Už radši ne

Ještěže máme v Česku „blbou náladu“. Už si ani nepamatuji, jestli ji jako první šířil Václav Havel, Václav Klaus nebo oba dva dohromady, když zjistili, že nebude pouze po jejich. Každopádně vždy je s námi. Nyní ji v Otázkách Václava Moravce oprášil Jiří Dienstbier, prezidentský kandidát-nekandidát. Z jejího šíření obvinil Klause. A nejen to.
Nikdy jsem si nevšiml, že mám blbou náladu, dokud jsem si neuvědomil, že se blíží prezidentská volba. Snad jen ta první polistopadová byla důstojná – Havla prostě nešlo nezvolit, ani kdyby seděl ve vězení. Chudák si ani nestačil prodloužit kalhoty a koupit lepší cigára a už seděl na Hradě. Od té doby se s námi prezidentská volba táhne jak duch StB: pořád nevíme, co s ní. Že bychom měli tento úřad zrušit nebo z prezidenta udělat otvírače hradní brány pro japonské turisty, naplno ukázala volba Klause. Důstojnější bývala i volba předsedy ROH. Trapas s Milošem Zemanem, kandidáti v šusťákových bundách a Klaus natruc zvolený komunisty. Tak si naši volení zástupci představují volbu ústavní hlavy státu, která nám má moudrými slovy léčit silvestrovskou kocovinu.
Nyní naše zoufalé volání vyslyšel Dienstbier, takže zaútočil na své voliče, což samozřejmě nejsme my. Prý na Hrad přinese optimismus, vstřícnost k EU, konzultace, mediaci a konsenzus. Jak prezidentské! Možná by si měl na šíření optimismu zamluvit pár hodin na ČT, něco jako Hugo Chávez, jen bez optimistických zpráv o cenách benzínu. Konzultace, mediace a konsenzus. Proboha s kým? S našimi politickými stranami? To radši Jaroslava Bureše. Ten měl jako hlavní program leštění embéčka na chatě.