Jací jste, internetoví diskutéři?

Pod většinou článků, které se objevují na tomto reflexovském serveru, se vede nějaká diskuze. Větší či menší. Někdy je to sto a více příspěvků, jindy je názorů třeba dvacet třicet - ať už je psalo jen několik lidí, kteří mezi sebou vedou neustálý dialog, nebo je autorů stejný počet jako příspěvků.
Stejně jako ostatní redaktoři Reflexu tyhle debaty občas čtu - ať už jsou u mých vlastních článků, nebo u článků kolegů. Použil jsem ale schválně slovo „občas“. Kdybych totiž četl vždy celou debatu ke každému článku, zaplnil bych tím nezanedbatelnou část své pracovní doby. A tak průběh čtení bývá následující: přečtu si prvních pár ohlasů, snažím se přečíst ještě takový patnáctý, ale to už spíš přeskakuju řádky. U dalších čtu jen prvních pár vět, a když jsem u třicátého ohlasu, často stránku zavřu a jdu k jinému článku, jiné diskusi. V jistém momentu se totiž debata začne opakovat, případně se přestane týkat původního článku, diskutující se „odpoutají“ a vedou jen dialog mezi sebou, baví se o něčem úplně jiném. Někdy si i vzájemně nadávají.
Často si při pohledu na stále se vyskytující stejná jména debatujících říkám: co asi ti lidé dělají, čím se živí? Píší své názory z domova, nebo z práce? A to mají někteří tolik času, že čtou reflexovské články skoro všechny a ke všem něco říkají? A dokonce čtou celé ty diskuse? A jak se asi jmenují v občanském životě takový Hal9000, dongio, stařenka Oggová, Witch, Silvia Ambrogini či pooh? (Na tohle téma jsem už jednou psal a v následující diskusi mi bylo řečeno, že to je běžná věc, že se na internetu lidi nepodepisují. I když já si myslím, že kdyby měli autoři jít se svým jménem na trh, ubylo by těch nejzbytečnějších příspěvků.)
Není sporu o tom, že debaty na internet patří a že právě pro možnost bavit se vzájemně na dané téma, vyměňovat si názory a konfrontovat je, je internet díky své rychlosti a operativnosti jedinečný. Na druhou stranu stejně jako domácí digitální kamery nerozšířily počet dobrých režisérů ani kvalitních filmů, nerozšiřuje ani internet počet lidí, kteří mají co říct a umějí to i napsat. Internet jen dává prostor všem, co jsou schopni vytvořit ze slov pár vět. Co v nich je, to je už věc druhá. Některé názory z debat mě tedy zaujmou, ale často je to jakási slovní hlušina. Když se jí probíráte, propadává mezi prsty, drolí se na prach. Byl bych rád, kdyby tomu bylo naopak - ale není.
Často mě napadá, jestli to stálé debatění a psaní není i otázkou sociální a psychologickou. Jestli třeba ti častí diskutéři nejsou trošku vnitřně (či dokonce skutečně) osamělí lidé, kteří si nemají s kým povídat. A když už si povídají, jestli je taky někdo poslouchá? Jestli o jejich názory stojí? Co když svůj život realizují především prostřednictvím těchto každodenních debat?
Ale to jsou věci, do nichž nevidím, a nic mi do nich ani není. Opravdu by mě zajímalo jedno: jestli bych, pokud bych nebyl novinářem, měl taky potřebu se do podobných debat zapojovat.