Den skoro přišel

Rok po volbách dělí ODS a ČSSD pouhý procentní preferenční bod. Žádné překvapení: pohled na rozhádanou ODS, již v mediích reprezentuje zhrzený Vlastimil Tlustý či brněnský poslanec David Šeich, který jezdí opilý v protisměru a občas si nemůže vzpomenout, jestli vlastní akciovku, nebo eseróčko na evropské dotace, je smutné kino. Jiří Paroubek mluví o předčasných volbách.
Je zbytečné připomínat Paroubkovi jeho vlastní slova z loňského podzimu, kdy předčasné volby jako řešení volebního patu principiálně odmítal. ČSSD tehdy na ODS ztrácela a expremiéra nelze obviňovat z principiálnosti; politiku bere jako žonglování s horšími voličskými pudy, na které má výjimečný čich. Že na rychlé předčasné volby myslí, jsem věděl hned, když se nám před časem v televizi podíval do očí a řekl, že chce vládu na celé volební období. Jen jsem tehdy netušil, že všechno pro to, aby se po nich stal premiérem, udělá ODS.
Částečně jistě může za vyrovnání preferencí reforma, většina voličů je populistická lůza. Dejte jim zadarmo rohlík a zvolí vás. Zbytek je však dílem ODS. Samozřejmě že mi u volební urny cukala ruka: Topolánek byl formát okresního přeboru; Tlustý působil stejně věrohodně jako jeho rudá knížka; Ivan Langer byl Ivan Langer. Taková je ale politika, showbyznys ošklivých lidí. Druhá volba je nevolit vůbec. Přesto jsem nevěřil, že v partaji může vládnout takové bláznovství, že její reformu – a vládu - nakonec klidně potopí sám její spoluautor. Paroubek se možná stane premiérem jen proto, že se Tlustý podruhé nestal ministrem financí. Snad by měli nějaké psychotesty povinně absolvovat i politici.