Václav Klaus se bojí o svou zemičku. Podpořil proto eurofederalistu Zemana!
Už to patří k hezké národní tradici: prezident Václav Klaus si vyjede zalyžovat, u stánku s grogem se zamyslí a … například podpoří jako svého nástupce na Hradě Miloše Zemana.
„Mně jde vždy o jednu jedinou věc. Mně jde prostě o to, aby prezidentem se stal člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší,“ zdůvodnil Klaus podporu Zemana, ironií svého někdejšího úhlavního politického nepřítele.
Ze všeho nejvíc si totiž prý Klaus vždy přál, aby „tahleta zemička přežila a vydržela a nerozplynula se v té Evropě jako kostka cukru v kávě.“ Takže teď logicky ve finále prezidentské volby podpoří eurofederalistu Zemana, jenž navíc kdysi vyhrál volby právě s popřením zhruba všeho, na co je Klaus dodnes tak pyšný.
Včetně české privatizace, již si mnozí praktici vyložili trochu jinak než teoretik Klaus. Prostě si nalistovali von Hayeka a pasáže o svobodě podnikání bez zločinných zásahů státu si mylně přeložili jako svobodu krást bez zločinných zásahů státu.
Ano, Zeman a Klaus jsou jak bratři: stále žijí z krásných vzpomínek na opoziční smlouvu. I tehdy se dva velcí a moudří státníci, jejichž jména jsem už zapomněl, domluvili, že je tahleta zemička potřebuje, aby přežila a nerozpustila se, takže si jejich strany brutálně rozdělily veškerou moc.
Plody tohoto fantastického období stability, kdy i politika byla hezká, protože obden nepadala vláda a v televizi nemluvil Vít Bárta, sklízíme dodnes. Mnohde jako by opoziční smlouva nikdy ani neskončila, tak se politikům zalíbila: krajskou či městskou krustu moci ODS a ČSSD občas prorazí jen komunisté, případně výjimečně spojení odpadlíků ODS a ČSSD.
Možná je to řidším horským vzduchem, že Klaus nyní veřejně podporuje eurofederalistu Zemana s odůvodněním, že se bojí o rozpuštění Česka v Evropské unii; eurofederalisté totiž usilují o přesný opak toho co Klaus: tedy o větší politickou integraci zemí v rámci EU, svého druhu evropský superstát.
Bez bruselské hantýrky, jíž už stěží rozumějí i v Bruselu, takže každé noční komuniké mívá sedmadvacet významů, to znamená zhruba tohle: zemičky se v EU rozpustí ještě víc pro společné blaho všech zemiček.
Snad ale Klausovi přesto rozumím. Nikdy neměl rád emigranty, vždy z nich měl komplex; odvážní emigranti totiž nikdy nerozuměli tomu, jak někdo může číst von Hayeka, a bydlet přitom v paneláku na Proseku a jezdit trabantem. Byli to totiž právě emigranti, kdo skutečně šli za snem o svobodě. Taky zpravidla věděli o životě mnohem víc než Klaus, za což je ješitný narcis upřímně nenáviděl.
