Skasejte plachty!

Upřímně řečeno, nepřipadá mi tento způsob propagace až tak škodlivý. Především není výskyt podobných super-mega-big boardů, či jak bychom to nazvali, tak častý. Do plachty se občas zahalila věž Mánesa, která jistě je zajímavou kulturní památkou, ale vzhledem ke svému technickému stavu není bůhvíjak vábná. Reklamní plachta ji sice nijak nezkrášlí, ale že by jí vysloveně ubližovala… Nevím, je to věc názoru, ale mně tam ta reklama neiritovala.
Velké plachty mi pak už vůbec nevadí na moderních budovách, protože je nějaký obraz či fotografie mohou na čas ozvláštnit. Nelze přitom pominout i tu skutečnost, že podobná obří reklama má díky své velikosti a jedinečném umístění na konkrétní budově přece jen punc jisté „originality“, vymyká se nudnému bilboardovému průměru.

Město svou vyhláškou chce ve větší míře zamezit i vylepování menších plakátů. Je to samozřejmě dobře, protože většina z nich je vylepována živelně, nikdo se pak už nestará o jejich odstranění, plakáty odpadávají, papír se trhá, je to… Ano, chtělo by se napsat městský odpad, ale na druhou stranu se mi už kolikrát stalo, že jsem narazil na plakátovou změť, která právě díky své živelnosti, díky neustálému překrývání starého novým, měla určitou estetickou hodnotu, byla bizarním a typicky městským artefaktem. Ale v tomhle směru asi raději oželím estetiku v zájmu čistých ulic.

Jestliže se ale Praha odhodlala ke kroku, který by měl do města vnést jistá pořádková plakátovací pravidla, pak je na místě připomenout i neutěšenou situaci okolo českých silnic. Jistě, hlavní město je přehlceno reklamou, ale člověk už to někdy ani nevnímá, říká si, že k městu to tak nějak patří… Ovšem reklama v přírodě, podél snad všech důležitých českých tahů? To je skutečná ostuda téhle republiky. Hlavně na stovky a tisíce silničních bilboardů (a je jedno, zda legálních či načerno postavených) by se měly zaměřit státní orgány.