Dopis na Hrad
Třináctiletá Anna Mauerová, podle policie o dvacet let starší Barbora Škrlová, píše prezidentu Václavu Klausovi dopis, v němž popisuje své týrání. Hmm. Jedna vyhraněná celebrita píše jiné, dokonce v opačném rodě. To se stává. Třeba dopis napsal Jakub Patočka, sužován Klausovými názory na oteplování. I já jsem ovšem týrán a cítím potřebu napsat na Hrad. Nebo snad týrán-a?
Nezlobte se, pane prezidente, když zůstanu u svého mužského rodu, neumím ještě v různých identitách chodit. Týrá mě několik věcí: zaprvé vám musím oznámit, že naše krásná země, v níž tu i onde přibude nová fasáda, jak rád říkáte, je podobných Ann a Barbor dost plná, jen se o ně nikdo nezajímá. Vím to jako reportér. Bohužel svoboda, již tak vyznáváte, je pro mnohé v této zemi nesnesitelná. Stále nevědí, že svoboda neznamená svazovat a násilnit vlastní děti. Nezapomínejte proto, prosím, při svých prezidentských cestách občas stáhnout tónované sklo limuzíny, přes něž občas nevidíte kouřící komín – nebo za ním vidíte něco jiného –, a vysvětlit lidem, jak se věci mají. Zaslouží si to.
Což mě vede k další věci. Přestože se zrovna dneska smažím za oknem jako v pekle, taky jako vy nevěřím Alu Gorovi, že se za pár let usmažíme všichni. Řečeno s naším premiérem věřím, že den sice přijde, ale všechno už bude jinak. Možná podobně, jako když jsme dnes už neměli mít vodu. Nicméně i vám by prospělo, kdybyste rozpustil tu hradní partu kolem sebe – zaclání vám v rozhledu. Někdy dokonce zacláníte i vy jí, viz Milan Knížák a vývoj jeho estetického vztahu ke Kaplického knihovně.
PS: Podejte prosím pomocnou ruku – a teď nemyslím tu Smithovu neviditelnou - Vlastimilu Tlustému, podáte tím pomocnou ruku i nám. Snad na vás jako na svého exšéfa dá.
Petra Holcová
