Berlinale poprvé

Ve čtvrtek začal filmový festival v Berlíně... Už po padesáté deváté... Po osmé můžu být u toho... Pořád to stojí za to.
Hektický festivalový rytmus se sice nemění, a ani Berlín se nemění tolik jako na přelomu tisíciletí... Jiné jsou vlastně jenom filmy, které se tu promítají. Připadá mi škoda, se s vámi o ně nepodělit, takže tu až do konce příštího týdne budete nacházet „pravidelná hlášení“ z Berlinale.Co bylo k vidění na plátně a možná i jinde.
Začínalo se novinkou Toma Tykwera The International. Slovo „novinka“ je vlastně docela zbytečné, protože tak pětaosmdesát procent filmů tu je veřejně k vidění vůbec poprvé. O to, jaký film bude – jakýkoli – festival zahajovat, se vždycky dlouho licituje. Tykwerovi se dostalo pocty především díky tomu, že obléká domácí německý dres – jiný důvod hledám těžko. Mám Tykwerovy filmy ráda – vážím si hlavně Zimních spáčů, on sám je sympatický chlapík a navíc samouk, který to z Německa dotáhl až do Hollywoodu. The International je ale důkazem toho, jak se za to platí.

Thriller – možná trochu ambiciózní – ale pořád „jen“ thriller o tom, jak velká banka nechutně bohatne na financování teroristů a podporování válečných konfliktů. Do kina bych si na to lístek koupila, na zahájení jednoho z největších světových festivalů je to ale trochu málo. Na rovinu – ocenila jsem hlavně první záběr: velký celek berlínského hlavního nádraží. A to jen proto, že jsem tam vystoupla z vlaku přesně pětatřicet minut před začátkem promítání. V časovém limitu se mi podařilo nejen přesunou na Postupimské náměstí, ale i uložit kufr, vyzvednout akreditaci a proboxovat se do kina, čímž jsem nasbírala potřebný počet bodů a postoupila do dalšího levelu.
Tam jsem se setkala s Clivem Owenem v roli agenta Interpolu, který v patách s Naomi Watsovou honil po světě ty ošklivé lidi z ošklivé banky. (Znovu jsem se utvrdila v tom, kdo měl být aktuálním agentem 007, bohužel se mě na to tehdy nikdo neptal.) Nicméně ani Clive Owen, ani Tykwerovy artistní záběry z ptačí perspektivy by nebyli dostatečnou satisfakcí, kdyby ve filmu nebyla přestřelka v Guggenheimově muzeu v New Yorku – opravdu pohledná akční scéna, v níž se promění v řešeto nejen skvostný architektonický prostor, ale i všechny artefakty. A pak že chodit do muzea je nuda. Tahle konfrontace brutality a umění by byla pěkným tématem pro seminární práci – však on se toho brzy někdo chytne, a Tom Tykwer v ní pěkně demonstroval svůj svérázný smysl pro humor.
KDY TO UVIDÍME U NÁS: Takřka se stoprocentní pravděpodobností od 9. dubna, film The International už zakoupila distribuční společnost Falcon.
PŘÍŠTĚ: O tom proč není dobré mít z kuřete nejradši křidélko a čím umí překvapit režisér Francois Ozon.
www.berlinale.de