Hlavně objektivně

ČT je veřejnoprávní firma částečně řízená politiky, takže pokud jde o politiku na obrazovce, je z principu ve stejně výhodné pozici jako feťák nadávající dealerovi za vysoké ceny. Šlápněte někomu na švába, jak by řekl fotbalový boss Ivan Horník, a máte ještě ten večer švábů plné Kavčí Hory.

V praxi to zhruba znamená, že den před volbami například nemůžete – na rozdíl od soukromé TV - v hlavní zpravodajské relaci říct, že je Jiří Paroubek politický podvodník, tudíž by lidé radši měli volit fenku Tonču.

Můžete ale vzít jeho politický program, dát ho přečíst analytikům, jichž ČT zaměstnává stále víc, a objektivně ho rozcupovat. I v tak profesionálně prolhaném oboru, jakým je politika, totiž občas existuje objektivní pravda a lež – třeba ta o státním rozpočtu.

Což se bohužel neděje. Ani ČT se nemusí zříkat své zodpovědnosti tím, že pravdu vždy nechá naoko říct jiného politika - takže její šéf Jiří Janeček neunikne znovuzvolení ve funkci.

Zatímco souboj mezi pravicí a levicí je jistě legitimní způsob, jak si přijít ke slušnému platu ve vládě či v parlamentu, vykradení státního rozpočtu a následné lhaní v přímém přenosu, že to nezvýší deficit, jsou legitimní zločin a lež, za které budeme léta platit všichni. Nikdo v ČT se proto nemusí bát vzít do ruky kalkulačku, chvíli počítat a následně třeba Bohuslavu Sobotkovi objektivně ukázat, že lže. Tedy: neříká pravdu, jak říkají politici, když samým lhaním mutují.

Snad ze strachu z politiků nemá ČT pořad, v němž by ústy svého vlastního moderátora/komentátora, čímž určitě nemyslím krále nejhorších novinářských klišé Jakuba Železného, podrobila dvacetiminutovému waterboardingu pouze jednoho politika, takže bychom na konci pořadu věděli své. Představte si třeba, jak Sobotkovi dvacet minut opakujete, že lže. Vsadím se, že by popadl svou podpažní koženou toaletku a utekl ze studia. Kdo by mu pak dal hlas?