Nezaměstnanost hoří - nad deseti procenty. Úřady práce se ji snaží hasit. Je to všude stejná úřadovna, myslela jsem si, ale ukázalo se, že se to dá dělat různě. Dva pracáky, chomutovský a benešovský, dva styly práce. A jedna otázka: šlapete-li nezaměstnaným na kuří oko, je to pro jejich - a pro všeobecné - dobro?
Přiznám se, nikdy jsem tu předtím nebyla a má představa úřadu práce byla primitivní - něco jako výdejna dávek plná lidí ve frontě. A unikalo mi, že má v první řadě pomáhat lidem najít práci. A že klíčovou figurou takového úřadu je - nebo by měl být - takzvaný zprostředkovatel. Průvodce klienta na cestě k novému zaměstnání. Zprostředkovatelka votické pobočky benešovského pracáku Silva Křížková: "Klienty si volám každých čtrnáct dní, někdy i jednou týdně, pokud to jde, i když z toho mám občas bolení žaludku." Hodně často, ale také v různou denní dobu, aby jim ztížila docházení do práce načerno - jak známo, to je mezi nezaměstnanými rozšířený jev. "Dívám se jim třeba i na ruce, i tak se dá poznat, jestli někde nepracují." Probírá s nimi vhodná volná pracovní místa, píše doporučení, ale taky jim radí, aby se umyli, když půjdou na pohovor, nebo aby si nejdřív nechali udělat zuby. Paní Křížková je zvláštní úřednice. Myslí si, že by se mělo šetřit státními penězi, a do svých klientů hučí, že starat se musejí především oni sami, že čekat na místo podle svého gusta mohou taky věčně, že když nebudou pracovat, vyhlídky jsou mizerné, důchod žádný. Někoho tenhle přístup otráví tak, že než by to dál poslouchal, raději se nechá zaměstnat, kde to jde. Nebo přestane chodit na úřad práce a ten ho může vyškrtnout z evidence. A kdo není evidován, nedostane peníze. Tvrdé, ale docela úspěšně to snižuje nezaměstnanost a šetří státní kasu.
LIDI PO PALETÁCH
V Chomutově mají nezaměstnaných přes devatenáct procent. V Mostě je to ještě "mastnější", ale chomutovský úřad práce dostal jakousi cenu a zlákala mě fotka na webových stránkách, na níž jeho řediteli potřásá rukou sám Zdeněk Škromach. Prokop Sýkora je starší muž a chomutovskou fabriku na zpracování nezaměstnaných, nyní tak o stovce lidí a čtyřech pobočkách, řídí od roku devadesát. Je to, zdá se, ve své branži známá persóna. Ambice jeho úřadu práce? "Zadržování růstu nezaměstnanosti," řekl mi, "je v současnosti už dost vysoký cíl." Kromě rekvalifikací úřad umisťuje těžce zaměstnatelné lidi na veřejně prospěšné práce nebo "za úplatu" k soukromým zaměstnavatelům. Za to v Chomutově utratí skoro sedmdesát miliónů ročně. Zatímco na podpory - tomu se říká pasívní politika zaměstnanosti - jde sto dvanáct miliónů. Úřad práce musí těsně spolupracovat se samosprávami, investory, školami, zdůraznil Prokop Sýkora a ukázal mi lesklé propagační brožury, kde investorům nabízejí své nezaměstnané. Na tomto poli na Chomutovsku dosáhli úspěchů, dodávají "zboží" různým obcím a řadě nových investorů, kteří se zde usadili: pro jednu novou fabriku například vyškolili pět set šiček. "A až se investor zase sebere a půjde tam, kde je to levnější, co bude se šičkami?" Pohotová odpověď: "Přeškolíme je na něco jiného."
V KATEDRÁLE
Chodby moderní budovy chomutovského pracáku jsou prostorné, čisté, tiché - a skoro pusté. Ale co chodby, i kanceláře. "Zrovna když tu máme novináře, není tu ani noha ," několikrát zabědovala vedoucí zprostředkování práce Elena Bulisová, když jsme procházely kójkami zprostředkovatelů. Tou nohou myslela nezaměstnané. No, čtyři odcházející nohy jsem v jedné kanceláři zahlédla a pár dalších lidí jsem viděla posedávat na chodbě na lavici. Zprostředkovatelů je tu ve stavu šestačtyřicet. Nezaměstnaných v evidenci tisíce. Chomutovský okres to nemá lehké, má padesát procent dlouhodobě nezaměstnaných. To jsou ti bez vzdělání, bez motivace, často nějak nemocní. Co s nimi, je ten největší rébus každého pracáku. Tyhle lidi v Chomutově oddělili od hlavního proudu, hrubě řečeno proto, aby se s nimi ostatní zprostředkovatelé nezdržovali, i když by se to taky dalo prezentovat jako snaha o zvláštní péči - jako všechny segregační postupy. Mají tu pro ně speciální pracoviště. Nalezla jsem na něm dvě úřednice s bezelstnými tvářemi a v družném rozhovoru mezi sebou. Bez klientů. "Zveme si je jednou za dva i za tři měsíce, co je sem budeme tahat, když pro ně nemáme práci," řekly mi. Namítnu, že jsou na to i jiné názory, jinde si ty problematické zvou co nejčastěji, třeba i jen proto, aby neupadli do letargie. "Někde si je taky nezvou vůbec," zasáhla šéfová na obranu svého úřadu. Kde, prý říct nemůže, ale "zajeďte si třeba do Mostu" . Vlastně by mě spíš překvapilo, kdyby to bylo jinak. Jak by mohly tyhle celou svou konstitucí dobrosrdečně usedlé ženy z teplé kukaně svého úřadu koučovat někoho, kdo má problémů plnou káru a život těžký jak kámen? A tak jim zbývá jen paternalistická shovívavost za státní peníze.
JAK SE MĚŘÍ ÚSPĚCH
Úspěšností jednotlivých úřadů práce stát moc nezkoumá. Požaduje vyúčtování peněz a tabulky počtu nezaměstnaných a umístěných lidí. Ale zda se jednou umístění na pracák opět vracejí, se systematicky nezjišťuje. Číslo viditelné zvenčí je výše nezaměstnanosti v okrese. Ta určitě nezávisí jen na práci úřadu, ale základní informaci poskytuje. Nejnižší nezaměstnanost po Praze a přilehlých okresech Praha-východ a Praha-západ má okres Benešov, ten, kde pracuje energická paní Křížková. Něco málo nad pět procent, to jest v podstatě na fyziologické úrovni. Pravda, nebylo tu hromadné propouštění, do Prahy se dá ještě dojíždět, ale na druhou stranu to není ani okres s kdovíjak příznivou hospodářskou strukturou. Průměrný plat jeden z nejnižších ve Středočeském kraji. A když pod benešovský okres v rámci nového územního členění spadla Sázava se svými osmi procenty, nezaměstnanost tu časem klesla taky na pět procent. Čím to je? "Já to nechápu," kroutí hlavou sympatický ředitel Úřadu práce v Kutné Hoře Václav Kaše, jehož jsem se zajela zeptat, co si o případu Benešov myslí. Jeho proto, že Kutná Hora je okres s Benešovem srovnatelný víc než Chomutov, kde si klekl klíčový průmysl a kde je velký podíl, hrubě řečeno, "naplaveniny", tj. obyvatel bez kvalifikace a bez pevných vazeb, které by vytvářely tlak na jejich chování. V Kutné Hoře mají dvanáct procent a tak dvacáté místo v pomyslném žebříčku okresů. Zástupce ředitele benešovského úřadu Jan Karmazín i ředitel benešovského úřadu práce Petr Němeček nemají pochybnosti - dobré výsledky ÚP jsou dány "individuální prací s klientem". Že by se právě na tom mělo stavět, asi není tajemství. I na ministerstvu už tak nějak uvažují a v letošním roce se na několika pracovištích zkoušel systém takzvaných individuálních akčních plánů. Cílem je vtáhnout nezaměstnané více do děje. Zprostředkovatel spolu s klientem vymyslí a "podepíší", jakou cestou hledání práce a profesní rozvoj půjdou. Ale dělá se to jen někde a jen s někým.V Chomutově mi řekli, že i u nich to bude a z tím jen pro ty čilejší.
LOUSKÁNÍ OŘÍŠKŮ
Jan Karmazín - devětatřicet, vzděláním sociolog, zkušenost v personálním oddělení firmy - mě provedl po svém úřadě. Šli jsme do haly zprostředkovatelů. Všichni jsou tu po americku dohromady, odděleni průhlednými přepážkami. A jako naschvál - klienti seděli u každého stolu, pokud zrovna nebyli na odchodu, a s nimi zprostředkovatelé. Je jich tu ve stavu jedenáct, někteří na pobočkách. Na jednoho prý tak tři sta lidí. Údajně i třicet schůzek denně. "Vybírám si lidi, co mají proříznutou pusu a nebojí se. Chodím si je poslechnout, jak vedou pohovory, a samozřejmě sleduju, jaké mají výsledky," řekl mi Karmazín. Dlouhodobě nezaměstnané tu od ostatních neoddělují. Podle Karmazína to není dobré už proto, že " zprostředkovatel nemůže mít na starost jen samé těžké případy". Oddělení poradenství se tu využívá hlavně pro lidi, kteří mají větší problém s uplatněním. Na rozdíl od chomutovského pracáku. Tam, jak mi sdělil jeho ředitel, je poradenství " pro ty,kdo už mají nějakou představu, nápad, pro ty - jak to říct - zralejší." V Benešově se prý osvědčilo také poradenství ve skupině. Myšleno i jako určitá forma nátlaku: podívat se na sebe očima druhých nezaměstnaných a vidět se jako jeden z nich může probudit snahu se z téhle skupiny vymanit. Jít do práce. No, s nezaměstnanými se tu nemazlí. Ale zato se o ně zajímají. Individuálně: co nezaměstnaný, to oříšek k rozlousknutí. A mně tenhle nekompromisně liberální přístup přijde lidštější - kromě toho, že účinnější - než systém postavený na štědré ruce s odvráceným pohledem.
CO PŘINESOU ZMĚNY
Nový zákon o zaměstnanosti má přinést jednu podstatnou změnu: umožnil by nezaměstnaným si přivydělávat. Co si o tom myslí Prokop Sýkora, Petr Němeček, Jan Karmazín? Prokop Sýkora je loajální, podle něj to opravdu pomůže potírat práci načerno, což je i záměr ministerstva. Petr Němeček se zdržel komentáře, ale zdvořile mi vysvětlil proč: ministerstvo prý vyslalo signál, aby se na periférii "neukvapovali v hodnotících soudech" a nechali mluvit pouze ministerské mluvčí. Pochválit asi nemohl, jinak by to udělal - to by ministerstvu určitě nevadilo. Jen konstatoval, že v jiných státech je tenhle systém zaveden a uvidíme, co udělá u nás. Jan Karmazín je kritický. Tahle změna, napsal mi, " spíš ještě pootevře ,Pandořinu skříňku` černé práce, protože pod hlavičku dílčího zaměstnání nemalá část zaměstnavatelů schová větší objem prací, než zákon dovoluje. Uchazeč o zaměstnání je atraktivní pracovní silou - zaměstnavatel za něj nemusí odvádět zdravotní a sociální pojištění, to je v době evidence na ÚP záležitostí státu, a nemusí tolik platit, protože jde o přivýdělek. Takže hrozí, že část přivýdělku bude oficiální, část ,na ruku`. Pokud je občan v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaný, mělo by být maximální snahou všech aktérů jej navrátit na trh práce v podobě plnohodnotného zaměstnance nebo podnikatele. Částečně, i když legálně zaměstnaný uchazeč o zaměstnání je zaměstnancem, či uchazečem o zaměstnání? Jak kdy a jak pro koho!" Snad na něj Škromachovo ministerstvo nepošle biřice.
CO PRO VÁS MŮŽE UDĚLAT ÚŘAD PRÁCE
Pokud se po ztrátě zaměstnání zaevidujete na úřadu práce, stát za vás po dobu nezaměstnanosti bude platit zdravotní pojištění a zároveň tuto dobu započítá na důchod. Taky vám bude vyplácet polovinu, posléze čtyřicet procent průměrného čistého výdělku v posledním zaměstnání. Maximum, co můžete dostat měsíčně, je dvaapůlkrát životní minimum - tedy asi deset tisíc. Taky vám bude předkládat nabídky práce, a když je budete odmítat, může vás o podporu připravit. Po šesti měsících těm, co práci stále nemají, podporu zamění za sociální dávky, pro ty se chodí na obecní úřad.
Otázka do diskuse:
Snížila by se nezaměstnanost, kdyby byly úřady práce na své klienty přísnější?
