Bony a klid

Chorvat Miro Matijević věří, že kvůli němu před časem seděl dva roky ve vazbě. Krátce před volbami Benda udělal z mnoha teplických Romů sociální demokraty, kvůli hlasům. A to není vše.

„Bendy se tady všichni bojí, proto o něm nikdo radši nemluví,“ říká Matijević. Sedíme v jeho malém bytě v horním patře téměř prázdného hotelu v areálu Dubiland v Dubí pod Cínovcem. Prostor s kuchyňkou, kde si Matijević dělá jedno espreso za druhým, slouží i jako kancelář se starožitným dřevěným stolem, vysokým koženým křeslem, faxem a počítačem. Odsud posílá do světa desítky tiskových zpráv, dopisů prezidentovi a politikům či stížností úřadům, jejichž kopie ukládá do bílého fasciklu.
I díky němu prý stále žije: stal se příliš známým, než aby se po něm slehla zem, jak se na severu Čech občas přihodí, když někdo moc mluví.
To vše kvůli šestadvaceti měsícům stráveným ve vazbě za údajné kuplířství, jak to před třemi roky interpretovala teplická policie a státní zastupitelství. Z protestu tehdy držel hladovku, ze silného vysokého muže zůstal skelet. Podle jiné interpretace nechal Matijeviće do vězení zavřít právě Benda, neoficiální boss Teplic a někdejší náměstek primátora. Jeho bratr zde působí jako právník, před časem dokonce usiloval o soudcovský talár. Jejich otec je politik. V Dubilandu, kde je Chorvat v nájmu, měl překážet Bendovu kamarádovi a společníkovi Jaroslavu Slaninovi, majiteli objektu, od něhož ho chtěl Matijević koupit a postupně splácet, nakonec se však nepohodli.
Dívám se pod strop na monitor s malým zvětšeným oknem na obrazovce. Ukazuje dění před vchodem do hotelu. Večer začátkem října na něm vidím sychravou mlhu a obrysy dvou aut, z nichž jedno patří mně. Čeká někoho nezvaného? ptám se. „Mám zprávu, že se mě znovu chystají zabít,“ usrkne Matijevič při pohledu na monitor espreso.

SVATÍ UTEKLI
Bývalý boxer se širokou podnikatelskou škálou není svatý stejně jako většina podnikatelů v Dubí, ráji podsvětí. Čistý by odsud neodjel ani Tomáš Halík. Matijević strávil nějaký čas v Amsterdamu, dělal ochranku a před Dubilandem nechal stát pár holek, které nebyly jeho. Říká, že přesně ví, jak funguje severočeská balkánská magistrála – ta drogová. Chlubí se kontakty na BIS a mezi obchodníky s drogami počítá i Bendu, jenž před časem napadl jeho syna a jemu měl vyhrožovat zabitím.
I bez domněnek, jimiž občas nechá překrýt fakta, kreslí tak morbidní obraz, že po pěti minutách začnu monitor pod stropem sledovat sám. Nedávno v něm Matijević uviděl ozbrojené Albánce, kteří nepřišli vyprávět balkánské vtipy. Letos v červnu málem nevyšel živý z pražské pizzerie. Opět Albánci. Ve vazbě podle nich mluvil víc, než bývá slušným zvykem.
„Myslím, že za jeho uvězněním stojí Benda,“ říká Tomáš Jarolím, jehož slova potvrzuje i jiný člověk donedávna politicky aktivní na Teplicku. „Potřebovali se Matijeviće zbavit tím, že ho pošlou do vězení a on nebude moct platit nájem.“
Jarolím, kněz a vydavatel teplického Ex-Pressu, nyní působí v občanském sdružení European Initiatory Institute, předtím pracoval v jeho obdobě Ezdráš, pojmenované po starozákonním soudci. Smysl existence obou se moc neliší: poukazovat na nespravedlnost páchanou ve jménu demokracie, v severočeské politice úvazek na milión let.
Právě s Ezdrášem se před časem snažil pomáhat i Matijevićovi, když seděl ve vazbě. Jarolím nevěří Bendovu spojení s balkánskou narkomafií; spíš jen potvrzuje rozšířený názor, že si jako mnozí jiní občas vylepší večer lajnou kokainu, načež zapomene, že ani v Teplicích by předseda krajské ČSSD neměl lidem vyhrožovat zabitím. Nebo aspoň ne moc nahlas, mohl by poslouchat plukovník Kubice. Podobně to Jarolím vidí i s Matijevićem a BIS, žádné cenné informace prý službě neřekl. I on však považuje za podezřelé, že šel najednou za kuplířství sedět někdo, kdo ho v podstatě ani neprovozoval, navíc prý Chorvatovi upírali kontakt s kýmkoli venku.
Ironií je, že se stejné podnikatelské disciplíně, byť ne na své jméno, věnoval sám Benda. Snad jen v Dubí mohla nastat bizarní situace, kdy se někdejší předseda dubské ČSSD snaží v obci vymýtit prostituci, za což ho málem přejedou a střílejí mu na dům, zatímco tam jeho spolustraník „spravuje“ bordel. Možná by to Jiří Paroubek měl zmínit v jedné ze svých knih, jde o průlomový experiment. Třeba bychom pak na chvíli zapomněli na bouchačky, Kočky a Ďurička.
„Jsem přesvědčen, že Benda měl takovou reálnou moc,“ věří Jarolím. „Jeho propojení s policií, státním zastupitelstvím i soudy je jasné. Ohledně policejní korupce jsou Teplice jedním z nejhorších měst.“
Vůbec pak nepřekvapí, jak Matijevićova vazba skončila. „Jednoho dne přišli, otevřeli dveře a řekli: můžeš jít domů,“ popisuje svůj nečekaný odchod na svobodu Matijević, jenž se kvůli neoprávněné vazbě hodlá soudit.

ROMSKÁ OTÁZKA
„Podívejte se na tohle,“ ukazuje mi Jarolím fotku na mobilu. Je na ní Petr Benda s romským pasákem, stojí v Teplicích. Prvně jmenovaný se tváří, jako by chtěl do vazby zavřít celý svět, druhý, jako by tam sám patřil.
Jak se historie opakuje. Před dvěma roky, taky před volbami, jsem jel do Dubí, protože zde došlo k jinému paradoxu, jemuž málokdo rozuměl: v obci kolem E55, jež mívala víc prostitutek a pasáků než obyvatel, nečekaně vznikly dvě místní buňky ČSSD. Problém byl, že v nové buňce figurovalo příliš místních Romů, kteří o svém členství nikdy neslyšeli. Do strany je zapsal a příspěvky za ně zaplatil jistý místní Rom, jenž pochopil, že etnická integrace se dá dělat i jednodušším způsobem.
Podle někdejšího předsedy dubské ČSSD Miroslava Černého měl za vším stát právě Benda, který potřeboval neposlušnou místní buňku ovládnout. K tomu potřeboval nové členy. Stejný trik už předtím Paroubkův asistent použil v nedaleké Moldavě, tehdy kvůli byznysu s větrnými elektrárnami, potvrdil to tehdejší místostarosta obce Jaroslav Pok. Letos v červnu zopakoval svůj trik v Teplicích, svém domovském městě. Nové členy měl nakoupit právě slovenský pasák z fotky. Na ní mu rozčilený Benda ukazuje noviny s článkem, jenž na to upozorňuje. Otázkou je, jestli a jak jsou tito lidé motivovaní při volbách. Podle Jarolíma stojí jedna černá duše do tří tisíc, volební hlas pětistovku. „Benda potřeboval posílit svou pozici v okrese a k tomu potřebuje hlasy. Proto nabral Romy,“ vysvětluje Jarolím.
Až bude jednou někdo psát – a teď nemyslím Jiřího Paroubka – dějiny budování české demokracie, bude Bendovi patřit čestná kapitola. Bývalému vekslákovi s politicky méně korektní tváří, který kdysi začínal na ulici se stánkem, dnes patří skoro celé Teplice, doslova či vlivem. Podobnou pozici si vydobyl i u předsedy ČSSD, jenž na severu kandidoval v posledních sněmovních volbách. Před dvěma lety mu svážel obdivovatele do televizních debat, nyní se od něj nehnul ani při tradičním výstupu na Říp – snad kvůli nebezpečí srdeční příhody z vyšší nadmořské výšky.
Bendův vzestup připomíná americký sen, jen ve skromnějších severočeských reáliích: když v roce 1994 vstupoval do ČSSD, chtěl vidět, kdo rozhoduje o dění kolem něj. Po čtrnácti letech mu stačí podívat se každé ráno do zrcadla. Případně zavolat svým kamarádům na nepolitická řešení, bratrům–vyhazovačům Martinovi a Václavovi Prokešovým.
Lidé, kteří jej znají, se shodují, že tvrdě vládne zvenku nablýskanému impériu strachu, politického vlivu a policejních konexí.
Na fotkách v novinách usmívající se ani ne čtyřicátník v obleku, za ním galerka vymetající místní diskotéky. Velmi rád má prý klávesy a hlas Michala Davida.

ZA VŠÍM HLEDEJ BENDU
Na výčet Bendových kauz by nestačila ani kniha, zvlášť při zahrnutí jeho vytáčivých vyjádření, případně žalob. Například prodej teplického kina Lípa, jediného diváckého klubu ve městě. Lidé sepisovali petice, marně. Podivnou obálkovou metodou, bez dražby, koupila kino i s pozemkem pražská firma Lanski, již spoluvlastní již zmíněný Slanina. Ten je kromě více než desítky dalších firem spolumajitelem i První severočeské realitní společnosti, tentokrát s Bendou.
Když Teplice prodávaly kino Lípa, byl Benda, nyní pouhý zastupitel, ještě náměstkem primátora. Krátce před prodejem město zpracovávalo dokumentaci budoucího řešení dopravy, z níž vyplývalo, že případný kruhový objezd zasáhne do pozemků pod kinem, takže by je nemělo prodávat. Přesto se jich tehdy narychlo zbavilo. Nyní je muselo koupit od Slaniny zpět.
Slaninovo jméno není daleko ani od Bendova bakalářského titulu, který si začal poslední dobou dávat před jméno, snad pro vylepšení ulepené image. Teplická pobočka pražského Bankovního institutu sídlí v jednom ze Slaninových domů, jež Bendův společník koupil za nepříliš vysokou částku od města. Za Bendy coby náměstka sídlila škola v městském kulturáku a spadala přímo do jeho kompetence. Pozdní student pro ni měl prosadit v podstatě symbolický nájem, za který měl mít symbolické školné i docházku. Nikdo mu to vlastně nemůže mít za zlé. Stačí bryskní náhled do Bendových konstrukcí vzájemně se myjících rukou a zjistíte, že by sám mohl na škole vyučovat, ne se tu učit.
Jiné Bendovo dědictví, kam s „bendomovci“, řeší v Teplicích právě teď. Bendomovec je místní termín pro nájemníky vystěhované z domů patřících Bendově firmě, často sociální případy. Mladý sociální demokrat jim nejdřív zvýšil nájem, načež je kvůli rekonstrukci vyhodil. Někteří šli rovnou na ulici.
„Benda je fenomén,“ vysvětluje kněz. „Nad vodou ho drží Jiří Paroubek, který ho nutně potřebuje, aby mohl na severu kandidovat.
Proto si ani jeden z nich nemůže dovolit, aby Benda úplně vypadl z místní politiky. Ostatní by ho okamžitě rozcupovali.“

BENDA NAVŽDY?
„Je tak velký, že si na něj nikdo netroufne,“ říká o Bendovi bývalý politik, jenž osobně zná jeho i Slaninu. Dosud severočeskou politikou projížděl jako soukromou dálnicí bez zatáček, případně si zaplatil jízdu tunelem. Jeho vliv ale údajně slábne. Podle místních přichází i do Teplic nová garnitura policistů a soudců, kteří nevyrůstali na Michalu Davidovi a jako cizí měnu nepamatují bony. S nimi to možná bude mít těžší.

---

Co si o známostech Jiřího Paroubka myslíte vy?