Berlinale podruhé: Ozon vám dá křídla
Těžko se smířit s tím, že pravděpodobně nejoriginálnější a nejpřekvapivější film berlínského festivalu ...
byl k vidění už druhý den ...
Ale asi to tak bude. Magicky přitažlivý byl už plakát nového snímku francouzského režiséra Françoise Ozona (8 žen, Bazén, 5 x 2, Angel...) nazvaného Ricky: velký detail andělské tváře batolete. Sliboval leccos, ale to, co pak bylo k vidění na plátně, si nedokázal představit nikdo ani v těch nejdivočejších snech. Řešila jsem dilema, jak psát o filmu, který stojí na překvapivém zlomu v ději: když ho prozradím, připravím vás o překvapení, když ne, nikdo nepochopí, proč většinu filmových novinářů tak nadchl.
Nakonec to za mě rozhodl sám režisér, kterého jsem se pro jistotu a čisté svědomí zeptala. „Dlouho jsme vymýšleli, jak na to. Do upoutávky jsme dali záběr, v němž mimino sedí nahoře na skříni a nikdo neví, jak se tam dostalo. Pak jsme ale pochopili, že to prostě neututláme. Ve Francii bude mít film premiéru až za týden a záběry z něj už jsou na internetu. Teď se o tom budeme bavit, všichni o tom budou psát...,“ prohlásil rezignovaně François Ozon.
Takže s jeho posvěcením prozrazuji. Film se rozjíždí v lehce depresivní atmosféře sociálního dramatu, tak trochu od bratrů Dardenneových nebo Kena Loache – svobodná matka maká v továrně, stará se o dcerku a pendluje mezi vybydleným sídlištěm a fabrikou. Pak se dá dohromady s novým kolegou, přijde do jiného stavu a narodí se dítě. Otec s matkou se o něj střídavě starají, chlapeček má na zádech nějaké divné modřiny, následují hádky, kdo za to může. Všechno směřuje k tomu, že budeme sledovat film o tom, jak „chudák do ještě větší nouze přišel“, kterých jsou festivaly obvykle plné. Jenže potenciální kauza týraného dítěte nabere docela jiné obrátky. Malý Ricky se z ničeho nic objeví na skříni a – jak už bylo řečeno – nikdo neví, jak se tam dostal...
No jak, vyletěl tam. V místě oněch modřin se mu začala klubat křídla. Žádné andělské perutě, ale holá růžová kuřecí křídla – jen je ogrilovat. Matka žasne, doktoři si nevědí rady, pomoci může leda veterinář... Nicméně dítě je spokojené, nic mu nechybí, křídla mu rostou a opeřují se, létá už docela obratně, ale pro jistotu mu maminka koupila helmu a přivazuje ho za nohu špagátem, aby se nezatoulal daleko, protože když minule Ricky létal po supermarketu, bylo z toho docela pozdvižení. Film má najednou očistně překvapivý humor. Absurdita zasazená do naprosto reálného prostředí ho povyšuje na originál. Člověk na to zírá a musí se proti své vůli nablble usmívat. Vydrží to dlouho, minimálně na cestu z kina a odzbrojující pocit se vrací při každé vzpomínce. Ten film je prostě neuvěřitelný, fascinující, kouzelný, vtipný, půvabný i surrealistický. Stalo se z něj festivalové téma číslo jedna. A pak, že už bylo všechno natočeno. Neméně zajímavý byl i rozhovor s režisérem Françoisem Ozonem, který si dříve nebo později přečtete v Reflexu.
KDY TO UVIDÍME: To se zatím přesně neví, ale uvidíme, protože film už do české distribuce koupila společnost Hollywood Classic Entertainment. Před uvedením do kin by Ricky jistě slušel i nějakému domácímu festivalu. V každém případě se je na co těšit.
PŘÍŠTĚ: Za co má Kate Winsletová nominaci na Oscara a co čte režisér Stephen Daldry.
Darina Křivánková: BERLINALE POPRVÉ (Reflex online, 6. 2. 2009)
www.berlinale.de
