My, Vašek a Jirka
Těžko říct, jaká choroba postihla exprezidenta Václava Havla, poslední dobou se spíš stylizujícího do role mluvčího Dagmar Havlové, když po páteční snídani s premiérem Jiřím Paroubkem prohlásil, „myslím, že by nám to klapalo, kdybychom vládli spolu.“ Obyčejná senilita postihující starší lidi, kteří v mládí příliš pili? Nebo slepá nutnost vymezit se za každou cenu proti svému premiérskému exrivalovi Václavu Klausovi, jehož řadí ke středoevropským populistům?
Havel dokonce vyjádřil lítost, že ho jako prezidenta minula Paroubkova éra, a současně bagatelizoval jeho současnou i budoucí buldozerskou spolupráci s komunisty!
Lítost možná patří někomu jinému. Jestli totiž ještě slouží zbytky krátkodobé paměti mně, účastnil se Havel coby prezident rád různých rockových festivalů, na nichž se ztotožňoval s ideou undergroundu, z něhož sám vzešel. Jeden mírně undergroundový festival nazvaný CzechTek se například konal i letos v létě. Havel může být rád, že se na něj nevydal jako exprezident, protože jinak by mohl mít vážné problémy snídani v hotelu Four Season usedět. Možná už zapomněl, kdo to byl, kdo dal nenápadný pokyn ministru vnitra zmlátit všechny účastníky CzechTeku, načež stejnému ministrovi v médiích v podstatě vynadal, když se to ukázalo jako velký politický průser, který navíc o prázdninách nelze nahradit jiným průserem. Pravda a láska, Havlovo Listopadové naivní heslo, tehdy někdo spláchl do záchodu.
Václavu Havlovi jistě vděčíme za to, že si jej Západ – podobně jako spoustu jiných osobností, které nakonec skončily jako mnohem horší karikatury než on, kdysi vybral za symbol vzdoru totalitě, takže se tak bezvýznamná země jako my octla aspoň na okamžik na výslunní světové politiky. Díky za to. Možná jsem byl poprvé a naposled na CNN a doufám, že to nebylo na špatné straně barikády. Jak známe z historie, mohl to místo Havla klidně být někdo úplně jiný a mohli jsme dopadnout mnohem hůř. Havel bohužel nikdy nebyl prozíravým politikem, jak nyní znovu dokazuje, když bagatelizuje nebezpečí Paroubkovy spolupráce s bolševiky, jimž rostou volební preference. Snad to dělá, protože cítí máslo na hlavě, že komouše tehdy, když měl ještě téměř absolutní moc, zákonně nezrušil jednou a provždy. Ale možná to dělá proto, že jimi byl sám - jako antikomunista - vždy obklopen, takže to prostě udělat nemohl. Bohužel se toho nezbavil dodnes.
