Negramotný Západ

Měření negramotnosti dospělých vychází z různých metod, o něž se vedou spory. Nicméně experti se shodli na tom, že problém se týká většiny vyspělých zemí. Jedna z metod považuje za nejnižší projev negramotnosti, jestliže dospělí nejsou schopni na základě etikety na krabičce dát svým dětem odpovídající dávku léku. Podle tohoto kritéria se stupeň 1 negramotnosti týká například cca 20 % Britů a Američanů, 19 % německy mluvících Švýcarů, 18 % Belgičanů a 40 % Francouzů.
Nejde tedy jen o posuzování toho, kolik je zcela negramotných dospělých, tj. lidí, kteří vůbec neumějí číst a psát, byť i těch je mnoho. Jde o to, že v nejvyspělejších zemích ze škol po dlouhých letech povinné docházky vycházejí lidé, kteří se nedokážou orientovat v základních životních situacích, i když třeba dosáhnou toho, že krátký jednoduchý text přečtou.
Má to některé zajímavé souvislosti. Tak například proslulý model dánského školství má podle mezinárodních srovnání problémy na úrovni patnácti- a šestnáctiletých studentů – ti nemají dobré výsledky. Nicméně s negramotností dospělých nemá Dánsko problém, protože lidé si tady na školu většinou odnášejí spíše příjemné vzpomínky a nemají potíže s celoživotním vzděláváním.
Zajímavé je i to, že podle mluvčího ministerstva školství Ondřeje Gabriela nemá s negramotností dospělých problémy ani Česko a tradičně, už od první republiky, patříme v této oblasti do nejužší světové špičky.
A konečně – samozřejmě se nabízí otázka, nakolik negramotnost dospělých na Západě souvisí s imigrací. Podle míry rasismu a vztahu k multikulti to lze jistě interpretovat různě. Na konferenci OECD se nicméně mluvilo například i o francouzských průzkumech, jež zbořily mýtus o tom, že většina negramotných jsou dospělí, kteří už jako dospělí do země přišli. Nikoli – naprostá většina z nich jsou ti, kteří začali do školy chodit až ve Francii.