Duel kandidátů vyhrál ten třetí vzadu
Byl to dialog dvou starších pánů, z nichž jednomu je špatně rozumět a druhý se místy chová agresivně. Tak by se dal charakterizovat úterní přenos prezidentského duelu v režii iDNES a Českého rozhlasu. Vyhrál však ten třetí vzadu, Pavel Rychetský.
Dvouhodinová debata prezidentských kandidátů jen posílila společenskou atmosféru ve stylu Sparta versus Slávia, kde většinou záleží jen na symbolickém vztahu k barvě dresu. Pokusme se o několik problematizujících poznámek spíš pro ty, kteří jednoho nemusí a druhého nechtějí.
Jaké prezidentství?
Ještě v žádné z početných debat nepadla docela podstatná otázka: jak si představujete koncepci prezidentské funkce?
Jen tak na okraj a bez větších reakcí ji představil Miloš Zeman. Pojetí prezidentské funkce přímo volené hlavy státu pojímá naprosto expanzivně. Chce pravidelně chodit na zasedání vlády a parlamentu, zvát si na kobereček ministry a zastavovat „špatné“ zákony už v zárodečné fázi. Na akci IDNES k tomu přidal poznámku, že nepotřebuje poradce, protože hlavní prezidentští poradci jsou vlastně ministři vlády. Kruci, z jaké ústavy tento model známe? Ano, správně z Francie.
Dodejme, že v této zemi je poloprezidentský systém, kde přímo volený prezident je právě rozhodujícím hybatelem politického dění. Je příznačné, že toto Zemanovi ještě nikdo nevytkl, včetně jeho početných intelektuálních kritiků. Ve skutečnosti právě tento moment láme dosavadní ústavní zvyklosti.
To Karel Schwarzenberg se svou vizí výkonu prezidentské funkce pro jistotu nepředstoupil vůbec. To se chce k prezidentství zčásti „profórkovat" a zčásti být na Pražský hrad donesen na křídlech antizemanovského naladění velkoměstských středních vrstev? Asi. Na Karlu Schwarzenbergovi se v tomto a dalším momentu obrovsky projevuje, že svou podstatou není homo politicus.
Samozřejmě, udržuje v sobě fantastickou 600letou tradici jednoho z pěti nejvlivnějších politických rodů bývalého rakouského soustátí, což mu dává samo o sobě konzervativní zakotvení. Nicméně v sousedním Rakousku se celá léta profiloval spíš jako svérázný levicově liberální bohém a v osmdesátých letech coby lidskoprávní aktivista. Tohle apolitické posthipísáctví na zapřenou v něm zůstalo dodnes.
I z toho důvodu od něj za třiadvacet let nikdo nedostal souvislý názor na politický systém, sociální nebo ekonomické otázky Česka a to už byl ve dvou vládách a v roce 2010 téměř vyhrál sněmovní volby. Ministerstvo zahraničí pak vedl ve stylu otupovat aktivity prezidenta Klause, plus pečlivě sledovat, kam se pohne evropský hlavní proud, aby se z něj – nedejbože - neodchýlil.
O tom, jestli chce být stejně ofenzivní v zahraniční nebo vnitřní politice jako Václav Havel, k němuž se výslovně hlásí, vlastně nic nevíme. Co chce na tom Hradě vlastně dělat? Přeříkávat rodové historky z balkonu na třetím nádvoří? Koneckonců to není špatný koncept, kdyby byl deklarovaný a zformulovaný do nějaké vize. Například kdyby řekl, že na rozdíl od Zemana nechce svým aktivismem bourat ústavní systém a nabízí vizi otevřeného a všem přístupného Hradu, kde se dostane zastání slabším atd. Nic určitého z něho nikdo dosud nedostal.
Tančí pro svůj svět
Tři dny před volbami je situace následující. Volební tým Karla Schwarzenberga nepochopil co se děje po prvním kole prezidentské volby v zemích s podobným volebním systémem. Minutu po úspěchu v prvním kole musíte totiž změnit dosavadní volební strategii a začít skládat voličské koalice také z jiných sociálních vrstev a tomu přizpůsobit od základu taktiku a způsob oslovení.
Jakoby už samotný postup do druhého kola byl pro Schwarzenbergův volební tým takovým šokem, že najednou neví, jak dál. Už přes týden totiž nesystematicky těkají a jen oprašují svoje rozhodnuté voliče z 1. kola. Permanentní demonstrace věrnosti ze strany kulturně-mediální elity rovněž začíná působit zčásti jako morální vydírání a zčásti začíná obyčejně nudit.
Zato Miloš Zeman dobře ví, na koho cílí, ale začíná to zase obrovsky přehánět. Přesněji řečeno, čím víc a intenzivněji oslovuje voliče KSČM, tím víc se jim začíná podobat. Současně tím víc odpuzuje nekomunistické voliče. Současně jako by ztrácel nervy, takže začíná používat kanální argumenty, které mohou nadchnout snad jen levicové stařenky a stařečky z domovů s pečovatelskou službou. Je to paradoxní, protože Zemanovi stačí mlčet a nedělat nic a pravděpodobně by zvítězil.
Nicméně napadení manželky Karla Schwarzenberga na základě seconhandového článku vrací lidi do poloviny devadesátých let, kdy Zeman za obrovského poprasku přicházel s kufříky plnými třaskavých informací, které se nakonec ukázaly jako podvody. Zeman tak v této fázi úporně bojuje sám se sebou a je svým hlavním nebezpečím. Z devadesátých let víme, že je schopen na sobě kdykoli nechat vybuchnout bombu jen kvůli tomu nezvladatelnému nutkání to „všechno říct.“
Vítěz voleb
Nicméně prvního vítěze nadcházejících prezidentských voleb máme už nyní, tři dny před otevřením volebních místností. Je jím předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, o němž se oba kandidáti vyjádřili jako o pokračovateli v této důležité funkci.
V tištěném Reflexu jsme uvedli, že brzy vyplave na povrch, za co soudce Rychetský vyobchodoval, že nedošlo k odložení prezidentských voleb. Už od podzimu on i jeho okolí vedlo dělostřeleckou palbu na volební zákon, takže všichni očekávali, že volby se budou kvůli nesrovnalostem v prováděcím zákonu konat v pozdějším termínu.
Svou kritiku však Rychetský politikům dvakrát veřejně doplnil „nabídkou, která se neodmítá.“ Prohlásil, že by chtěl pokračovat v čele Ústavního soudu, plus mít možnost spolurozhodovat o kandidátech na jednotlivé ústavní soudce. Jen díky jeho mediální popularitě zůstala tato skandální poznámka na okraji zájmu, přestože jde o hrubý zásah do všech ústavních zvyklostí České republiky, kdy pouze prezident potenciální soudce navrhuje a senát je schvaluje.
Podle informací Reflexu skutečně došlo mezi Rychetským a oběma prezidentskými kandidáty k dohodě ve stylu volby v řádném termínu výměnou za funkci šéfa Ústavního soudu, plus významné konzultace dalších kandidátů. Významně se na tom podílel advokát a lobbista Radek Pokorný, jinak hlavní spojka mezi Sobotkovým křídlem sociální demokracie a světem Karla Schwarzenberga.
Okolnost, že tomuto tlaku podlehl i Miloš Zeman znamená, že ve hře je možná ještě něco víc. Dovolím si nyní čistou spekulaci: nešlo náhodou i o to, že po volbách nikdo nezpochybní jejich výsledek? Například tím, že by začal prošetřovat množství vynaložených volebních nákladů, jak to vyplývá z volebního zákona?
V jednom si můžeme být jisti. Pokud vítězný kandidát splní slib a skutečně jmenuje Rychetského šéfem Ústavního soudu bude pokračovat expanze brněnské soudní moci do oblastí, které jí podle dosavadních zvyklostí vůbec nepřísluší. Rychetského ústavní soud posledních let to byl ambiciózní pokus projektovat a ovlivňovat českou politiku, včetně podoby sociálního systému a standardů, které by měla určovat zákonodárná moc. Je také reálná obava, že si Rychetský bude moci přes vítěze prezidentských voleb vyřídit účty i s těmi několik soudci, s nimiž v poslední době vedl uvnitř ústavního soudu názorovou válku. Jestli tato situace skutečně nastane, pak je to možná podstatnější zpráva než kdo dostane sedmého března symbolické klíče od Pražského hradu.
