Sedm bludných kruhů
Potřebuju gauč a skříň. Vždycky, když se vrátím do Prahy, říkám si, že si musím koupit něco, na co se dá sednout, a něco, do čeho se dá uložit oblečení. Ale pokaždé mi do toho cosi vleze a žiju tak jako obvykle – z kufru.
Potřebuju gauč a skříň. Vždycky, když se vrátím do Prahy, říkám si, že si musím koupit něco, na co se dá sednout, a něco, do čeho se dá uložit oblečení. Ale pokaždé mi do toho cosi vleze (rozuměj – vůbec se mi do toho nechce) a žiju tak jako obvykle – z kufru.
Posledně jsem se rozhodla, že misi „gauč a skříň“ dotáhnu do konce. Jak těžké to, proboha, může být? Zajedu do obchodu hned zrána, kdy tam ještě není moc lidí, vyberu si nábytek a večer už si budu moct pověsit bundu a sedět na měkkém. Vypravila jsem se do Ikey.
Záhy jsem si uvědomila, proč nakupování nábytku tak dlouho odkládám. V prvé řadě bych chtěla vyjádřit svůj vděk za to, že lidé, kteří jsou zodpovědní za půdorys a prostorové plánování tohoto obchodu, kterému se nedá říct jinak než SBK (Sedm Bludných Kruhů), nenavrhovali navigační systém evropských dálnic. Jinak by nejpřímější cesta z Prahy do Amsterdamu jistě vedla přes Barcelonu, a kdybyste chtěli jet „zkratkou“, poslali by vás milosrdně přes Paříž.
Začala jsem u obýváků. To ještě celkem šlo. Ty byly na začátku. Jenže se mi nelíbil žádný gauč, tak jsem se rozhodla jít ke skříním; podotýkám, že bez mapy, pouze podle šipek na podlaze. Jdu přes kuchyně, kancelářské potřeby, ložnice, koupelny, dětské pokoje... To už jsem dost otrávená, protože nemůžu najít skříně.
Zkusím jít opačným směrem, proti proudu, a pořád nic. Zkouším zkratku a dostávám se do bludného kruhu kuchyně – kancelář – ložnice – koupelny – kuchyně – kancelář – ložnice – koupelny... Pokaždé, když se chci z té kličky vymanit, dostávám se do dětských pokojů aneb zóny EVS (Extrémní Vizuální Stimulace), kde každý člověk milující jednoduchost dostává ze všech těch barev, tvarů a předmětů mírný epileptický záchvat.
Skříně jsem našla; respektive jejich čelní stěny a nákresy toho, jak by taková skříň mohla vypadat, kdybyste si zbytek sami navrhli a dali dohromady. Jde očividně o úložné prostory pro nadmíru organizované jedince, kteří do Ikey chodí s přesnými mírami a nákresy a jsou připraveni strávit v SBK půl dne a montáží pak zbytek víkendu. Zkrátka nic pro mě.
Z posledního bludného kruhu jsem se nakonec úspěšně vymanila, i když jsem si dala dvakrát za sebou smyčku textil – osvětlení – dekorace. Tak nás, už zesláblé a odevzdané, vždycky dostanou. Gauč a skříň jsem sice nepořídila, ale zato jsem si koupila tři doplňky, které vůbec nepotřebuju.
Budiž mi lucerna KÅRABODA dobrým společníkem, až budu sedět na kufru a číst si Stopařova průvodce.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.
