Za kolik let zanikne Hušákova hala?
Praha měla své Husákovo ticho (Těšnovský tunel), teď má Hušákův řev (Hala Sazky). Je obdivuhodné, že tato hala vyrostla v tak krátké době. Je obdivuhodné, že střecha drží bez jakékoli podpěry. Je to jedna z nejmodernějších hal v Evropě. Jenže jestli někdo při slavnostním otevření narážel na fakt, že za mnoho let budou spory okolo výstavby zapomenty a hala bude stále zářit, tak se mýlí. Hala Sazky není Národní divadlo a za sto let tu už asi nebude vůbec stát.
Před pár dny proběhly novinami zprávy, že v USA zrovna zbořili třicet let starý baseballový stadion a postaví na jeho místě nový. Administrativní, zábavní i sportovní budovy se dnes nestaví se staletým výhledem existence, ale jen na desítky let. Ostatně, jaký osud asi potká starou holešovickou sportovní halu? Je už ošklivá, nevyhovující, ani z architektonického hlediska to není skvost. Co s ní? Hala začne mít i problémy s rentabilitou, velké akce se přesunou z Holešovic do Libně. A když půjdeme ještě do minulosti: jakpak to vypadá s tím nejstarším, totiž štvanickým stadiónem? Velký smutek, velká ruina. Po půlstoletí existence.
Hala Sazky září novotou, šedivou Libeň projasnila, nicméně esteticky je to nevzhledný, fádní koláč. Je zajímavá pouze technicky. Jenže v některých amerických městech najdete haly nikoli pro 18 000 diváků, ale pro 80 000 diváků, jejichž střechy také nepodpírá ani jeden sloup. A tyto střechy jsou navíc zatahovací! Hala Sazky není unikát, a i kdyby byl: Strahovský stadión je unikát, jenže je to mrtvý obr. Americký přístup s „ničením“ po třiceti letech je sice na evropské poměry drsný, ale v některých případech má smysl.
Za deset let bude libeňská hala stále dobře fungovat, pan Hušák bude možná stále šéfem Sazky. Za dvacet let už bude hala zastaralá a Hušák v čele Sazky na 99% nebude. Za třicet let bude hala zoufale volat po generální rekonstrukci. V tu dobu možná ani nebude žádná společnost Sazka. Za padesát let se bude mluvit o tom, jestli nemá smysl ji zbourat a postavit modernější. Možná po ní zbyde jen ta podivná deska, kterou si pan Hušák sám napsal, zaplatil a do haly L.P. 2004 umístil. Bude se válet někde v muzeu banálních kuriozit. Nebo taky ve sběru.
Nechci banalizovat úsilí a schopnosti těch, kteří halu navrhli, postavili, manažersky zajistili. Jen bych rád, abychom viděli věci v jejich širších časových a významových perspektivách.
