Joywar – autoři proti autorskému právu

Před několika dny oznámila americká malířka Joy Garnettová, že její případ byl stažen od soudu a že tak končí jeden z nejhezčích případů solidarity internetové komunity s kulturou nových médií, který vstoupí do dějin jako Joywar. Případ celkem jednoduchý.
Joy Garnettová je malířka. Náměty svých obrazů čerpá z dokumentárních fotografií. Když se na její webové stránce objevil obraz Molotov, namalovaný podle fotografie z demonstrace publikované v tisku v roce 1978, přišla jí žaloba o náhradu škody v řádu tisíců dolarů. O tom že se pojetí problému „autorských práv“ mění v souvislosti s rozvojem technologií a vznikem nových médií asi není pochyb. O tom, že tento vývoj zahrnuje i řadu soudních sporů a právních či mocenských excesů také ne.
Své by o tom mohli vyprávět hactivisti ze skupiny Yes Men, jejichž cynická parodie na stránky koncernu Dow Chemical (pod který spadá firma Union Karbide odpovědná za jednu z největších ekologických katastrof v indickém Bhópálu), rozčílila korporaci natolik, že se kromě žaloby na samotnou organizaci pokusila zlikvidovat i intelektuální newyorský server Thing.
Garettová si však vzpomněla na jiný slavný případ. V roce 1999 byla přerušena činnost stránky švýcarských internetových umělců a aktivistů etoy.com, na základě žaloby prodavačů hraček Etoys
, kteří tvrdili, že lidé jdou na doménu etoy.com automaticky pro jejich zboží a jsou zmateni jejím obsahem. Snaha firmy Etoys vzbudila takovou zuřivost internetové komunity, že v období jedna osmdesáti dnů nazývaném později jako Toywar uživatelé soustavně zahlcovali její server a především způsobovali špatnou pověst protestními stránkami o nichž informovala i mainstreamová média. Způsobili tak propad jejích akcií a škodu odhadnutou na několik desítek milionů dolarů. Od té doby si na švýcarské aktivisty sídlící na etoy.com nedovolil nikdo sáhnout.
Ale vraťme se k Joy Garnettová. Ta zveřejnila na internetu svůj případ, v němž vysvětlila vlastní postoj k autorským právům, k tomu proč je její obraz něco „nového“ jakkoli v něm zužitkovává již vytvořený artefakt a požádala o pomoc. Okamžitě se vytvořily stránky šířící dál informace o akci dál nazývané Joy War. Kopie fotografie, která byla předmětem žaloby, se bleskem rozšířila a během několika týdnů vznikly stovky jiných uměleckých děl rozmístěných na stovkách míst na internetu a všechna „samplovala“ zmíněnou fotografii. Žaloba byla stažena.
Na tomto případu je celkem hezké, že staví do opozice proti „autorskému právu“ samotné autory. Ukázalo se, že autoři samotní chtějí „samplovat“, že je tato metoda v umělecké komunitě obecně přijatelná a tak pomalu nezbývá přiznat, že „autorská práva“ v současné podobě vyhovují jen jejich překupníkům. A to je jistě jeden z mnoha důvodů, proč tenhle stav změnit. Parodické použití symbolů existující firmy či „samplování“ existujícího artefaktu prostě chápou umělci jako otázku svobody. A kdo jiný než „autoři“ by měl rozhodovat o jejich „právech“?