Ven s kuřáky!

Od Nového roku se mezi země, kde se nesmí v „konzumačních“ prostorách kouřit, přiřadila i Francie. Seznam nekuřáckých krajin se rozrůstá a patří sem už velká část vyspělých zemí včetně Velké Británie, Irska, Itálie, Norska, Švédska, Finska, částečně Německa atd. Všude remcali, že to přinese hospodám problémy, ale nikde k nějakému masovému krachování nedošlo. Jen kuřáci se přesouvají na chvíli ven.
Píšu o tomhle problému už poněkolikáté, ale budu o něm psát do té doby, dokud u nás nebude příslušný zákon zakazující kouření schválen. Ten okamžik jednou nastane, tenhle boj prostě kuřáci nemohou vyhrát. Jde jen o to, kdy to bude - zda letos, napřesrok, či za pět let.
Mně osobně kouření v hospodách docela vadí. Zvláště předvánoční večírky a mejdany mi při návratu domů mohutně připomněly „vedlejší“ efekt kuřáctví: smrad. Jistě, otázka zdraví je prvotní, ale smrdící tričko, svetr, bunda, kalhoty, to je taky dost nechutná záležitost. Proč mám sakra trpět za to, že je někdo narkoman?! Já mu tu jeho zálibu neberu, ale proč mě s tím otravuje? Jak jednoduché to je: svoboda toho druhého končí tam, kde začíná svoboda moje. A kuřák svým kouřením omezuje moji svobodu volně dýchat.
Je mi opravdu záhadou, jak to, že takové zákony už platí v zemích tak kuřáckých, jako je Francie nebo Itálie, a u nás, kde kouří už jen menšina populace, něco takového stále nemůže Parlamentem projít. Jenže on je asi pořád rozdíl mezi vyspělým západem a naší středně vyspělou střední Evropou. Jsme tu takový konzervativní křupanov, kde jsme na nějaký ten smrádek zvyklí. A našim křupanským zákonodárcům to nevadí. Největším paradoxem přitom je, že i samotní kuřáci by zákaz většinou přivítali, protože vědí, že podobný bič by je mohl přinutit snížit spotřebu cigaret.
Jsem zvědav, kam až se v tom dýmajícím pelotonu propadneme. Možná někam k Albánii. Bezva vykouřená společnost.