Neštěstí ve štěstí

Obvykle se to píše naopak, ale mně se to přihodilo opravdu takhle. Po úterní veřejné debatě o Radiu Wave v Divadle Archa jsem šel na koncert na podporu tohoto rádia do pražského klubu Roxy. Ve vedlejším fastfoodu se mi podařilo zapomenout tašku s foťákem a diktafonem.
Táhnul jsem sebou ještě velkou igelitku plnou plyšáků, které jsme použili jako zástupce radních Českého rozhlasu, kterým se na debatu přijít nechtělo, a tak jsem na menší „žebradlo“ s nepoměrně dražším obsahem zapomněl. Zjistil jsem to až druhý den ráno doma – a málem se o mě pokoušel infarkt.
Nečekal bych, že malá taška opřená o židli v otevřeném bufetu, odložená po půlnoci, v podniku zůstane. Jenže jsem měl štěstí – prodavači ji našli a schovali.
Radost trvala jen několik hodin. Odpoledne jsem se vracel z několika schůzek v centru a na „Kulaťáku“ v Dejvicích jsem se rozhodl zajít do místní bageterie Boulevard.
Asi už tušíte, jak tenhle sloupek vygraduje. Objednal jsem si bagetu, a protože v podniku bylo opravdu natřískáno, sednul jsem si společně se známou k pultíku naproti pokladnám – na takové vyšší židličky. Pultík byl úzký, vešly se na něj akorát tak tácky s jídlem a bundy. Zachráněnou tašku jsem tedy opřel o židličku, blíž ke stěně, abych o ni zase nepřišel.
Za patnáct minut se chystáme zvednout a taška nikde. Slečny, co seděly hned vedle nás, prý viděly nějakého podezřelého chlápka tmavší pleti, který se o ně otřel. Další prý koukal zpovzdálí. To už v tašce nebyl jen foťák a diktafon, ale taky peněženka s veškerými doklady a kartou od bankovního účtu. Celková škoda přes 25 tisíc korun. Další dva tisíce za telefonickou blokaci karty.
Řeším teď problém, do jaké míry nese provozovatel restaurace, ve které vás okradou, odpovědnost za škodu a do jaké míry ji má uhradit ze své vlastní pojistky. Vedoucí bageterie tvrdí, že za osobní věci si zákazníci ručí sami, já o tom ale nejsem tak úplně přesvědčen. Máte někdo podobnou zkušenost s vymáháním škody při krádeži?

AUTOR JE EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A ŠÉFREDAKTOR DIGIZONE.CZ