Dylana není nikdy dost! 15 alb, která musíte mít
"Mám nejmíň sto důvodů, proč jít na každý jeho koncert či ušima zhltat každé nové album, a ten stý první je, že žádné představení není stejné a každá deska je jiná," píše v materiálu o sedmdesátiletém písničkářovi Vojtěch Lindaur. Zde je jeho komentáře k jednotlivým Dylanovým albům.
The Freewheelin' Bob Dylan (1963)
Na druhém albu se Dylan definitivně stává skladatelem – ve svých dvaadvaceti je hlavním inspirátorem mohutné vlny amerického folku.
Ústřední písně: Blowin' In The Wind, jednoznačně.
Another Side Of Bob Dylan (1964)
Klíč k jeho čtvrté desce je nejen v titulu alba, ale hlavně ve verších skladby My Back Pages: „Kdysi jsem byl tak starý / Dnes si mnohem mladší připadám.“ Tématicky jsou písničky mnohem intimnější, výrazově Dylan naznačuje zásadní proměnu.
Ústřední písně: All I Really Want To Do, My Back Pages, It Ain’t Me Babe.
Bringing It All Back Home (1965)
Z někdejšího folkového hrdiny se stává vynálezce „nového pouličního“ zvuku, jemuž se dodnes nepřesně říká folk rock. Dylan je inspirován nejen elektrickým chicagským blues a berryovským rock´n´rollem, ale také propuknuvší beatlemánií. Jedno z nejdůležitějších alb historie moderní populární hudby.
Ústřední písně: Subterranean Homesick Blues, Mr. Tambourine Man, It's Alright, Ma (I'm Only Bleeding), zásadní melodie z filmu Easy Rider.
Highway 61 Revisited (1965)
Dylan se definitivně obklopil rockovou kapelou. Zvuk devíti písniček je jako by obrán až na kosti a ty jsou drceny na dřeň. V textech se stále častěji objevují velmi surrealistické obrazy, na hony už vzdálené někdejším folkovým poselstvím. Díky tomuto albu Dylan zpětně ovlivnil Beatles, hlavně Johna Lennona. Není toto náhodou vůbec nejlepší album všech časů?!
Ústřední písně: Like A Rolling Stone, Ballad Of A Thin Man, Highway 61 Revisited.
Blonde On Blonde (1966)
Rozměr dvojalba „rock´n´rollovému Homérovi“, jak ho tehdy tisk přezdíval, vyloženě sedl. Poněkud rozostřená epika zejména těch hodně dlouhých písní postavila tehdejší pop music vzhůru nohama: Dylan zde naplno dokladuje, že rock´n´roll je umění! A taky dává najevo, že si ze všeho nejméně přeje být „hrdinou své doby“.
Ústřední písně: Rainy Day Women #12 & 35), Just Like A Woman, Most Likely You'll Go Your Way (And I'll Go Mine)
John Wesley Harding (1967)
Po těžké havárii na motocyklu (1966) se vrací zase „jiný“ Dylan. Jako by se obloukem poprvé vracel ke kořenům (folk, country). Deska smutného pistolníka… „Musí tu být někde cesta, po níž se dá zmizet…“ (All Along The Watchtower)
Ústřední písně:
All Along The Watchtower, I'll Be Your Baby Tonight
Nashville Skyline (1969)
Tato už skutečná poklona americké country, ozdobená účastí Johnnyho Cashe a všudypřítomnou steel kytarou, byla ve své době pro Dylanovy rock a bluesové přívržence jaksi „krokem zpět“,leč kdyby nic jiného měla ve štítě nezapomenutelnou milostnou píseň Lay Lady Lay.
Ústřední písně: Lay lady Lay, I Threw It All Away a duet s Johnnym Cashem Girl From the North Country
Blood On The Tracks (1975)
Nejspíš zásadní Dylanovo album sedmdesátých let, na němž se zřejmě definitivně vyrovnal sám se sebou, se svým běsem i děsem z role jakéhosi „vůdce“. Spíš folkrockově znějící písně jsou plné vnitřní energie.
Ústřední písně: Tangled Up In Blue, Simple Twist Of Fate, You're A Big Girl Now
The Basement Tapes (1975)
Fantastické dvojalbum písní, které Dylan společně s kapelou Band vychrlili v průběhu roku 1967 ve woodstocké zkušebně. Folk, blues, country, celá americká tradice silou génia (a navíc ve velké pohodě) přetavená v jedinečný tvar.
Ústřední písně: Down In The Flood, Apple Suckling Tree, Clothes Line…, ale vlastně všecky.
Desire (1976)
“První „mexická“ deska, po dlouhé době Dylan používá „spolutextaře“ (Jacques Levy), po Dlouhé době ryze politické téma v písni Hurricane (obhajoba boxera Rubina "Hurricane" Cartera, o deset let později zproštěného viny) a nádherný milostný song Sara, místy snad příliš osobní.
Ústřední písně: Hurricane, Isis, Sara
Slow Train Coming (1979)
Dylanovo „křesťanské“ album nepatří mezi ryzí klenoty jeho diskografie, pozoruhodné je však hudebně – zřejmá návaznostna Blood on The Tracks je nasnadě. A pak tu zní řada znamenitých písní kro jiných Man Gave Name To All The Animals, kterou se slušným Rytířovým textem (Muž dal jména všem zvířatům) nazpíval Petr Spálený.
Ústřední písně: I Believe in You
Infidels (1983)
Po éře jakéhosi religiózního vytržení se Dylan vrací s v podstatě rockovou deskou (produkce se ujal Mark Knopfler z Dire Straits, v roli kytaristy se mihne Keith Richards). Vrchol Dylanovy tvorby v osmé dekádě.
Ústřední písně: Sweetheart Like You
Time Out Of Mind (1997)
Dylan konečně rozkopl krunýř legendy, mýtu, zboural sochu, kterou mu všichni stavěli. Vydal se na „nekonečné turné“ a i díky normálnímu živému hraní probudil v sobě další mízu i múzu. Velmi otevřené, osobní a deziluzivní skladby jsou pocity z let, kdy se točil v kruhu
Ústřední písně: Make You Feel My Love, Not Dark Yet.
Love And Theft (2001)
Druhá část „bohatýrské trilogie“, jakýsi doklad toho, že předchozí album nebylo jen posledním vzepětím stárnoucího génia. Podařilo se – je to v podstatě radostná deska zase už sebejistého tvůrce.
Ústřední skladby: High Water (For Charley Patton), Po' Boy, Summer Days
Modern Times (2006)
Charlie Chaplin natočil svou Moderní dobu v roce 1936, Bob Dylan o sedmdesát let později. Má-li být tato deska završením trilogie posledních Dylanových alb, je bezesporu zároveň jejím vrcholem. Ostatně nejen Dylan, ale také nečekaný komerční úspěch Moderní doby zas vlévá krev do žil. Že by se zas jednou „měnily časy“?
Ústřední písně: Spirit On The Water, When The Deal Goes Down, Someday Baby, Ain´t Talking.
Pod čarou
Hard Rain (1976)
Živý záznam z lehce psychedelického turné Rolling Tunder Revue (s Joan Baezovou, Ginsbergem a dalšími Američany s velkým A) má pro tuzemce obzvláště pikantní příchuť. Po jakési ´best of´ z roku 1968 to byla teprve druhá Dylanova vizitka, kterou nám nabídlo tehdy monopolní vydavatelství Supraphon.
Ústřední písně: Idiot Wind
Traveling Wilburys: Vol. 1 (1988)
Dylan se s muzikanty vždycky trochu kamarádil a vždycky trochu ne. Adoranty typu Donovana dokázal lehce zesměšnit, kamarádku Baezovou urazit… jen málokdo mu směl říkat přátelskou přezdívkou Zimmie (Ron Wood z Rolling Stones to jednou zkusil) a dozvěděl se, že to smí leda Eric Clapton. Ale s Georgem Harrisonem se Dylan opravdu kamarádil. Tihle dva a ještě Jeff Lynn, byli základem „anonymního“ spolku vymyšlených bří Wilburyů, do kterého přibrali ještě dalšího génia Roy Orbisona a Toma Pettyho. Jejich první labum je důkazem, že i z kamarádského „blbnutí“ mohou vzejít krásné písničky.
Ústřední písně: Dirty World, Handle With Care.
