Pavlína Wolfová z Dubaje
Redaktorka Pavlína Wolfová a fotograf Tomáš Třeštík vyrazili do Dubaje za reportáží o nejvyšší budově světa - mrakodrapu Burdž Dubaj (oficiální název Burj Khalifa). Jaké to tam bylo? Přečtěte si na webových stránkách Reflexu.
Redaktorka Pavlína Wolfová a fotograf Tomáš Třeštík vyrazili do Dubaje za reportáží o nejvyšší budově světa - mrakodrapu Burdž Dubaj (oficiální název Burj Khalifa). Přečtěte si reportáž na webových stránkách Reflexu.
Pátek, 19:00
Posíláme fotografie z pouště Al Aweer a loučíme se...
Ve čtvrtek si v Reflexu č. 3 (vyjde 21. ledna) přečtěte podrobnou reportáž z nejvyššího mrakodrapu světa.
Pátek, 18:00
Výlety do pouště patří mezi oblíbenou víkendovou zábavu „lokálců“. Ve volné dny vyrážejí do písečných dun, podobně jako Češi na houby. Tráví tak poměrně dost času. Jezdí v dunách na čtyřkolkách, v autech. Rodiny s dětmi, dokonce i páry. Oblíbené je také noční kempování. Překvapuje nás, jaký je v poušti provoz.
První věc, kterou je třeba před samotným vjezdem do dun udělat, je upustit pneumatiky. V písku to lépe pojede. Pak už míjíme zástupy aut, velbloudí farmy i centra pro turisty, ve kterých obdržíte "balíček zážitků" zahrnující tradiční jídlo, tanec i projížďku po poušti.
Pátek, 17:00
"V Dubaji dnes všichni spí, je víkend," vysvětlili nám "lokálci" (tak říkají místním obyvatelům Češi žijící v Dubaji) důvod, proč je všechno zavřené. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na výlet do pouště Al Aweer. Vyjeli jsme třicet kilometrů za město a já mám poprvé pocit, že je to krásná země. Slunce zapadá a před námi se vynořuje obora. Za plotem v suché půdě rostou stromy v pravidelných rozestupech. Latinsky se jim říká Prosopis cineraria a vypadají jako ostříhané smuteční vrby, jejich kořeny sahají i 65 metrů pod zem. Uprostřed zahrady je oválná budova, čerpadlo na vodu a okolo postávají šedivá zvířata, na první pohled vypadají jako kolouši. Jedná se o druh, kterému se údajně říká "orinx". Obora patří jednomu z místních boháčů - vybudoval si soukromou zoologickou zahradu na kraji pouště.
Pátek, 15:00
Konečně se nám podařilo poslat fotografie...
Pátek, 12:30
Po neúspěšných pokusech připojit se na internet v kavárně Caribou jsme zoufalí. Rozhodli jsme se, že požádáme o pomoc naše včerejší známé z baru.
Eva a Michal nám umožnili přístup do své kanceláře a my pokračujeme v lopotném boji odsud. Žasneme, že na místě, které je symbolem moderních technologií a pokroku, nefunguje něco tak primitivního jako je internetové připojení.
Pátek, 11:45
Sedíme v nákupním centru na úpatí nejmodernější budovy světa a bojujeme s wi-fi. Už přes dvě hodiny se pokoušíme poslat do redakce materiál, na který už v Česku netrpělivě čekají.
Pátek, 09:50
V Dubaji začal víkend (mají ho zde v pátek a v sobotu) a my zjistili, že v dny odpočinku jsme téměř jediní, kdo pracuje. Abychom mohli poslat fotografie a novinky do Česka, vydáváme se do největšího obchodního centra světa (Dubai Mall), do kavárny Caribou, abychom se připojili na internet. Ten tady není vůbec samozřejmostí, což nám dost komplikuje práci. Bohužel nemůžeme být tak aktuální, jak bychom si představovali.
Včera jsme se radovali, že k Dubai Mall máme skvělé přímé spojení - metrem. Problém je, že metro tady o víkendu jezdí až od dvou hodin odpoledne (do jedenácti v noci). Ve všední dny od šesti ráno do deseti večer.
Bereme taxíka.
Pátek, 03:00
Po pivu jsme dostali hlad a na cestě domů, která vzhledem k neskutečnému provozu, trvala hodinu, jsem povečeřeli v pákistánské restauraci s místními dělníky, kterým zrovna začínal pracovní den. Zariskovali jsme a dali si "chicken masala", které bylo označeno pěti papričkami a pěti vykřičníky. Byl to velmi žhavý zážitek. Nestačili jsme hasit.
Pátek, 01:00
Po náročném hledání se nám konečně podařilo najít místo, kde bylo možné dát si alkohol i bez potvrzení. V malém baru na pláži panovala překvapivě uvolněná atmosféra. Britky v minisukních zde nikoho nepohoršovaly. Potkali jsme tu dva Čechy, kteří sem přijeli za prací a jednoho studenta ze Slovenska. Říkají nám, že míra přísnosti je závislá na vzdálenosti od hranice se sousedním emirátem Sharjah, který je mnohem striktnější než Dubaj. To vysvětluje "nepředpisově" oblečené ženy v nákupním centru, kam jsme už také zabloudili. Nicméně i tady v baru platí pravidla - pokud sem přijde samotný muž a nemá s sebou ženský doprovod, nepustí ho sem.
Čtvrtek, 19:00
Vyrážíme na pivo! Pokud najdeme místo, kde si ho dáme. Všechny restaurace jsou pouze u hotelů a pro hosty. Když si chcete koupit alkohol mimo tato místa, potřebujete potvrzení, že nejste muslim a to my nemáme. Úspěch akce „pivo“ je v Dubaji nejistý…
Čtvrtek, 17:30
Nastala první srážka kultur. Připadám si jako v neskutečném snu. Čekala jsem na Tomáše v recepci hotelu a popíjela vodu z láhve, když ke mně přistoupil recepční. "Co to pijete? Jestli je to alkohol, můžeme vás odsud vyhodit," sdělil mi ne příliš mile. Důvodem nepřátelství (i toho na letišti) je podle všeho fakt, že cestujeme spolu a nemáme stejné příjmení. "Je jedno, že máte každý svůj pokoj. Dokonce vás můžou přijít zkontrolovat, jestli neděláte nějaké nekalosti,“ popsala nám paní Zavadilová, která tu už nějakou dobu žije. Za cizoložství tu můžete mít problémy a je jedno, jestli jste turista. Tady je to trestný čin…
Čtvrtek, 16:00
Po krátkém odpočinku v hotelu vyrážíme na schůzku do CzechTrade centra za jeho šéfem Jiřím Zavadilem. Zatímco muezzini svolávají celou Dubaj k modlitbě, my se jdeme modlit za české podnikatele...
Těšíme se na večerní a noční Dubaj.
Čtvrtek, 14:00
Se speciálním průvodcem pro novináře jsme absolvovali prohlídku mrakodrapu Burdž Dubaj (nové oficiální jméno Burj Khalifa získala budova po prezidentovi Spojených arabských emirátů, který je zároveň vládcem nejbohatšího emirátu Abú Dhabí. Je to však název, který se tady zatím moc nepoužívá. Architektem budovy je Adrian Smith.)
Výhled na město z ptačí perpektivy je působivý - byť hodně skrytý ve smogu. Nákupní středisko Dubai Mall, které je největším střediskem na světě, se zdá při pohledu z věže jako vyrobené z lega.
Majestátní budova připomíná "Disneyland" obklopený ze všech stran chaosem nedodělané stavby. Stovky dělníků se mísí s neuvěřitelným množstvím turistů a všichni klopýtají po rozkopaném okolí bez stromů a zeleně. Obklopuje nás všudypřítomný hluk kopání, řezání, leštění... I když je oficiální otevření budovy oznámeno na březen, znalci místních poměrů o tom silně pochybují. A my teď už taky.
Podrobnou reportáž z nejvyššího mrakodrapu světa čtěte v Reflexu č. 3 (vyjde 21. ledna)
Čtvrtek, 10:30
Stojíme na rozkopaném staveništi, nad námi se tyčí věž, ze které je nám na omdlení.
Čtvrtek, 8:00
Rychlá studená sprcha v hotelu, studená káva v hotelové restauraci, výměna dolarů za emirátské dirhamy (1 AED = 5,56 Kč). Oba dva se těšíme. Za dvacet minut uvidíme na vlastní oči dům, který sahá do mraků, vůbec nejvyšší objekt, který dosud postavila lidská ruka. Budeme se rozhlížet, budeme ho zkoumat.
Čtvrtek, 7:30
Když pak konečně sedáme do taxíku, průvodcem na cestě do hotelu se nám stává trochu zmatený chlapík z Jemenu. A my jedeme a poprvé zahlédneme onu slavnou věž.
Jen zdálky a v mlze, slunce se teprve chystá vyjít. Jsme trochu zklamaní. „Přijeli jsme se podívat na Burdž Dubaj,“ říkáme taxikáři. „Taky jsem to viděl, byl jsem tam, je to fajn,“ říká bez zjevného zájmu a vypráví, že v Dubaji taxikaří už deset let a před tím byl zaměstnancem zdejšího ministerstva obrany. A spíš než největší mrakodrap světa ho prý zajímá, co se právě děje v Jemenu. A ještě víc než to je pro něj důležité dýško.
Jsme tu začátečníci, dostal tři dolary.
Čtvrtek, 6:30 (v Čechách 3:30 ráno)
Vítá nás Dubaj. Stylově. Okázalá letištní hala zdobená vodopády, se stříbřitým sloupovím a desítkami hodin Rolex.
V kontrastu s tím vším se na nás zpoza přepážek dívají velmi neusměvaví úředníci. S bílými šátky na hlavách, upevněnými černými čelenkami, a do jednoho s výrazem učitele matematiky nás v Emirátech přijímá imigrační…„Welcome in Dubai“ pro nás teď znamená: Vysypte kurfy, obraťte kapsy a nesedejte si, stůjte rovně.
Dvakrát po sobě, v průběhu dvaceti minut musíme vybalit obsah zavazadel, rozložit fotoaparáty, otevřít notebooky a vyndat všechno z kapes.
Středa, 20:15 - vyrážíme do Dubaje
Po první důkladné prohlídce zavazadel jsme se ve stresu přihnali k odletu. Díky rozmrazování letadla jsme nabrali hodinové zpoždění.
Letecká společnost Emirates nabízí na dnešní poměry luxusní služby. Kovové příbory, bezmála dvě stovky filmů a seriálů. Záběry instruktážního filmu před vzletem. Ten, kterého by jinde zobrazovali s nadsázkou jako představu Evropana o klasickém terroristovi, v něm vystupuje jako figurant představující mírumilovného spolupracujícího pasažéra.
Celý let jsme kromě seriálu Přátelé sledovali na centrální obrazovce polohu letounu vzhledem k Mekce.
