BOHUMIL PEČINKA: Zeman v duelu přejel Schwarzenberga
Už dlouho jsem neviděl žádný politický duel, který by měl tak jednoznačného vítěze, jako poslední souboj prezidentských kandidátů v České televizi. Příčinou nebyl ani tak supervýkon Miloše Zemana, jako spíš nepochopitelná letargická defenzíva Karla Schwarzenberga.
Po dramaturgickém výbuchu, který minulý týden během prezidentské debaty devíti kandidátů utrpěla Česká televize, šlo tentokrát o návrat ke snesitelnému formátu. Navíc moderátor Václav Moravec si tentokrát uvědomil, že on sám není prezidentským aspirantem, takže rámec debaty měl vcelku standardní parametry.
Jaké byly vstupní strategie obou kandidátů? Miloš Zeman měl jistou psychologickou výhodu vítěze prvního kola, plus člověka, který je vzhledem k rozložení hlasů v české populaci mírným favoritem. Jeho krédem mohlo být: neudělat chybu. Namísto toho Karel Schwarzenberg byl v pozici toho, který by měl – ve sportovní terminologii – bodovat. Nakonec to skončilo přesně naopak.
Stručně řečeno, Zeman byl po celý stominutový přenos v nebývalé ofenzívě, zatímco Schwarzenberg byl bez tradičního espritu, zatažený do sebe a chybující. Když se pak nešťastně zapletl do citlivého tématu Benešových dekretů, čehož Zeman využil k mocnému protiúderu, muselo ho být nezaujatým diváků docela líto. Jakou oba prezidentští kandidáti zvolili taktiku?
Zeman se od první chvíle profiloval jako čistokrevný představitel levice, přičemž oživil všechny základní stereotypy, které má levice vůči ministru zahraničí: je součástí nepopulární vlády, vedle českého má i Schwarzenberg i švýcarské občanství a chce zpochybnit Benešovy dekrety.
Taktika Karla Schwarzenberga nebyla vlastně žádná, protože tradiční rozšafnost tentokrát nefungovala a nic navíc nepřišlo. Jestliže Zeman působil jako člověk, který si před vysíláním dal efedrin, tak Schwarzenberg dělal dojem muže, který si spletl krabičku s léky a nadopoval se sedativy. Takže Zeman chvílemi působil dojmem někoho o generaci mladšího, zatímco věkový rozdíl mezi oběma je jen sedm let.
Na druhou stranu. Minulý týden se podobný blackout stal během debaty devíti prezidentských kandidátů v České televizi také Zemanovi. Jenže vzhledem k malému prostoru každého z nich to tak strašně nevyčnívalo jako poslední výstup Karla Scharzenberga. Je tedy rozhodnuto? Tak to ani náhodou, ale schwarzenbergův tým to nyní bude mít neskonale těžší. Poslední televizní porážka je totiž posledním signálem, že musí přijít s daleko silnějším sdělením než možná sami předpokládali. Pokud chtějí zvrátit dosavadní nepříznivý trend musí totiž sáhnout ke dvěma zbraním.
První je kobercový nálet na Miloše Zemana a pokus o jeho delegitimaci, podobně jako to schwarzenbergův tým předvedl v minulých týdnech svými místy brutálními ataky na protikandidáta Jana Fischera. Riziko je v tom, že silné útoky na Zemana mohou vyvolat vlnu solidarity na jeho podporu. Schwarzenbergův tým však po televizním selhání svého prezidentského koně nemá jinou šanci než to zkusit.
Druhou zbraní je mobilizace nových voličů. Přesněji řečeno těch, kteří by v žádném případě nevolili Miloše Zemana, ale z nějakého důvodu v prvním kole zůstali doma. Pokud se Schwarzenbergovu týmu podaří v některých enklávách (Praha, Brno) zvýšit volební účast na 75 procent jsou schopni vykompenzovat i tyto televizní ztráty. Všechno ostatní je pouze důstojná cesta k porážce.
