"Schwarzenegger by mi nakopal zadek," říká nový barbar Conan Jason Momoa
Když vstoupil do místnosti, ve dveřích se zatmělo. Dvěma mílovými kroky došel ke mně a sevřel mi ruku v obří tlapě. Bez pár centimetrů dvoumetrový Jason Momoa (31) je vcelku rarita, „běžní herci“ mají jen zřídkakdy víc než 175 centimetrů. Fyzické dispozice předurčily rodáka z Havaje k rolím nadlidských bojovníků, jako je Drogo v seriálu HBO Hra o trůny nebo titulní hrdina v nové 3D verzi Barbara Conana. Přitom je Momoa obr s křehkou duší, který miluje poezii.
Jaké to je, hrát Conana, postavu, jež proslavila Arnolda Schwarzeneggera?
Těžké. Ani ne tak proto, že jsem tuhle postavu zdědil po Arnoldovi. On hrál Conana před třiceti lety a tohle je úplně jiný film. Těžké to bylo hlavně proto, že jsem zatím nikdy nehrál hlavní roli. Tady jsem poprvé zažil, že se všechno točilo kolem mě, všechno jsem měl na hrbu, beze mě se takřka nenatočil záběr. Někdy to byl hodně velký nápor. Docela dost jsem během natáčení zhubl.
Takže jste si pro radu k Arnoldovi nešel?
Ne, jeho požehnání jsem fakt nepotřeboval. Vážím si ho, jeho filmy mám docela rád. Měl skvělou kariéru, na jedné straně Pravdivé lži, na druhé Policajt ze školky, dokázal střídat žánry. Arnold je jediný svého druhu, srovnávat se s ním je nesmysl. Ačkoli je mi jasné, že spousta lidí nás srovnávat bude, minimálně do té doby, než film uvidí a pochopí, že je to opravdu někde jinde. Myslím, že by se ta nová verze mohla Arnoldovi docela líbit. A když ne, nevadí, rozhodně kvůli tomu nepůjdu skočit z mostu.
Myslíte, že byste Arnolda přepral?
No, on už je trochu starší, zjevně už tolik netrénuje ... Ale jsem si jist, že by mi nakopal prdel. Mohla by to být docela legrace, setkat se s ním na nějaké televizní talk show, nejlépe na Saturday Night Live, a nechat si tam od něj rozbít hubu. Já mám docela smysl pro humor, a když mám příležitost udělat si sám ze sebe legraci, tak to rozhodně udělám. Tenhle nápad mě začíná bavit, nejspíš to zkusím zrealizovat, snad bude Arnold pro.
Tak to vám držím palce, ať to přežijete. Trénoval jste kvůli Conanovi hodně?
Dost, šest sedm hodin denně. A k tomu do mě každé dvě hodiny cpali vařené kuřecí maso, což sice možná nezní tak strašně, ale jedla jste to někdy?
Jedla, ale ne v takovém množství.
No právě, několik měsíců, každé dvě hodiny. Chutná to jako kartón nacucaný vodou. Prostě hnus.
Víte, on to není žádný remake toho, co natočil Arnold. Je to úplně nový příběh. Scenáristé vzali ty hromady conanovských příběhů, které ve třicátých letech psal Robert E. Howard, a vytvořili z nich něco nového, co ovšem ctí předlohu. Do hry se braly všechny možné conanovské vlivy, třeba nejrůznější ilustrace knih o Conanovi. Obrovský dojem na mě udělaly originály obrazů Franka Frazetty. Conan stojící na hromadě lebek! Fenomenální! Oba moji rodiče jsou malíři, mám pro výtvarné umění velkou slabost.
Vy jste si vlastně ke Conanovi odskočil v přestávce natáčení seriálu Hra o trůny ...
Jo, přesně tak, natočil jsem pilotní díl Hry o trůny, pak si odskočil natočil Conana a pak jsem se vrátil a dokončil celý seriál. O roli ve Hře o trůny jsem dost stál, mí dva kámoši hrají v seriálu HBO True Blood a já jim dost záviděl. Když děláte pro HBO, tak máte záruku, že výsledek bude kvalitní, a navíc to bude výborná práce na placu. Tohle vám potvrdí každý, kdo pro HBO dělal.
Vybrali si vás pro roli obřího krále Droga jako výjimečný herecký typ, nebo jste prošel konkursem?
Dělal se velký konkurs, trvalo snad půl roku, než mi dali vědět, jak to celé dopadlo. Myslím, že jsem tu roli nakonec dostal proto, že jsem na ně vybalil Haka. Víte, co to je?
Netuším.
To je válečný tanec spojený se zpěvem a nejrůznějšími pokřiky. Používají to například novozélandští ragbisté před zápasem. Protivníka to vyděsí a vám to zvedne sebevědomí a nabije vás to energií. Přišlo mi prostě, že v téhle zkratce zprostředkuju svou vizi bojovníka nejlíp, že z toho každý pochopí, jaký bych byl jako velitel v poli, jak bych své muže dokázal motivovat k boji. A navíc je mi to vlastní, narodil jsem se na Havaji a jsem napůl Havajec. A tak jsem přišel do HBO a povídám jim: Nevyděste se, ale já myslím, že až budete stát tváří v tvář obrovskýmu chlapovi, který tančí a řve Haka, okamžitě to všechno pochopíte. Ucítíte tu energii, která vás doslova porazí. Proti mně seděly dvě malé ženy a nevěřily svým očím, vypadaly dost vyděšeně. A pak přicházeli další lidi a nechápali, co se děje. Každopádně tu roli jsem nakonec dostal.
Ve Hře o trůny hrajete bojovníka, který zabíjí holou pěstí a mluví nesrozumitelným jazykem. Co vás bavilo víc?
Víte, začal jsem číst předlohu a po dvou dnech jsem si na ní vytvořil závislost. Nechci se chlubit, ale z herců jsem možná jediný, kdo přečetl tu sérii opravdu celou. On George R. R. Martin napsal těch knížek opravdu hodně, ale já jsem taky hodně vášnivý čtenář. Postupně se ukázalo, že moje postava není jen děsivý vládce, ale když se zamiluje, ukáže se, jak je vlastně křehký. Takhle klamat tělem mě baví. A k tomu ještě ten nádherný uměle vytvořený jazyk ...
Bylo těžké se to naučit?
Dost, byla to docela výzva. Musel jsem se do toho ponořit a učit se slova, která nedávala žádný smysl, jen zajímavě zněla, prostě jen shluky slabik. Nemáte se čeho chytit, to je hodně těžké. Ale aspoň jsem se tím odreagoval od toho, že jsem každou chvíli musel podle scénáře seřezat svoji ženu, což pro mě bylo fakt těžké, na holku bych ruku v životě nevztáhl, navíc Emilia (herečka Emilia Clarková, pozn. D. K.) neváží ani padesát kilo. Ale pak to domácí násilí ustane a najdeme v sobě zalíbení, je tam jistý dramatický oblouk. A co se týká akčních scén — nesnáším prvoplánovost, většina akčních filmů je na jedno brdo, není důvod si z nich nic pamatovat. Jsou ale scény, na které nezapomenete. Třeba ta v Indiana Jonesovi, jak proti Indymu stojí ten chlap s mečem a on má v ruce jen bič, pak ale vytáhne pistoli a zastřelí ho. Na to se nedá zapomenout. Nebo Joker v Temném rytíři, když říká: Chcete vidět kouzlo? Takovéhle scény zůstanou v paměti. Tak jsem si vymyslel, že Drogo zásadně nebude používat zbraně a protivníkům bude vytrhávat jazyky.
Odnesl jste si z natáčení hodně zranění?
Spoustu šrámů, s tím se ale počítá. Při pádu z koně jsem si zlomil žebro ještě před natáčením. Jsem mizerný jezdec, jen doufám, že nikdo v kině nepozná, jak jsem byl vyděšený k smrti. Pořád jsem si říkal: Co tady, kruci, dělám, proč sedím na tý smradlavý, nevypočitatelný bestii? Jestli někdy bude nějaké pokračování Conana, tak koně budu jíst, ale nevlezu na ně. No, tak drsné to asi nebude, ale už rozhodně nestrpím, aby se kůň vybíral podle toho, jak moc se líbí kameramanovi. Vybírat ho budu já, a to podle toho, jestli není blbej a nechce mě za každou cenu zabít. První kůň, kterého mi dali na Conanovi, nešel zastavit.
Tak si od koní odpočiňte třeba při natáčení nějaké romantické komedie, tam koně obvykle nebývají.
Ani netušíte, jak rád bych si v nějaké romantické komedii zahrál. Umím být k podělání zábavnej, fakt! A romantickej! S tímhle ksichtem si o tom ale můžu nechat jen zdát. Ale nestěžuju si, drsný chlapi hraju taky rád — drsný chlapi, kteří mají nějaké tajemství, moc toho nenamluví a nakonec si je zamilujete. Třeba takový Dirty Harry Clinta Eastwooda, toho mám moc rád. Mlčenlivej týpek, který naslouchá a pak v pravou chvíli udělá tu správnou věc. Nejspíš ho obdivuju proto, že jsem pravý opak, ukecanej a věčně nervózní.
Říkal jste, že jste vášnivý čtenář, co vás baví?
Čtu opravdu hodně, mám rád životopisy, japonskou poezii, taky prokleté básníky, zbožňuju Charlese Baudelaira, jeho verše jsem si nechal vytetovat. Mám na čtení dost času, nemám televizi ani e-mail, nejsem na Facebooku, dokonce nemám ani mobil.
Jak bez toho můžete žít?
Právě že skvěle. Mám čas na rodinu, starám se o děti, vařím, hraju na kytaru ... Žiju jednoduše, jako se žilo před lety. Já vím, co chcete říct: Ano, jsem barbar.
Během rozhovoru Jasonu Momoovi neustále pocukával vypracovaný prsní sval, kolem mohutných zápěstí měl ovázané kožené řemeny. Půvabně to kontrastovalo s intelektuálním typem dioptrických brýlí, jež v civilu nosí.
