Podpořme Tibeťany, ne jen dalajlamu
Od tibetského povstání proti čínské nadvládě uplynulo právě padesát let...
. Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajlama uprchl do exilu. Co dnes můžeme udělat pro osvobození Tibetu?
Nejprve krátký historický exkurs. Desátého března 1959 se ve Lhase, hlavním městě Tibetu, rozšířila zpráva, že dalajlama, duchovní a de facto i světský vládce Tibetu, je předvolán na čínské velitelství. Dalajlama odmítl. Před jeho palácem se shromáždilo údajně přes sto tisíc Tibeťanů, kteří se rozhodli bránit svého vůdce před pravděpodobným zatčením a únosem do Číny. Číňané začali rezidenci ostřelovat, dalajlama prchl do Indie a Tibeťané se středověkými zbraněmi bránili Lhasu proti moderní čínské armádě.
Boje a represe si podle tibetské exilové vlády vyžádaly zhruba 86 tisíc obětí (nezávislé zdroje hovoří o „pouhých“ 12 tisících obětí). Skončilo tak období pokusů o kompromis mezi Tibetem a Čínou, která Tibet vojensky obsadila v roce 1950. Tibetský odpor se zároveň rozštěpil na dva proudy: ozbrojené povstalce (kteří byli vojensky poraženi na hlavu poté, co je přestaly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let podporovat Spojené státy) a dalajlamovu exilovou vládu, jež se snaží o dohodu s Čínou a o získání kulturní autonomie a náboženské svobody.
Jenže dalajlamova taktika nenásilných protestů a jednání praktikovaná už celá desetiletí příliš nefunguje. Dalajlama byl před letošním výročím povstání označen čínskou propagandou za „separatistu“, „sabotéra“, „novodobého otrokáře“ a „nástroj protičínských sil na Západě“. Tibet je stále více počínšťován (vláda při jakémkoliv jednání preferuje etnické Číňany, je podporováno jejich usazování v Tibetu a naopak Tibeťanky jsou sterilizovány), což minulý rok v březnu vedlo k násilným protestům a akcím Tibeťanů proti etnickým Číňanům. Dalajlama vyzval k uklidnění a zanechání násilí, ale čínská vláda mu za to nevyšla vstříc ani v nejmenším.
Zřejmě je tedy načase podpořit nejen přímo dalajlamovu exilovou vládu (ostatně naprostá většina Tibeťanů dalajlamu uznává jako svého neoddiskutovatelného vůdce), ale i další organizace, které bojují za svobodu Tibetu a jsou zatím v dalajlamově stínu. Ať již jde třeba o „Studenty za svobodný Tibet“ nebo s dalajlamou alespoň oficiálně více spjaté hnutí „Tibetský kongres mladých“. A bylo by dobré nezapomenout na to ani při dnešním vyvěšování tibetské vlajky na Poslanecké sněmovně (vyvěšuje ji Strana zelených) či některých českých radnicích.
Myslíte si, že svět Tibet dostatečně podporuje? Hlasujte v anketě.
Související články:
Jan Gebert: JE NÁS MÁLO. ČÍŇANŮ MOC. (Reflex č. 13/2008)
Čínská vládní propaganda líčí násilí v ulicích hlavního města Lhasy jako etnicky zacílený útok proti tamním Číňanům, rozdmýchávaný „dalajlamovou klikou“. Jak protesty vnímají lidé, kteří z vysokohorské země utekli? Stojí za svým duchovním vůdcem, jenž se dlouhodobě snaží navázat s Čínou dialog?
Milan Šíma: ZRUŠME OLYMPIÁDY! (Bez obalu, Reflex č. 37/2008)
„Myslím, že po olympiádě v Číně svět na Tibet v podstatě zapomene a že se Tibeťanům Číňané pomstí. Tibet na tom bude hůř než dřív,“ řekl v rozhovoru JAN RUML, jeden z hlavních iniciátorů českých protestů proti konání her v Pekingu.
Dan Hrubý: ZÁHADA TIBETSKÉHO ODZNAKU (Reflex č. 35/2008)
Konečně. Dnes dorazí Mirek Topolánek a hádanka s tibetským odznáčkem bude rozluštěna. Pozor – ministerský předseda přichází. Bez odznaku. Je to dobře. Přece by nezkazil tak nádhernou olympiádu...
Odkazy na další články k tématu najdete ZDE u sloupku Petra Holce POCHODEŇ BLBOSTI (Reflex online, 9. 4. 2008)
