Plebejským novinářům vstup zakázán
Polsko nestačí překvapovat. Po speciálním lustračním zákonu, který požaduje po každém novináři starším 32 let osvědčení od Ústavu paměti národa, že nekolaboroval s komunistickou Státní bezpečností (SB), přišel předseda polského Sejmu Ludwik Dorn s nápadem na selekci novinářů "na způsob starověkého Říma". Méně důležitým pak zakáže vstup do parlamentu.
"Budeme je dělit na skupiny stejně jako v Římě: patricije, ekviky a plebejce. V závislosti na druhu akreditace bude mít každá z těchto skupin jiná práva, například přístup k politikům a možnost pohybovat se volně po Sejmu," řekl šéf polského parlamentu zpravodajskému týdeníku Wprost. "Plebejci" by do parlamentu vůbec nesměli, a pokud ano, pak jedině za doprovodu ochranky. Nemohli by ale oslovovat politiky.
Dorn je zástupcem vládní strany Právo a spravedlnost, která už loni na podzim rozlítila polské novináře tím, že na svoji tiskovou konferenci vpustila pouze redaktory ultrakatolického rádia Maryja. Šéf parlamentu svoji nejnovější vizi obhajuje právem politiků pro "klid na práci": "Existuje skupina profesionálů, kteří se specializují na práci v Sejmu, a těm je třeba ji umožnit. Ale když za mnou po posledním zasedání 3. května přišlo děvčátko z jakéhosi rádia, nastavilo mikrofon a řeklo: Mám na vás otázku k tématu patriotismu. To je přece ponižující i pro novináře, nejen po politiky. Proto uvažujeme o změně akreditací," vysvětlil Dorn.
Že by se zhoršily už tak dost špatné vztahy mezi médii a Právem a spravedlností, se šéf parlamentu neobává: "Jsou už tak špatné, že horší být ani nemohou." Dorn má na jednu stranu pravdu, do parlamentu, i toho českého, často zabloudí novináři, kteří tam nevysedávají denně jako jejich kolegové parlamentní zpravodajové. To ale ještě neznamená, že by byli podřadnější.
Jistě, novinář bez zkušenosti každodenního styku s politiky a znalosti určitého problému může vzbuzovat dojem nevzdělance. Nelze mu ale dopředu zakazovat vstup do parlamentu jenom proto, že zrovna není parlamentním zpravodajem a nevysedává s poslanci po bufetech. Otázky takového novináře mohou znít naivně a sám redaktor nemusí být úplně v obraze, od toho je tu ale politik, aby mu téma vysvětlil a prostřednictvím média polopaticky sdělil veřejnosti.
Pokud by měli do parlamentu chodit jen vyvolení novináři, s nimiž si politici často i tykají, vypadaly by "hlídacímu psu demokracie" brzy zuby. Snad taková ztřeštěnost nenapadne nikoho v české Poslanecké sněmovně nebo Senátu.
