Michal David kraluje TýTý, český národ patří do Albánie
Jiří X. Doležal
V sobotu udělená cena TýTý Michalu Davidovi ukázala, že českému národu chybí Husák, a tak se ho pokouší substituovat Paroubkem. Proto soudím, že by se měl český národ přestěhovat do Albánie či někam jinam, kde mají rádi Lepu Brenu.
Nový vzestup popularity Michala Davida překvapí — byl tím nejodpornějším symbolem husákovského knedlíkového socialismu už pro naši partu na gymnáziu. Ulepenost žužu z matějské pouti a tupost spartakiádního cvičení snad ani nelze ztělesnit a přiblížit lépe než poslechem Davidových písní. Takže — co způsobilo novou vlnu jeho popularity, tak silnou, že v TýTý vyšťouchl i božského Káju?
Odpověď je jednoduchá: Michal David těží z toho, že se nedávno stal tváří volební kampaně ČSSD a dělal předskokana Paroubkovi. Správnej team v jeho podání s podporou funkcionářů sociální demokracie na pódiu za ním vyvolal v českém lidu (myslím ty nižší intelektové kategorie) podmíněný reflex David = Paroubek. A v TýTý se podle všeho konečně Paroubkovi voliči dali opravdu dohromady, a když už se nepodařilo ve volbách prosadit božského Jyrku, tak alespoň v televizní soutěži protlačili nejméně božského Míšu. A spojnice Paroubek—David—Husák je nepopiratelná.
Českému národu by proto více než členství v EU slušela Albánie a fronty na banány, devizové přísliby a Tuzex. Ti šikovnější (především z pohostinství) by si tuzexová platidla — bony — za vyvekslované dolary vždy jako v minulosti dokázali sehnat, ti ostatní by se těšili ve frontách na cokoli, že za dva roky budou moct jet na dovolenou do Bulharska, a všichni dohromady by si mohli broukat: „Nám to vyjde, co chcem, máme, s větrem v zádech počítáme, máme vůli, nám to vyjde, všechno vyjde nám, nám to vyjde, máme zájem, nejsme zlí, jsme děti RáJe, dětem RáJe, těm to vyjde, jako vám, tak nám.“
