Dlouhá fronta lidí v zeleni trpělivě čeká, až se otevřou dveře pod obří barevnou reprodukcí obrazu Karla Škréty. Včera byla vernisáží zahájena asi největší výstavní událost tohoto roku, velkolepý kurátorský počin, který představuje jednoho z nejvýznamnějšího barokních malířů pohybujících se kdysi na evropské scéně.
Pozvaní hosté se z dlouhé fronty v parku před jízdárnou rozprostřeli do galerie, v jejímž srdci připomněl Vít Vlnas jedinečnost expozice. Dílo Karla Škréty, jehož hlavní kurátor výstavy považuje za největšího malíře, „který se narodil v Čechách během dlouhého období mezi závěrem středověku a 19. stoletím“, je u nás souborně k vidění potřetí. Poprvé to bylo před rovnými sty lety v Rudolfinu u příležitosti třístého výročí malířova narození. Podruhé připravil umělcovu retrospektivu v roce 1938 v Městské knihovně známý historik umění Vincenc Kramář. A potřetí v roce 1974. Žádná z výstav ovšem nepředstavila umělce v tak širokém kontextu jako dnes.
Ani letitý vědecký projekt, zabývající se analýzou Škrétových děl, pravděpodobně neodhalí, kdo je zobrazen na „nevysvětleném“ obraze Podobizna mladého muže (a jestli Karel obraz vůbec namaloval), zato si mnozí z návštěvníků připomenou, co inspirovalo Věru Chytilovou k titulu filmu z roku 1976 Hra o jablko. Jmenuje se tak raný malířův obraz z let 1635 - 38. Jistě to nebude jediná příležitost k poučení. Na stěny hned dvou galerií — Jízdárny Pražského hradu a Valdštejnské jízdárny - putovalo na čtyři sta pláten nejen Karla Škréty, ale rovněž jeho součastníků.
Soudě podle zájmu o vernisáž bude až do 10. dubna na Klárově velice živo.
