Pravda o géniovi
Sice se to původně určitě mělo stát jinak, snad na mezinárodní akademické půdě či při přebírání Nobela za ekonomii, ale konečně je to venku: prezident Václav Klaus je opravdu génius, jak se o sobě delší dobu domnívá. „Cítí se jako zneuznaný génius,“ všimli si už agenti akce Kluk, kteří v osmdesátých letech divného muže se zarputilým výrazem a nepadnoucím knírem - budoucího prezidenta - sledovali. Aspoň že StB.
„Sledování jsem předpokládal,“ komentoval Klaus informace v MfD. Aby ne! StB přece nemohla nechat stranou zájmu někoho ideologicky tak nebezpečného. Coby zaměstnanec Státní banky československé Klaus pořádal semináře o nemarxistické ekonomice a mohl nechtěně způsobit rozklad zevnitř, třeba zrušením marxistických devizových příslibů. Podle jiných poznámek agentů prezident dokonce nechtěl nikoho nechat odejít domů s jiným názorem, už tehdy se snažil všechny strhnout na svou stranu, jen bez pravidelných knížek. Sám až působil jako menší StB; o svých ideologických odpůrcích si dělal poznámky, případně je intelektuálně deptal. Úplně stejně jako dnes v televizi, pravděpodobně jen s levnějším perem.
„Všechny diskusní příspěvky Klaus pozorně sleduje a dělá si poznámky,“ píše jeden z agentů. A naopak: „Pokud slyší něco libozvučného, začíná souhlasně pokyvovat.“ Zde se nejspíš myslí něco libozvučného o sobě, jak dnes víme z jeho autogramiád. Člověk Klause až podezřívá, že na sebe svazek StB vytáhl sám, když svět s jeho uznáním stále váhá, zvlášť co se pustil do tajících ledovců. Nebo ho někdo vytvořil dodatečně. Nebo je to práce jeho tajemníka Ladislava Jakla, který už se na permanentní zneuznání nemohl dívat. Stejně je to ironie: agenti StB prý byli úplní blbci, co ve svých reportech fantazírovali. Přitom v Klausově případě přesně popsali a předpověděli zrod génia.
