Bursík a vůně ženského lůna

A tuhle znáte: Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola; a na topole podle skal, zelený mužík zatleskal? Vodník z Erbenovy Kytice. Verše mi vytanuly na mysli, když jsem dnes ráno četl další článek o Martinu Bursíkovi. Jenže zatímco Erbenův zelený mužík je v baladě krutým vítězem, zelený Bursík je v současnosti spíše onou děvou, která byla stažena pod vodu a čeká ji nepěkný osud. Ale to jen tak na okraj...

Už jsem tu o Bursíkovi psal několikrát a opravdu nebylo mým záměrem se mu zase věnovat. Leč komický omyl ho vtáhl zpět do hry. Samozřejmě: neučesané maily nebo esemesky píše plno z nás, stejně jako většina z nás už poslala něco na špatnou adresu. Jenže někdy má malý omyl velké následky. To když třeba SMS s textem „vcera to bylo magicke, jeste citim vuni tveho klinu“ pošlete namísto milence své manželce, které jste řekl, že jste na služebce...

I Bursíkovi se přihodila taková malá velká chybička. Je zároveň krásným důkazem, že člověk může život plánovat jak chce, může si budovat svůj obraz donekonečna, ale „matérie života“ ho stejně dostihne, usvědčí, nastaví mu zrcadlo, odhalí...
Bursík se obnažil stejně jako věčně se naparující kohoutek Ivan Langer, co si nedával pozor na zobák při prezidentské volbě. Pan Čistý-Zelený-Ekologický je najednou stejný kydač hnoje jako vedení ODS. Kde je ten „nový duch“ zelených, kde je moderní politický styl, kde je nezkaženost členů této strany? Kdepak, Bursík více než k idealistickému blázínkovi Stropnickému či opravdu zelené Kuchtové patří k obhroublým politickým nevěrníkům a hrochům typu Topolánka a Paroubka. Byť se celou dobu tvářil, že tomu tak není.

Co tedy s tímhle člověkem, který dokázal svůj politický kapitál prohospodařit během pár týdnů? Co s politikem, který hlásá čistý život a přitom vypouští potají do světa otravné zplodiny? Zelení stojí před velkým dilematem, ale myslím, že jeho rozuzlení bude znít: Bursík od válu. Dříve nebo později. On totiž nikdy žádným zeleným a ekologem ani pořádně nebyl. Prostě jen využil tuto stranu jako výtah k moci, byl jednookým mezi slepými. Jenže slepí najednou prozřeli a vidí. Především to, že jejich pán má možná zelený kabátec, ale duše je černá jak ty zplodiny.

Nedojde teď u zelených k rozkolu? Budou schopni plnit svou roli vládní strany? Co by následovalo, kdyby se rozštěpili? Pád vlády? Nové volby? Dostali by se pak vůbec znovu do sněmovny? Čas ukáže. Poučení je přitom jasné: rozhodně neposílejte maily ve chvíli, kdy ještě cítíte vůni ženského lůna. Že jo, Kaťuško...