V debatě nepřehánějte aneb jak těžko by prezident rušil Benešovy dekrety
Prezidentský duel dosáhl neuvěřitelné úrovně, a tak pro dnešní večer na ČT očekává pisatel těchto řádků to nejhorší. Čelit se tomu nedá jinak než vždy nutně opožděnými faktickými poznámkami. Zde jsou aspoň dvě:
V debatě, kterou spolupořádala redakce MfD a iDnes, se prof. Illnerová zeptala pana Zemana, proč jeho tým šíří dezinformace v souvislosti s otcem Karla Schwarzenberga. Pan Zeman na to odpověděl odkazem na tzv. Lex Schwarzenberg (zákon 143/1947 Sb.) O převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou.
Přitom sám uvedl, že se zákon netýká Schwarzenbergova otce, ale jeho strýce Adolfa. Nicméně prohlásil, že k tomu musel být nějaký důvod, pro zákon hlasovali nejen komunisté a obsahuje důvodovou zprávu, k níž je třeba přihlédnout. Schwarzenberg namítl, že v důvodové zprávě je uvedeno, že majetek byl příliš veliký a příliš dobře spravovaný, Zeman jeho tvrzení prohlásil za absurdní.
K tomu je nutné poznamenat: zvláštním zákonem bylo tyto konfiskace nutné řešit proto, že nebylo schůdné použít konfiskační dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a 109/1945 Sb., nařizující zabavení majetku „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“, jednak z věcných důvodů, jednak zjevně proto, že o této věci (zabavení majetku Adolfa Schwarzenberga podle dekretů) nepanovala v české politické reprezentaci shoda. Za druhé: důvodová zpráva není vůbec součástí zákona.
V důvodové zprávě se nadto říká, že jde o nedílný majetek, svým tvůrcem účelně stmelený v organický a harmonicky se doplňující celek, a že nyní duch doby vyžaduje, aby správa tohoto celku byla řízena jedině a výhradně z hlediska potřeb našeho lidu.
K osobě Adolfa Schwarzenberga se kromě toho v důvodové zprávě praví, že není beze všech pochyb prokázána jeho naprostá a ryzí česká národnost, protože byl v roce 1930 patrně svým zaměstnancem hlášen jako osoba nepřítomná, národnosti německé a ve sboru vedoucích úředníků jeho panství byli vždy zastoupeni vynikající měrou úředníci národnosti německé (mj. dva z pěti ústředních ředitelů).
Ani v době třetí republiky a v případě prezidentských dekretů ovšem nestačilo prokázat naprostou a ryzí českou národnost dotyčného, nýbrž jeho naprostou a ryzí národnost nikoli cizí, ale německou, a to podle předepsaných kritérií.
Říci, že pan Zeman věc v debatě podcenil, by byl tedy slabý výraz.
A teď druhý případ. Prezident Klaus včera ve Vídni v rozhovoru pro Rakouskou tiskovou agenturu (APA) řekl mimo jiné: „Já jsem otázku Benešových dekretů do předvolební debaty nevnesl, ani pan Zeman ne. Byl to Schwarzenberg … Věděl jsem dlouho, že zastává takové pozice, ale že vnese tuto debatu do předvolebního boje, bylo pro nás všechny absolutní překvapení.“
Netroufl bych si samozřejmě v případě osoby tak vznešené, jako je prezident České republiky, tvrdit, že lže jako malý kluk. Omezím se jen na suché konstatování, že otázka se objevila v debatě na ČT minulý čtvrtek a vnesl ji tam moderátor Václav Moravec.
Zeptal se obou kandidátů: „Jak byste reagoval v případě, že by se vláda s Parlamentem rozhodla zrušit prezidentské dekrety?“ Schwarzenberg se v odpovědi zmýlil (prohlásil, že dekrety byly via facti zrušeny přijetím Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod; přitom Ústavní soud v roce 1995 dospěl k závěru, že zůstávají součástí českého právního řádu).
Pozoruhodné ovšem je, že v debatě vůbec nezazněl poukaz na to, že prezident by nemohl dělat vůbec nic. Parlament by svou vůli musel projevit zákonem, a to ústavním, už jen proto, že rušený prezidentský dekret č. 33/1945 Sb. byl dekretem ústavním. Prezident v takovém případě nemá ani právo veta. Jistě, není to vyčerpávající odpověď, ale tento fakt nemůže žádná vyčerpávající odpověď obejít, naopak, musí z něho vycházet.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
