Na kole nemám ráda okolní hrobové ticho, říká extrémní cyklistka Katarina Tothová
Pochází ze Slovenska, pracuje (příhodně) v kurýrní službě a miluje cyklistiku i v jejích nejextrémnějších formách. Katarina Tothová vyplnila dotazník Cykloklubu Reflexu.
Odkud jsi?
Původně ze Slovenska, potom jsem dvacet let bydlela v Mariánských Lázních a teď dva roky bydlím v Praze, od září na Plzeňské. Na ten hluk pod oknem jsem si už zvykla, ale dostat se přes Malou Stranu na Štvanici, to je skoro nadlidský úkol. Všude jsou auta a lidi. Lidi v autech nadávají na cyklisty na silnici, lidi na chodníku nadávají na cyklisty na chodníku. Nevybereš si.
Kolikrát jsi byla v posledním týdnu na kole?
Bohužel ani jednou. Vracím se z práce už skoro za tmy a víkend jsem celý proležela v posteli. Ale normálně, když je dlouho světlo, jezdím na kole skoro každý den. Pokud mě zrovna nebolí nohy nebo nedostanu záchvat lenosti.
Jaký typ kola máš?
Mám čtyři kola: silničku, sjezďáka, pevňáka a endurko. Přes léto se mi občas podaří vystřídat všechna čtyři kola za týden. Se silničkou to ale dost pokulhává; když jsem na ní byla posledně, málem mě srazilo auto a klepaly se mi ruce ještě celou cestu domů.
Po jakém terénu nejraději jezdíš?
Raději po technicky náročnějším a hodně prudkém, ale spíš za sucha než za mokra. Na mokrý terén mám většinu špatných vzpomínek. Velký adrenalin byly závody v Champéry, Švýcarsko. To bylo tak prudký, že se to skoro nedalo sejít pěšky. Ale letos jsem byla na enduro (vytrvalostních) závodech v Kraslicích, co pořádal Robyn Trnka, a nestačila jsem valit bulvy. Jenom jsem stála nahoře s otevřenou pusou a zírala na tu nataženou špagetu skoro přímo dolů.
Používáš nějaký sporttester, cyklocomputer, GPS navigaci nebo GPS aplikaci v telefonu?
Ne. Jdu na kolo, protože se chci projet, vyčistit hlavu. Nechci tam nic počítat.
Absolvovala jsi v posledním roce nějaký závod?
Tenhle rok jsem jela několik závodů. Žádná sláva to nebyla, ale po třech letech, co mi pořád vypadávalo rameno, to nebylo až tak hrozný. Zase jsem po delší době viděla spoustu známých.
Jezdíš raději sama, s přáteli, nebo ve skupině?
Sjezdy a na silničce jezdím sama. Ale v lese musím jezdit s někým. Nemám žádný smysl pro orientaci a lehce se ztratím. A taky ráda po cestě poklábosím s kamarády a kamarádkami.
Posloucháš při jízdě na kole hudbu?
Poslouchám. Nemám to tak nahlas, abych neslyšela, když se něco děje, a nemám ráda to skoro hrobové ticho.
Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi v poslední době jezdila na kole?
Tenhle rok jsem se konečně dostala na Singltrek pod Smrkem a bylo to super. Těším se, až tam zase pojedeme. Taky bych se chtěla jet podívat na Rychlebské stezky, ale je to dálka, to by muselo být aspoň na tři dny. Poslední dobou mě moc nebavilo být déle než den nebo dva na kole. Kluci by sjezdovali i 14 dnů v kuse, ale enduro je v tomhle jiné, lepší.
Udržuješ si svoje kolo sama, nebo spoléháš na cykloservisy?
Umím si seservisovat na kolech skoro všechno kromě tlumičů. Ale radši to nechávám klukům. Oni jsou určitě rádi, když to pro mě můžou udělat.
Jezdíš na kole celoročně, nebo jen v sezóně?
V sezóně. V zimě si od toho kola ráda na chvíli odpočinu. Jenom škoda, že ta chvíle je asi o dva měsíce kratší než zima.
