Invalida kráčí do sněmovny

TOMÁŠ FEŘTEK

Vládě se podařil mimořádný kousek. Po letech příprav a dohadování, po veřejném sporu mezi ministry Buzkovou a Marešem odeslala do Sněmovny školský zákon v podobě kulhající invalidy, se kterým jsou nespokojeni prakticky všichni. Ne, že by jeho návrh původně neobsahoval docela důležité věci - třeba zrušení centrálně schvalovaných osnov, ale během let dohadování a úprav došlo k čemusi, co by bylo nejsnáze pojmenovatelné jako "vykostění".

Vnější forma zbyla, vnitřní smysl se vytratil. A tak zastáncům centrálně řízeného školství přijde zákon příliš liberální – obávají se chaosu, kdy bude každá škola učit něco jiného, liberálům zase bezzubý, jen konzervující současný stav. Schopnost politiků dosáhnout kompromisu je asi důležitá, ale tohle není šťastný případ. Takový zákon zatuhlým školstvím pohne jen ztěží.
Takže jediná reálná a i veřejností zaznamenatelná změna jsou centrální státní maturity. Ty už jsou kupodivu brány jako fakt, o němž se ani příliš nepolemizuje. A že by bylo o čem! Státní maturity v podobě testů jsou totiž jen příliš těsný chomout pro kulhavého koně. Chceme, aby školy stavěly své učební programy více na dovednostech studentů, než na encyklopedických znalostech? Tedy spíš umět zpracovat esejistický text o národním obrození, než vyjmenovat Tylova dramata? Jenže rozhodne to, co bude v testech státní maturity. A ty - můžete nahlédnou na www.cermat.cz -; pořád stavějí především na věcných znalostech. A testy státních maturit budou o několik řádů silnější nástroj, než všechny rámcové vzdělávací programy dohromady.
Takže je vlastně trochu jedno, jestli zákon Parlamentem projde, nebo ne. Buď zůstane všechno při starém, nebo se to jen o něco zhorší. A my můžeme doufat, že pozitivní změny si kupodivu vždycky nějakou cestu najdou, zákon nezákon. Když tomu tak bylo za uplynulých deset let, proč by to tak nemělo být i dál. Typický optimismus z rezignace.