Užijte si infarkt
Četl jsem ve Financial Times zajímavý názor. Tedy zajímavý: v souvislosti s britským zákazem reklamy na nezdravé jídlo (Mcreklama) mířené na děti mladší než šestnáct let jistý Jamie Whyte argumentuje, že reklama psychologickou manipulací zlepšuje výrobky, které propaguje...
. Když nás přesvědčí, že je skvělé stát na jedné noze, zlepšila prostě kvalitu stání na jedné noze. Můžeme si dát jeden dvojitý se sýrem navrch.
Na jedné noze zřejmě při psaní článku stál i Whyte – a vůbec si to neužíval. Něčím podobným by v argumentační krizi ohledně igelitky s milionem neargumentoval ani Stanislav Gross. „Potěšení z věcí, jako jsou třeba parfém od Chanela nebo tenisky od Nike, spočívá v tom, že si můžeme dopřát konkrétní značku. Proč popírat tento fakt? Když je to tak, potom reklama tyto výrobky zlepšuje,“ píše Whyte.
Autor samozřejmě není úplný hlupák. Moc dobře ví, že tento druh zlepšení nevychází z kvalitativních změn daného výrobku, ale pouze z toho, jak ho vnímáme, tedy jak se necháme manipulovat. A jak víme, u jistých výrobků, jako třeba cigaret, se necháváme (nebo jsme se nechávali) manipulovat velmi rádi. Užíváme si je, zatímco nás zabíjejí.
„Buddhistická idea potlačování touhy je mylná,“ říká na obranu reklamy Whyte. Vcelku s ním souhlasím. Nakonec kdyby si Buddha neodpíral požitky světa jako tenisky Nike, neseděl by naboso a nekoukal jako jouda. Kdyby ovšem uvěřil, že reklama doopravdy snižuje tuky, cukry a všechna svinstva obsažené nejen v hamburgerech a hranolkách, puklo by mu srdce dřív, než stačil prozřít.
