČSNS), pak kandidoval do Senátu za KDU-ČSL a nyní ho kandiduje ČSSD na prezidenta. Já si v tom moc vybrat neumím.

Mgr. Miloš Kaplan, Holice v Čechách
 >  Nevím, ale jako možného budoucího prezidenta si Vás neumím představit, jak chodíte mezi nás prostý lid. Budete schopen a ochoten naslouchat názorům obyčejných lidí, třeba v hospodě u piva?

Mezi lidmi jsem nepřetržitě, o mé odtrženosti od „obyčejných“ lidí mluví jen moji političtí konkurenti. Dva dny jsem sám lyžoval tento týden v Peci pod Sněžkou, pokaždé jsem jel s někým jiným na vleku. Jsou i tito lidé normálními lidmi?

Jaromír Pavlík
 >  Pane profesore, je zřejmé, že máte ke zvolení ze všech dosavadních kandidátů nejblíže. Ke zvolení však potřebujete hlasy komunistů. Co požadují komunisté za to, aby Vám dali své hlasy? V čem jste ochoten jim vyhovět?

Komunisté nic bezprostředního nepožadují a dodávám, že takto si představovat prezidentské námluvy je hrozným zjednodušením. Oni vědí, že jejich vlastní kandidát nebude zvolen a proto - podle mého názoru - hledají člověka, který by tento stát mohl reprezentovat.

Petr Strnad > Vážený pane,
zajímalo by mě, co by Vás mělo kvalifikovat vzhledem k této funkci - kromě samovolných ekonomických procesů, které přináší život v jakékoli svobodné a demokratické zemi, jsem nezaznamenal žádný podstatný vliv vlád, v nichž jste působil, na stav železnice, zdravotnictví, bankovnictví - tedy na skutečně systémově náročná prostředí. Takže Vaše snaha zaujmout reprezentativní post znamená v podstatě konečně pochopení vlastních koncepčních, analytických a organizačních schopností?

Jestli tazatel nezaznamenal zcela fundamentální proměnu naší země za léta mé výrazné vrcholové politické aktivity, pak to odpovědí v rozhovoru nemohu napravit. Otevřete si moji webovou stránku www.klaus.cz nebo jakoukoli z mých knih.

Věra Malá >  Vraťme se trochu do minulosti. Oženil jste se pár dní před srpnovými události roku 1968, nepomýšleli jste s manželkou Livií na odchod za hranice tehdejšího Československa?

Oba jsme po srpnu studovali v zahraničí, manželka v Holandsku, já v USA, takže bychom měli start v zahraničí určitě snadnější než řada dalších a každý jsme slušně tehdy mluvili třemi nebo čtyřmi jazyky. Přesto jsme oba věděli, že se náš život odehrává tady a že se o něco máme snažit tady. Že jsme pak 17 let nevyjeli do západní ciziny je věc jiná, ale určitě nelitujeme. Měli jsme být tady.

Miroslav Jonáš
 > Věnoval by jste jako prezident větší pozornost válečným veteránům a vůbec vojákům, kteří sloužili v zahraničí? Podpořil by jste jejich důstojnější ocenění a postavení ve společnosti?
Děkuji.

S válečnými veterány jsem se ve svých nejrůznějších funkcích setkal již mnohokrát a jistě ani oni se mnou nemají žádný problém. Myslím, že mnoho věcí vidíme obdobně. Každou rozumnější iniciativu bych podpořil, ale 85 nebo 55 let staré věci už zásadně změnit dnes nejde. Nežijme v nějakých zbytečných iluzích.

Frank. Anne >  Přijal by jste Dalajlámu ?
Stále ještě si myslíte, že zásah NATO v Kosovu byl chybou?

Dalajlámu bych přijal, jako jsem přijímal spoustu dalších lidí, současně si myslím, že prezident nesmí dělat vládě schválnosti, což v tomto případě schválností bylo. Primární by byla odpovědnost vůči naší zemi.
Zásah v Kosovu byl chybou, což - myslím - dnes už vědí všichni. Že nic nevyřešil, je jasné snad každému, kdo má oči otevřené a že zůstává bolavým nestabilním místem do budoucna je snad jasné také.

MUDr.Jiří Šabrata
 >  Antiklausismus, někdy až neskutečně fundamentální, se stal sice primitivní, ale stále přitažlivou součástí ideových programů některých činitelů veřejného života.
Kořeny tohoto antiklausismu lze stopovat, ale ne jej uspokojivě vysvětlit a pochopit. Jak se na něj díváte Vy, jeho subjekt či objekt? Děkuji.

To je dlouhá otázka. Antiklausismus je primárně jiný světový názor, odpor k směsici liberalismu a konservatismu, kterou zastávám, k angloamerickému či anglosaskému způsobu uvažování, k důslednému lpění na kánonech racionálního ekonomického postoje, k pracovitosti, k odmítání lajdáctví a nepracování. Zlobím se, ale také připouštím, že je můj postoj do jisté míry extrémní. Právě si připravuji vystoupení na seminář k 80. výročí tragické smrti Rašína, čtu si o něm, bylo to velmi obdobné.

Manolo Kaiser >  Dobrý den, co je obsahem Vašeho mimosoudního urovnání s televizí Nova, které jste s panem Železným dohodli poté, co televize Nova zveřejnila informaci, že vlastníte vilu ve Švýcarsku (jen doufám, že si vzpomenete, protože u soudu v jiné věci jste vykazoval poměrně pokročilou stařeckou sklerózu)? A můžete, prosím, potvrdit, že pokud budete prezidentem ČR, nedáte panu Železnému milost?

O onom soudu máte velmi zkreslenou informaci zpravodaje ČTK, nic jiného. Jeho zpráva byla daleko od pravdy. Urážky o stařecké skleróze si nechte pro sebe. Mimosoudní vyrovnání je nadsázka, věděl jsem vždycky, že jakýkoli spor s médii jako politik musím prohrát, proto jsem dobrovolně ustoupil za to, že řeknou, že to byl nesmysl. Mimochodem, pane s Vaším ostrovtipem, nemyslíte si, že mi svou naprostou absurdností informace o vile ve Švýcarsku spíše prospěla? Názor na prezidentské milosti jako extrém jsem opakoval mnohokrát a ani ve snu mne nenapadlo uvažovat o žádné konkrétní milosti.

Tereza Štrejlová >  Dobrý den, Všimla jsem si, že při "srážkách s blbcem" Vám působí potíže, nedat onomu člověku najevo, co si o něm myslíte. Myslíte si, že když Vám toto procházelo jako předsedovi politické strany, jako prezident s tímto mít problém nebudete? Nevěřím totiž, že se obklopíte skupinou pochlebovačů, kteří Vás izolují od skutečného světa, jak se to stalo Vašemu předchůdci. (Nepíši záměrně podmiňovacím způsobem, pevně věřím, že stanete v čele našeho státu, můj hlas v přímé volbě máte jistý.)

Já se asi změnit nemohu, své názory dávám vždy jasně najevo, možná, že „k stáru“ to dělám trochu jemnějším způsobem. Hradní dvůr, podobný tomu minulému, bych si určitě nevytvářel.

MUDr. Daniel Janek

 >  Téměř chorobná "klausofilie", někdy až neskutečně torpidní, se stala sice primitivní, ale velmi rozšířenou součástí psyché některých činitelů veřejného života, od pediatrů (p. Šabrata) přes konzistentní umělce (p. Knížák) až po středněproudé zpěvačky (p. Bílá). Kořeny této klausofilie lze stopovat (snad obsedantní potřeba jasnozřivého Vůdce?), ale ne ji uspokojivě vysvětlit a pochopit. Jak se na ni díváte Vy, její subjekt či objekt? Také děkuji.

Jsem si jist, že Vaše „klausofilie“ není nic jiného než racionální uvažování některých lidí, kteří se nebojí veřejně bojovat s jiným fenoménem, s agresivním antiklausismem, jak o pár otázek dříve psal jiný z tazatelů. Jak vidí tazatel kultovní uctívání bývalého prezidenta? Je to „havlofilie“?

R. Král >  Pokud vím, celé mládí jste prožil v pražské čtvrti Vinohrady a věřím, že atmosféra této městské části se člověku vklíní velmi hluboko do mysli. V 70. letech jste pak začal se svou rodinou bydlet v paneláku na pražském sídlišti Prosek. Zvykl jste si tam vůbec někdy? Napadlo vás někdy uvažovat nad rozdíly mezi poměry v centru města a na perifériích, jakože mezi nimi rozdíl je (sociální skupiny apod.)? Předesílám, že na sídlišti žiji patnáct let.

Nikdy jsem nebyl antisídlišťově „ofrněný“, narodily se tam naše děti a „měly si kde hrát“, na rozdíl od Tylova náměstí, kde jsem bydlel já. Na sídlišti jsem také měl podstatně lepší byt než dříve. Proto sídliště nedémonizuji. Že to bylo všechno nešťastně po socialisticku koncipované, že byty byly malinké, že byly paneláky esteticky nepřijatelné, že se člověk polekal, když vstoupil do domu a jel umakartovým, počáraným výtahem, to je věc jiná. Ale to je na delší text.

M. Hanzal
 >  V době volební kampaně jsem si přes Vaše webové stránky objednal jednu z Vašich knih. Nepřišla. Nepřišla ani omluva, ani příslib, že kniha bude kdy doručena. Co Vy na to?

To mne velmi mrzí, rád Vám ji pošlu, dejte mi jakkoli vědět kam. Dopisem, mailem, cokoli, i přes můj web.

Eva Trotter >  Vazeny pane profesore, drzim Vam palce, jste muj jednoznacny favorit. Jako absolventku VSE Praha by me zajimalo, jak srovnavate celkovou uroven VSE se skolami podobneho typu v Evrope a USA (MBA programy). Dekuji za odpoved.

VŠE nic moc, zlepšení kvality se dá velmi těžko provést současně s ohromným kvantitativním nárůstem počtu studentů. Po éře růstu kvantity by měla nastoupit éra růstu kvality. Ale leckteré školy v Evropě nejsou žádná sláva. V USA je to lepší

Igor Kučera >  Moc nesouhlasím s myšlenkou, že by náš budoucí prezident byl tak stranicky angažován. Nejedná se zde o konflikt zájmů? Navíc jste velmi tvrdě pracoval na své imidži ekonoma (promiňte - makroekonoma), avšak funkce prezidenta je jen a pouze politická funkce, která moc nesouvisí s ničím, co jste se snažil představovat v minulosti (snad kromě moci). Můžete, prosím, konkrétněji vysvětlit Vaše důvody pro ucházení se o tuto funkci?

O žádnou stranickou angažovanost opravdu neusiluji, to už je věcí minulosti. Minulé stranictví není diskreditace, naopak, diskreditací je politická nečitelnost údajného nestranictví. Ekonomem jsem profesně, jako asi každý prezident na světě byl či je něčím, nespadl z měsíce, ale ekonoma už hodně dlouho nedělám (což neznamená, že ekonomii nečtu). Prezidentská funkce až zas tak něco jiného než funkce předsedy vlády nebo předsedy parlamentu není, leccos o tom
vím.

Franěk > Máte představu, co budete dělat v případě nezvolení prezidentem ČR?

Neusínám a neprobouzím se s prezidentskou myšlenkou. V polovině března mám jet na krásné sympózium do sicilského Palerma (a po večerech si s chutí opakuji italštinu), koncem března mám přednášku na jedné pařížské univerzitě v rámci konference o Evropě. Na obě akce se velmi těším, byl-li bych prezidentem, obě by určitě padly. Neboli, mám celou řadu projektů i slíbených akcí, mohl bych je vyjmenovávat.
V květnu Mnichov a Chicago, v červnu Petrohrad a další Německo. V červenci Atény a Litva. Navíc jsem poslancem, jsem předsedou správní rady Centra pro ekonomiku a politiku a v tuto minutu odcházím na pravidelnou týdenní poradu o další aktivitě tohoto centra. Atd.
P.S. Po pátečním nezvolení prezidentem bych jel v sobotu ráno určitě lyžovat do Pece pod Sněžkou. Snad bych tam jel i jako prezident.