Do galerie DOX jen v černém. Je to tam samá smrt
Výstava, jejíž název zní Sladkost smrti: Pohled do Archivu III – parte, reflektuje téma konce života. Návštěvník se má zamyslet nad tím, zdali může být smrt sladká, či o tom, co vůbec říci o stavu přechodu ze života do nebytí. Jak se vlastně se s smrtí můžeme vyrovnat? Od doby, kdy si člověk uvědomí svoji smrtelnost, si tuto otázku neustále pokládá.
Májí to zaručit fotografie Radoslava Kratiny, který v polovině 80. let zachycoval krásné hroby na pražských Olšanských hřbitovech, či fotografie Miroslava Urbana, jenž své snímky pořizoval od 70. let na stovkách hřbitovů v Čechách i ve světě. Urbanovu bohatou sbírku doplní tři jeho krátké filmy odkazující ke smrti, minulosti, devastaci, zániku.
Uvidíme i pohřby z rodinného alba Lucie Kalátové, které nám ukáží maloměstské pohřební rituály před pětašedesáti lety. Zvědavý jsem především na dokument samotných kurátorů Jana Kantoše a Lucie Kalátové, který nese název Poslední místa člověka. Byl natočen ve strašnickém krematoriu a má divákům přiblížit dnešní technologii smrti.
