Katolický časopis jako postrach farářů?
Donedávna v Brně a nyní také v Praze pracuje redakce nízkonákladového literárního měsíčníku Akord, pokračovatele kdysi věhlasného prvorepublikového a pak i poválečného katolického literárního Akordu. Nynější Akord je dost úzkoprofilové zboží a publikuje v něm jen skrovný počet přispěvatelů, nicméně by nebylo správné nad ním přezíravě mávnout rukou: v každém čísle najdeme příspěvky, které jsou přinejmenším zajímavé - a některé bývají tuze polemické, naprosto v duchu sršatého publicisty, meziválečného klasika Jaroslava Durycha (po roce 1945 píšícího do tzv. šuplíku), spisovatele, jenž kdysi stál u vzniku Akordu...
. Časopis je sice vydáván brněnským Sdružením pro Moravské kolo spisovatelů, ale jeho úhlavními redakčními oudy jsou spisovatelští manželé Iva Kotrlá a Zdeněk Kotrlý, mj. autor nedávno vydané pozoruhodné retro-skladby Pozadek.
Tento literární pár má výbušnou publicistickou jiskru a oba rádi polemizují: někdy sice mají hledí dosti vychýlené, jindy ale míří přesně do černého. A tak není divu, že naše literární obec se zpravidla tváří, jako by Akord neexistoval! K starým polemikám se nevracejme, podstatnější je přítomnost: jak se ukazuje, pouze v Akordu měli dostatek kuráže, aby ze samizdatových zásuvek vyprostili text v určitých kruzích skoro legendární, tj. memoáry již zesnulého literárního kritika katolického zaměření Ladislava Jehličky s názvem Křik koruny svatováclavské. Nejsou to memoáry rozsáhlé, autor je psal v pozdním věku a zaměřil se dílem na charakter české národní kultury a literatury zvlášť, dílem na politické poměry meziválečné a poválečné - a při hodnocení mnoha našich "největších Čechů" si ani trochu nebral servítky. Občas přeháněl, jak dštil skepsi, nikoli síru, ale povětšině měl pravdu pravdoucí. Asi i proto jeho dílo nenašlo milost ani u exilových nakladatelů (!), ale ani teď, patnáct let po listopadu 1989 dosud není vydáno. (Shodou okolností si v závěru svých pamětí Jehlička neodpustil jedovatost, která v jubilejním roce V + W má zvláštní příchuť: "Do doby všeobecné katastrofy se mohou lidé utěšovat hubeňoučkými myšlenkami Jana Wericha.") Ještěže autorovy paměti vycházely aspoň na pokračování - bez retuší - v Akordu!
Ale co čert nechtěl: jak se dočítáme v redakční poznámce, po zveřejnění či během zveřejňování Jehličkova Křiku koruny svatováclavské některé fary zrušily odběr časopisu! - a tam, kde odebíraly víc výtisků, zůstaly jen u jednoho. O finance nejde, Akord má snad nejnižší možnou cenu: bude to tím, že přehlížený katolický kritik a člověk ryzí víry Ladislav Jehlička má dodnes v tolika věcech recht, až se ještě dnes před jeho pravdami faráři zaříkávají jako před Luciperem. Přitom Luciper, jak víme, znamená v překladu Světlonoš. O to víc si Akord zaslouží metál!
