Dvacet tisíc mínus
Návrh Miroslava Kalouska propustit dvacet tisíc učitelů je pitomost tak nekvalifikovaná, že neobstojí ani jako „zkušební balónek“. Nic proti efektivnímu snižování počtu státních zaměstnanců, ale jestli opravdu na ministerstvu financí mají ve všech oblastech tak mizivou představu o fungování a financování státu, pak tohle rozhodně není poslední nemilý důkaz o nekvalifikovanosti vlády.
Ministr financí pravděpodobně uvažoval jednoduše. Učitelů je hodně a dětí ubývá, proto nebude problém jich pár tisíc propustit a bude to snazší, než rušit místa na úřadech. Logické alespoň zdánlivě. Ale to je tak to poslední, co by se na návrhu Kalouskova ministerstva dalo považovat alespoň trochu za rozumné. Všechno ostatní tenhle nápad ukazuje jako zcela nesmyslný.
Tak především, učitelé nejsou státní zaměstnanci. Každá škola je dnes samostatný právní subjekt a zřizuje ji buď obec, kraj nebo nějaká jiná organizace – církev, soukromník a tak podobně. Jestliže v přímo řízených státních organizacích mohou ministři propouštět víceméně libovolně, obcím a krajům a hlavně školám samotným nic přímo nařizovat nemohou.
Ministerstvo financí neposílá zřizovatelům škol peníze podle počtu zaměstnaných učitelů, ale podle počtu žáků. Tedy v zásadě platí, že čím víc žáků škola má, tím více má peněz a může i lépe zaplatit své učitele. Problém mají školy, které v narůstající konkurenci přitáhnou dětí méně a samozřejmě venkovské školy, kde dětí ubývá nejrychleji. Takže mechanismus zajišťující soulad mezi vloženými penězi a ubývajícím počtem žáků tu máme a je relativně liberální a spravedlivý.
Ve školství pracuje asi 230 000 lidí, to je včetně třeba školníků a dalšího obslužného personálu. Po jeho odečtení by tedy měl být propuštěn zhruba každý desátý učitel. Jak by se to dělalo? Přišel by befel, že každá škola musí podle velikosti propustit jednoho, dva nebo tři lidi? Třeba ve škole, která má učitelů jen deset či dvanáct, je to zásadní úbytek.
Pokud by nechtělo ministerstvo financí zvolit tuto byrokratickou metodu, zbývá mu už jen omezit peníze placené na žáka. Ale to by mělo v první fázi jediný důsledek. Učitelé by dostávali holý plat, bez osobního ohodnocení, které umožňuje přidat těm, kteří více a lépe pracují. Což by vedlo k nivelizaci platů, jejich poklesu hluboko pod průměr a dalšímu odchodu těch schopnějších.
Pokud by školy opravdu přistoupily k propouštění, torpédoval by tenhle nápad všechny reformní záměry, které podporují bez výjimky i vzdělávací experti koaličních stran. Bylo by třeba rušit volitelné předměty, dělení tříd na jazyky, zrušit vzdělávání učitelů, při kterém musí ostatní suplovat za nepřítomné kolegy. Přitom právě vzdělávání učitelů je základ probíhající reformy.
Je příznačné, že ze všeho nejdříve se ministr financí rozhodl šetřit na vzdělávání, i když všechny strany se zaklínají ve volebních programech vzdělanostní společností a investicemi do školství. Ale daleko horší je, že to udělal naprosto nekvalifikovaně a zatím se, kromě Zelených, kteří ministerstvo školství vedou, žádný koaliční politik neozval, aby ten nesmysl uvedl na správnou míru. Je-li tohle opravdu jen signální balónek, zjišťující reakce veřejnosti, nelze si nevšimnout, že je na něm napsáno VÁŽENÍ SPOLUOBČANÉ, MOC TOMU NEROZUMÍME A MÁME VÁS ZA PITOMCE, KTEŘÍ JSOU NA TOM PODOBNĚ.
Tak schválně, co Kalousek a spol. vypustí příště.
