Reportáž ze zásvětí
Peklo samozřejmě existuje. Japonský spisovatel Jasutaka Cucui nabízí ve svém sci-fi románu jeho literární koncept – průvodce pro ty, již do pekla směřují bez dalšího zájmu o nápravu a spásu duší svých. Aby věděli, co je čeká.
Peklo samozřejmě existuje. Japonský spisovatel Jasutaka Cucui nabízí ve svém sci-fi románu jeho literární koncept – průvodce pro ty, co již do pekla jednoznačně směřují bez dalšího zájmu o nápravu a spásu duší svých. Aby věděli, co je čeká.
„Teď už mu na tom, jakým způsobem zemřel, nesešlo.“
Otázky zásvětí a pekla jsou pochopitelně složitější: křesťanský koncept uvádí institut věčného zatracení s výhradou protestantskou, která zabezpečuje konečnou spásu a vyváznutí z pekla skrze spasitele Krista, jenž – slovy z písně kazatele Svatopluka Karáska „vyhlásil v pekle všeobecnou aminu“, tj. amnestoval vposledku hříšníky z pekelného zatracení svou třídenní návštěvou pekel před Nanebevstoupením. Lidská otázka však zůstává složitá tezí o predestinaci – předurčenosti duší ku spáse či zatracení a k svobodné vůli k činům. Vyjdeme-li z Gaussovy teorie četnosti rozložení jevů ve skutečnosti, lze se právem domnívat, že 4 % našich skutků a rozhodnutí jsou učiněna svobodně, v prostorách obklopující Božské Nutnosti, a zbylých 96 % je holou nezbytností, jařmem lidské existence.
Hledat útěšnost či naději v umění se nevyplácí. „Zásvětní“ příběh japonského spisovatele umožní odhlédnutí od ohlušivé reality a soustředění se na individualitu postav. Román se objevuje v knihkupecké nabídce sci-fi, fantasy a horor, ovšem duchomilec si též přijde na své díky buddhistickému vylíčení pekla (i se závěrečným vstupem provinilců do sféry ku spasení) a může si tím rozšířit obzory v nauce o spáse – soteriologii. Tak rozkošné, důsledné naplnění zásady jednoty času, děje a místa v časovém i věčném hledisku vyprávění o duši je skutečně hodno čtenářského aplausu.
Jasutaka Cucui (narozen 1934) je renomovaným spisovatelem. V šedesátých letech minulého století začal psát sci-fi povídky pro mládež, popularitu posléze získal jeho román Dívka, která cestovala časem (1967). V roce 1993 se umělecky odmlčel po skandálu, který vyvolala jeho povídka popisující epileptiky ve středoškolské čítance, a spolu s přáteli založil webový server zaměřený na literaturu JALINet. Je nositelem velkých cen Tanizakiho a Kawabaty a francouzského řádu Rytíře krásných umění a literatury.
Sci-fi už dávno není blouzněním snílků, vize budoucnosti se naplňují – v dobrém i špatném. Zbývá prozatím doufat, že cesty do vesmíru nebudou únikem od pozemských potíží, ale řádnými objevitelskými výpravami. Ostatně nedávno jsem se v rozhovoru o dílech Stanislava Lema dostal k meritu věci – žánrová stylovost sci-fi bývá příznakem mohutných humanistických poselství. Knihy Jasutaky Cucuiho mají místo v knihovničkách mezihvězdných korábů!
Jasutaka Cucui: PEKLO
Z japonského originálu Heru (2003)
přeložila Anna Křivánková.
V češtině vydání první. Stran 112.
Vydal Odeon v roce 2009.
o autorovi tohoto článku:
VÍT KREMLIČKA
KRÁLOVNIN REGENT POESIE
