Co přinesl den (pondělí 6. 4.)
Obamův sen / Porcování ministerstev / Politika mnoha azimutů / Lidovecký šprajc / Smrt je přilepená na verpánku a důsledkem je chaos / Přátelé Medveděv a Obama / Výhody ateismu?
OBAMŮV SEN / PORCOVÁNÍ MINISTERSTEV / POLITIKA MNOHA AZIMUTŮ / LIDOVECKÝ ŠPRAJC / SMRT JE PŘILEPENÁ NA VERPÁNKU A DŮSLEDKEM JE CHAOS / PŘÁTELÉ MEDVEDĚV A OBAMA / VÝHODY ATEISMU?
Prezident Obama přednesl v Praze projev, v němž nastínil vizi světa bez jaderných zbraní a zdůraznil potřebu jednat s Ruskem o snížení počtu těchto zbraní. Lze to chápat taky tak, že se svět vrací zpátky do kolejí, z nichž na přelomu osmdesátých a devadesátých let neopatrně vyklouzl. Od Stalinovy smrti si západní státníci lámali hlavu tím, jak to zařídit, aby Rusko naklonili myšlence snížení počtu jaderných zbraní. Přitom v tom základním, že svět má být bez jaderných zbraní, se Západ s Ruskem shodl. Rozdíl byl v představě o způsobu, jak k tomu dojít. Rusko usilovalo o vítězství socialismu (tj. svoje), Západ by se chtěl domluvit na nějakém kompromisu. Tato mírová soutěž byla na pár let přerušena poté, co se Rusko v zápase o mír ze samého zbrojení zhroutilo. „Musíme ignorovat hlasy, které nám říkají, že se svět nemůže změnit,“ prohlásil americký prezident. Jistě, svět se může změnit, např. tím, že se darebáci během této změny poučí, že darebáctví se nevyplácí. Bohužel, jen a úplně po dobrém to asi nepůjde. Tématu se týká dnešní glosa OBAMŮV SEN.
Důležitější než návštěva amerického prezidenta je podivný vývoj situace na české politické scéně. Koalice vyhověla Paroubkovu ultimátu a na schůzce v neděli večer v Kramářově vile se čtyři nekomunistické strany „předběžně dohodly“ na řešení politické krize. Bylo smluveno, že předsedou přechodné vlády se stane ředitel Českého statistického úřadu Jan Fischer (je to skoro symbolické, ČSÚ se mj. spolupodílí na průběhu voleb do PS). Je to osoba bez politické chuti a zápachu, octne se mezi mlýnskými kameny a bude pro něj obtížné odolávat tlakům z obou velkých stran. Volby mají být do 15. října, nová vláda má být uvedena do úřadu 9. května. Bylo dohodnuto též rozdělení resortů mezi koalici a ČSSD. Koalice bude jmenovat kandidáty na ministry obrany, spravedlnosti, financí, životního prostředí, dopravy, školství, kultury a zdravotnictví. ČSSD obsadí ministerstvo zahraničí, vnitra, průmyslu a obchodu, zemědělství, práce a sociálních věcí, ministerstvo pro místní rozvoj a v její kompetenci bude i jmenovat kandidáta na ministra pro evropské záležitosti.
Na první pohled jsou nápadné dvě věci: stejně jako v předúnorové vládě připadlo ministerstvo vnitra komunistům a ministerstvo spravedlnosti národním socialistům, zde má vnitro Paroubek a spravedlnost koalice. Snad to nebude mít podobně osudové důsledky, Paroubek by musel to, na co měl Gottwald skoro tři roky, stihnout za pět měsíců, navíc není premiérem. A za druhé, celou agendu zahraničních záležitostí bude mít pod palcem ČSSD. Možná, že koalice chtěla, aby si sociální demokraté vychutnali důsledky svržení vlády uprostřed českého předsednictví EU. Řekl bych, že ČSSD nějaké předsednictví EU nezajímá, jde jí o upevnění svých pozic v ČR a bude hledat podporu ze zahraničí ze všech možných směrů (politika mnoha azimutů). Za pět měsíců se na to může důkladně připravit.
Dnes měla dohodu potvrdit vedení koaličních stran, a situace se dost dramaticky proměnila. Nejprve celostátní konference KDU-ČSL rozhodla, že lidovci se nebudou podílet na sestavování vlády. Za nejlepší řešení by považovali, kdyby současná vláda dovládla až do skončení českého předsednictví EU. Cítí se být v dohodě pouhou štafáží (ODS a ČSSD mohou prosadit to, co je v dohodě, i bez nich, mají na to dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně). Nevyloučili, že překlenovací vládu přesto podpoří, ale rozhodnou se až na základě jejího programu a složení (tedy přesně řečeno „možná“). Nesouhlasí taky s předčasnými volbami, pokud by měly být nařízeny jako v roce 1998 zvláštním ústavním zákonem pro tuto jedinou příležitost. Požadují buď cestu podle stávající ústavy nebo přijetí ústavního zákona, jehož návrh připravil Senát; podle tohoto zákona by prezident měl vyhlásit volby, pokud by se pro to vyslovila většina všech poslanců – sociální demokraté namítají, že by pak mohly být volby prakticky kdykoli, a na té výhradě něco je. Za lidoveckým šprajcem je nejspíš potřeba předvolebně se emancipovat a profilovat.
V této situaci zeleným nezbylo než se rovněž distancovat od toho, co nazývají „velkou koalicí ČSSD a ODS“, a žádat, aby Topolánkova vláda dokončila české předsednictví EU. Zelení rovněž požadují, aby se jednalo o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Výkonná rada ODS naopak předběžnou dohodu schválila a Topolánek prohlásil, že je malým stranám třeba ještě poskytnout čas (co to znamená, poskytnou čas, vždyť se už rozhodly). Paroubek i Topolánek zároveň varovali malé strany před „nedozírnými následky“. Problém obou malých stran je nejspíš v tom, že je obě velké k dohodě vlastně nepotřebují; navíc se jim zdá, že Topolánek Paroubkovi zbytečně ustoupil a maskuje tak skutečnost, že se Paroubek svržením vlády zachoval nezodpovědně.
Pokud by ovšem zůstala u moci vláda v demisi a bez podpory v Poslanecké sněmovně, další tři měsíce by jen předváděla svou úplnou nemohoucnost. Malé strany jsou v situaci ševce z pohádky, pro něhož si přišla smrtka a on přemýšlí, jak ji obalamutit. Další vládnutí Topolánkovy vlády (s lidoveckými a zelenými ministry) by připomínalo situaci, v níž je smrt přilepená na verpánku a důsledkem je totální chaos. Na druhé straně nyní vzniká podobná situace, jaká byla v létě 2006, kdy ODS opustila myšlenku trojkoalice a začala vyjednávat s Paroubkem. Kalousek se tehdy pokusil dohodnout s Paroubkem sám, byl svržen a vystřídán Čunkem. Kdo ale dnes svrhne Čunka, pokud se pokusí dohodnout s Paroubkem?
„Našel jsem v Obamovi nového přítele,“ prohlásil ruský prezident Medveděv poté, co se vrátil z Londýna. To je pozoruhodné, tak daleko v opětování Rooseveltových sympatií Stalin nikdy nezašel.
Na stránkách MfD vede pubertální mládež diskuse o náboženství. Jeden mladík tam prohlásil: „Nicméně to, že jsme ateisté, má i kladný dopad – nemáme tu žádný fanatismus a náboženský extremismus.“ To je podobná logika, jako kdyby řekl: To že jsme impotentní, má i své výhody – ubylo brutálních znásilnění.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK (Reflex online)
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
Související články:
Miroslav Cvrček: OBAMA V PRAZE: VÍKEND BEZ PAROUBKA
(Reflex online, 7. 4. 2009)
