Filmové partyzánství Cinema Royal: Bez popcornu, zato naživo a zostra

Cinema Royal je kino, které se nedá jen tak navštívit. Jeho internetové stránky hlásají, že odtud si filmy domů nestáhnete. Mnohem spíš se necháte stáhnout sami - do víru filmového světa, který je zčásti happeningem, zčásti guerillovým flashmobem a – ano – nakonec taky nějakou tou filmovou projekcí. Nic není dopředu zřejmé – nevíte, na jaký film jdete, nevíte, kde se bude projekce konat, znáte jen instrukce, které vám přijdou e-mailem (zapíšete-li se tedy na mailing list) a které stanoví, kdy, kde a v čem (ano, v čem) se sejdete s lidmi, které jste nikdy předtím neviděli.

 

 

 

Smilstvo je lehký hřích. Bůh mi ho odpustí a já mohu hřešit znovu, říká pražský lékař Jaroslav Barták

Život a styl

Ale proč všechno to utajování, žádná reklama, propagace nebo jakékoliv multikinové úsilí vytřískat z toho co nejvíc platících diváků? Cinema Royal je buď banda filmových samaritánů, kteří se snaží umocnit atmosféru jednotlivých snímků a udělat tak něco, čeho se v nejbližším mulťáku skutečně nedočkáte, nebo tlupa bláznů, kteří nevědí, co roupama. Samotní strůjci projektu toho člověku moc neřeknou – po kunderovsku se raději schovávají za své dílo. Byť přitom občas křičí do megafonu.

 

Nikdo nechce být ten nejchudší. To podle časopisu The Economist vysvětluje, proč chudým lidem nevadí malé zdanění bohatých

Zprávy